Další marketingová bublina splaskla. Babišův rozvojový fond končí, neinvestoval ani korunu
Slibem nezarmoutíš. Vláda Andreje Babiše slibovala biliony korun do investic, ačkoli netušila, kde na ně vezme prostředky. Jedním ze zdrojů měl být Národní rozvojový fond, který měl podle předpovědí investovat desítky miliard korun. To se nestalo a dnes fond končí. Byl to jen další populistický tah hnutí ANO.
V prosinci 2019 představil premiér Andrej Babiš Národní investiční plán zahrnující dvacet tisíc projektů za 8 bilionů korun do roku 2050. Záměr vypadal vzletně. Hnutí ANO tuto myšlenku ještě vystupňovalo z původních 3,5 bilionu určených na investice. Měla ale háček. Chyběly termíny i zajištění financí, což přiznal i premiér.
Investiční chiméry
O věrohodnosti megalomanského plánu už tehdy pochybovala řada ekonomů. Zarážející je už samotné plánování investic na třicet let dopředu překonávající ambice komunistických plánovačů. Pochopitelné je jen optikou populistů, kteří bez problémů nalajnují dlouhodobé cíle, jejichž splnění už nikdo nezkontroluje.
„Chci, aby lidé sami řekli, co se má dělat,“ definoval Babiš rámec investičního plánu a už tehdy bylo jasné, že nebyl míněn vážně. Marketéři ANO jen poskládali tehdejší známé projekty z veřejného sektoru bez ohledu na jejich reálné možnosti a opodstatnění.
Neudržitelnost takových plánů je patrná právě dnes, kdy se vnějšími vlivy zásadně mění priority státu. To se projevuje i ve složení státem preferovaných investic. Důvod této iniciativy byl ale zřejmý – hrozící pád do recese.
V té době začala zpomalovat ekonomika a zaostával výběr daní. Nezabíralo ani EET. V kombinaci s výdajovou expanzí neboli s uplácením vytipovaných voličských skupin se zrychlovalo zadlužování státu.
Havlíčkových 50 miliard
Premiér Babiš navázal na Národní investiční plán jakožto „zásobárnu projektů“ založením Národního rozvojového fondu při Národní rozvojové bance. Fond měl financovat stavbu dopravních okruhů, nemocnic nebo třeba areálů vysokých škol.
Do fondu měly investovat čtyři největší banky (Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit bank) až sedm miliard korun, což je mimochodem tisícina celkového objemu investičního plánu šéfa ANO. Chtěly se tak vyhnout zavedení sektorové bankovní daně, prosazované koaliční ČSSD.
„Fond bude otevřen pro více investorů, ale záleží to také na tom, jak atraktivně bude nastaven. Musím říct, že zájem je docela slušný. Myslím, že se může podařit vytvořit desítky miliard korun pro rozvojové investice,“ nešetřil v létě 2019 optimismem ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, jak bylo jeho zvykem.
Havlíček avizoval, že do fondu budou investovat i další korporace. Podle něj bylo reálné zajistit do tří let až 50 miliard korun, přičemž první projekty se měly rozběhnout už v roce 2020. Optimismus vlády nezchladila ani pandemie koronaviru, přesně naopak. Představitelé ANO často prohlašovali, že se země z krize proinvestuje.
Zůstává záhadou, proč se tak přes rekordní rozpočtové schodky nestalo, proč se Národní rozvojový fond po svém založení nerozběhl a proč i Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že drtivá většina výdajů během covidu byla vynaložena neefektivně.
Marketingový tah
Založení Národního rozvojového fondu možná jako „menší zlo“ vyhovovalo velkým bankám, ale nesetkalo se s velkým pochopením ekonomických expertů.
„Nápad na zřízení fondu je jen Babišovým marketingovým tahem proti návrhu na zavedení bankovní daně,“ konstatoval například profesor na Vysoké škole finanční a správní Jaroslav Vostatek.
„Celkově se jedná o zbytečný, až škodlivý krok, kdy se peníze přelévají do projektů, které si měl stát zafinancovat již dávno. Není důvod, proč by najednou soukromé firmy měly více přispívat na školství či sociální infrastrukturu,“ uvedl ekonom společnosti Partners Martin Mašát. Vznik fondu označil za mediální humbuk.
Nakonec to dopadlo stejně jako všechna marketingová představení hnutí ANO. Stačí připomenout krach výběru čtvrtého mobilního operátora, mikromanažerský chaos v pandemii koronaviru přes ujišťování, že jsme „best in covid“, nebo nedotažený tendr na dodávku jaderných bloků v Dukovanech.
V posledním případě naštěstí, jelikož Havlíček pod Zemanovým dohledem umetal cestičku Rosatomu i přes potíže s vrbětickou kauzou.
Krach rozvojového fondu
Krachem skončil i Národní rozvojový fond. V březnu požádal Českou národní banku o odnětí povolení k činnosti a ta mu nyní vyhověla. Tento vývoj se dal očekávat, jelikož kvůli nevhodnému nastavení za tři a půl roku existence nepodpořil žádný projekt.
Fond podle Ministerstva financí nikdy nesloužil k původně avizovaným účelům a upřednostňuje jiné formy financování investic. Česká bankovní asociace argumentuje tím, že fond nikdy nepřinesl žádné použitelné projekty.
„Vždycky se našla výhodnější forma financování, většinou seniorní úvěr poskytnutý bankami,“ odůvodňuje předseda představenstva Národní rozvojové banky Tomáš Nidetzký, proč se ve fondu nepodařilo dotáhnout žádné projekty do konce.
Nidetzský považuje za chybu, že do fondu nebyly vloženy miliardy už na začátku jeho fungování. Proto dnes zní směšně výhrady Karla Havlíčka kritizujícího vládu, že neumí zatlačit na banky. Už nevysvětlí, proč se to nepodařilo jemu, když byl ministrem a celý koncept s bankami dohodl.
Marketingová bublina Národního investičního plánu za biliony korun splaskla a zůstala v říši legend. Pohádkový příměr použil v době jeho zrodu i tehdejší premiér Babiš.
„Představte si, že jsem Harry Potter, přijdu, a kdybych měl kouzelnou hůlku, ten investiční potenciál osmi bilionů korun bych proměnil na skutečnost a naše země by se stala Švýcarskem,“ zasnil se v Lidových novinách.
U pohádek zůstalo, ale poslouchají se hezky.
