Koňské spřežení v Praze: Problém není v nepohodě zvířat, práce je součástí nátury koní
Pokud má hlavní město nějakým způsobem řešit problém s další existencí turisticky oblíbených koňských spřežení v historickém centru Prahy, pak je to především v rovině právní. Fotografie koně upadnuvšího na zem, která se stala v minulých dnech jedním z hitů tuzemského zpravodajství, ovšem celou záležitost posouvá především do roviny emocí. Což je mimochodem jeden z četných důkazů odtrženosti veřejnosti od základních znalostí o využití koní a podmínek, které pro ně jsou či nejsou přirozené.
I vzhledem k tomu, že právě emoce mohou nakonec sehrát rozhodující roli v budoucnosti koňských spřežení v hlavním městě, není od věci připomenout alespoň několik základních údajů týkajících se této oblasti. V prvé řadě je důležité zdůraznit, že fyziologicky nepředstavuje pro koně tažení kočárů žádný problém. Teze o tom, že je zejména v létě ve městě příliš horko, na které koně nejsou zvyklí, je dost mimo mísu. Záleží samozřejmě na plemeni, obecně si však koně bez problémů poradí i s vysokými teplotními rozdíly v průběhu 24 hodin s tím, že teploty kolem 40 stupňů Celsia i více zvládají mnohem lépe než člověk. Podstatný je v této souvislosti především přísun dostatečného množství vody (při vysokých teplotách až 40 litrů za den). Skutečnost, že kůň při „výkonu svého zaměstnání“ upadl, tak rozhodně nebyla (alespoň v uvedeném případě) dána vysílením ani nedodržováním podmínek animal welfare (pohoda zvířat), jak by si někdo mohl myslet. Navíc je logicky v zájmu fiakristů, aby měli svá zvířata v co nejlepším stavu, protože je živí. Pracovat je ostatně součástí nátury koní, je to pro ně lepší řešení než postávat bez cíle ve stáji, případně se jen donekonečna pást na pastvě.
Právě využití koní k nějaké činnosti (práci) je dnes v ČR systémovým problémem, byť se v tomto směru snaží alespoň částečně zachránit situaci oba státní lesní podniky v podobě použití koní při stahování dřeva v nepřístupných kopcovitých terénech. Koňské fiakry v Praze to sice nespasí, ale příspěvkem k využití koní jsou nepochybně také. To je důležité i proto, aby se alespoň v nějaké minimální podobě zachovala (a předávala) profese vozatajů a kočích. Postupně se měnící podmínky těžby v hospodářských lesích v podobě takzvaných výběrových těžeb by měly přitom budoucí využití koní podpořit, to ale znamená, že to s nimi také někdo musí umět.
Hlavní problém koňských spřežení v Praze tak tkví v tržním řádu města a pronájmu příslušných prostor, ale ne v nepohodě zvířat. Doprovodných problémů je jistě víc, například dopravní komplikace nebo ne úplně nejlepší zázemí pro koně v Michli. Je jistě na vedení Prahy, jak se nakonec k budoucnosti koňských spřežení postaví, bylo by však žádoucí, aby byl výsledný verdikt učiněn na základě správných a skutečných znalostí. Zatím to ale spíše vypadá na emoční snahu o další regulaci podnikání v oblasti, která zřejmě někomu leží v žaludku.
Autor je agrární analytik
