Šamana střídá čistič, připraví zemi na velkou válku. O čem svědčí výměna ministrů v Rusku
Výměna ministra není v ruských poměrech, kde má jen předseda vlády deset vicepremiérů, ničím zaznamenání hodným. Ovšem Sergej Šojgu je jiný kalibr – na vládních postech byl více než 30 let, obranu řídil skoro 12 let, ze své pozice vedl několik válek. Přesto končí a nahrazuje ho ekonom Andrej Bělousov, který dosud s armádou neměl nic společného. Co z toho lze vyčíst?
Sergej Šojgu ještě stihl devátého května na vojenské přehlídce na Rudém náměstí podat hlášení Vladimiru Putinovi, v čele pochodujících vojsk ale stál zřejmě už naposled. Podle ruských vojenských blogerů, vesměs přesvědčených podporovatelů války na Ukrajině, to byla role, která mu seděla asi nejvíc.
„Více se hodil do mírových dob, kde bylo třeba efektně dělat přehlídky nebo předvádět ohraničený pompézní kontingent v Sýrii,“ napsal bloger Kyril. „Teď ale potřebujeme člověka, který nás dovede k té samé totální vlastenecké válce (jako před 80 lety), aby bylo vše pro frontu a vítězství,“ zdůraznil. „Svým zásadním testem v podobě speciální operace na Ukrajině neprošel,“ píše telegramový kanál Vojennyj osvědomitěl.
Odolával dlouho
O konci Šojgua se spekulovalo nejednou, zvláště pak v pro Rusko nepříliš úspěšných časech těsně po invazi, kdy se nedařilo plnit cíle a armáda uvázla kolem Kyjeva a Charkova. Ze všech stran zněla kritika na adresu vojska, které si navzdory provedené reformě nedokázalo poradit se slabším protivníkem.
Výtky vůči Šojguovi pokračovaly po ukrajinské ofenzivě u Charkova na podzim 2022. K popularitě mu nepomohla ani mobilizace či ostrá kritika ze strany šéfa Wagnerovců Jevgenie Prigožina. Ukázalo se, že jeho soukromá armáda je efektivnější než jednotky regulérního vojska. Když se pak Wagnerovci vzbouřili a vytáhli na Moskvu – nemířili do Kremlu, ale sesadit Šojgua – nikdo je nebyl schopen zastavit a musel to udělat až běloruský „baťka“ Alexandr Lukašenko.
Ani to ale Šojgua z místa nekatapultovalo – paradoxně odchází v momentě, kdy se ruské armádě začalo dařit a pro Ukrajinu nevypadá situace vůbec dobře. Dostal trafiku v podobě šéfa bezpečnostní rady a skončil tak více než třicetiletou ministerskou kariéru. Nejdelší část z ní, více než dvacet let, strávil jako ministr pro mimořádné situace, což je postsovětské specifikum, resort, který má pod sebou hasiče, záchranáře, humanitární pomoc a vše, co je potřeba pro likvidaci katastrof.
Ostatně byla to funkce, která mu seděla víc – osobně například řídil některé zásahy. Ve vojensky organizovaném sboru také dostal hodnost generála, a to naprosto v rozporu s veškerými předpisy, povýšen byl z nadporučíka v záloze a hvězdy i s uniformou se mu přenesly později i do resortu obrany, kde pro ni našel lepší využití – nosil uniformu a při přehlídkách se prezentoval jako generál.
I přes dlouhodobé působení mu obrana ale příliš neseděla. Povoláním stavební inženýr ze zapadlého koutu Sibiře, republiky Tuva, místa pověstného svými šamany, spíš vždycky chtěl budovat ruské východní regiony. Plánoval například výstavbu několika nových sibiřských měst.
Nic z toho Šojgua nezbavuje odpovědnosti z válečných zločinů, kterých se ruská armáda dopustila na Ukrajině. Je prakticky na všech sankčních seznamech, a pokud se bude někdy konat tribunál s hlavními aktéry, neměl by tam chybět. Teď se ale v Kremlu rozhodli přehodit výhybku a nasměrovat v tuto chvíli možná nejdůležitější resort jinam.
Přichází čistič
Bělousov je oproti Šojguovi úplně jiný kalibr. Těžko si lze představit, že bude v generálské uniformě velet přehlídce, zvláště když v armádě nikdy nesloužil. Kvůli tomu si ho ale v Kremlu nevybrali. „Jeho jmenování nijak nezmění současný systém koordinát, vojenské záležitosti vždycky byly doménou náčelníka štábu, ten pokračuje a v tomto směru se žádné změny nepředpokládají,“ komentoval to pro agenturu Interfax prezidentský mluvčí Dmitrij Peskov.
Hlavním úkolem Bělousova bude dle Peskova přizpůsobit fungování armádního kolosu potřebě zvýšených výdajů. Ty se šplhají k závratným výškám a počítá se s tím, že silové resorty a vše související s obranou spolkne zhruba 40 procent státního rozpočtu. Dle Peskovových vyjádření se od nového ministra očekává zavádění nových inovací ve stylu, které Bělousov prosazoval v minulosti, když působil v různých, nejprve akademických a nestátních a od roku 2006 ve státních strukturách.
Přičítá se mu například zlepšení investičního klimatu, kde se jeho týmu podařilo zlepšit podmínky a v ratingu Světové banky Doing Bussines Russia dostat zemi ze 120. na 28. místo. To se ale odehrálo v roce 2012, když bylo v Rusku úplně jiné podnikatelské klima a Bělousov ještě částečně věřil v liberální myšlenky v ekonomice. Dnes se charakterizuje jako „tvrdý státní úředník“ a patriot mluvící stejným jazykem jako Kreml.
Další misí nového ministra by mělo být rozkrytí schémat ohledně dodávek pro armádu – o Bělousovovi se traduje, že je člověkem imunním vůči korupci i požitkům, a dokonce ani nevlastní nemovitost v zahraničí, což je mezi nejvyššímu činiteli celkem unikum. Podniká ale jeho syn Pavel a intenzivně spolupracuje s firmami, které dodávají státu. Otázkou je, zda se výměnou ministra jen nepřesunou klientelistické řetězce jinam. I Šojgu by si měl přitom podržet nad vojenskoprůmyslovým komplexem částečný vliv.
I Ukrajina vyměňovala
Nyní je Rusko sice v lepší pozici než Ukrajina, na frontu se ale postupně dostávají dodávky z amerického balíku a situace se může změnit. Navíc stále existuje nebezpečí globálního střetu s NATO a Rusko k tomu tak trochu i přirozenou setrvačností idejí nenávisti k Západu směřuje. Tady je role nového člověka na postu ministra jasná – vyčistit zaplevelený systém od největšího bahna a nastavit jasné procedury. Vojenské řemeslo znát k tomu není třeba, jak jsme viděli z naší praxe, i kontroloři z NKÚ dokážou výstižně definovat problémy armády a to, kde se plýtvá, a nepotřebují k tomu žádnou speciální průpravu.
Trochu problematický moment je, že se mění klíčový člověk odpovědný za vedení války uprostřed konfliktu. Ukrajina ale udělala stejnou věc taky – loni v září vyměnila Alexeje Reznikova za Rustama Umerova, člověka z krymskotatarské komunity, který působil jako vyjednavač při mírových rozhovorech s Ruskem a výměnách zajatců a také spravoval fond národního majetku. Na počátku roku pak prezident Volodymyr Zelenskyj obměnil celé velení armády.
V případě ministra šlo o korupční skandály v resortu, které zahraniční partneři a donoři těžko rozdýchávali. U armádních velitelů, především Valerije Zalužného, pak o odlišný pohled na dění na frontě, stav armády a nutnost přezbrojení. Jenže prezident to vnímal jako neloajalitu. Příběh to byl v jistém směru obdobný a i na Ukrajině byla slyšet varování, že výměny uprostřed obtížných časů způsobí v armádě rozvrat, ve společnosti kolaps a odradí západní partnery. Nic z toho se nestalo a ani v Rusku zřejmě nestane.
