Viliam Buchert: Slovenská válka pokračuje – po vraždě novináře Kuciaka přišel odporný atentát na Fica
Ještě nebylo ani známo, v jakém stavu se nachází postřelený slovenský premiér Robert Fico, a už se rozběhly spekulace, kdo za tento čin může a co ho způsobilo. Obviňování bez vyšetřování a bez důkazů zaplavilo média i sítě. Na jednu stranu je to věc obvyklá – po každém atentátu na jakéhokoli politika se v historii vzedmou emoce a objeví se mnoho konspiračních teorií, které si žijí svým životem bez ohledu na realitu. Na druhou stranu je v tomto případě zjevné, že na Slovensku už delší dobu panuje velké politické i společenské napětí. Atentát ho ještě zvýší a nečekejme u našich sousedů v příštích hodinách a dnech nic hezkého. Bude to řež.
Podle posledních zpráv slovenských médii na Roberta Fica ve městě Handlová, kde zasedala slovenská vláda, pálil Juraj Cintula. Ten se na sociálních sítích označuje za spisovatele, básníka a nespokojence. Víc teď nevíme o něm ani jeho motivu. Ale už krátce po útoku a dlouho před tím, než se objevila informace o pachateli, někteří zástupci slovenských vládních stran znali původce zla. Tím měla být podle nich tamní opozice a některá média. A to kvůli tomu, že ostře útočí na Fica a jeho kabinet. To pravda sice je, ale ještě tvrději napadal současnou opozici sám slovenský premiér a jeho poskoci. Tento stav není nový, trvá minimálně od vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v únoru 2018. Davy v ulicích tehdy donutily Fica odstoupit z funkce předsedy vlády a každé další volby i některá jednání v parlamentu spíše připomínaly boje sešikovaných ozbrojených armád než běžný politický provoz. A nebyly to armády dvě (vláda versus opozice), ale bylo jich hned několik.
Zásadně se rozdělila i slovenská společnost. Metropole Bratislava a některá velká města jsou liberálnější, části venkova zůstávají v zajetí levicových a nacionalistických radikálů. Poslední nejvyšší představitelé země, Andrej Kiska a Zuzana Čaputová, byli vystaveni často nevybíravým útokům a rozhodli se svůj mandát neobhajovat, což není v evropské politice věc obvyklá. Takzvaná společenská smlouva na tom, kam a jak by se Slovensko mělo ubírat, totiž neexistuje. Dohoda se zdá být hodně vzdálená a nemožná. Viděli jsme to i při posledních prezidentských volbách, které vyhrál 6. dubna s podporou vládních stran expremiér Peter Pellegrini.
V takových nevábných kulisách přišel útok na slovenského premiéra Roberta Fica. Ve veřejném prostoru bylo ihned po atentátu slyšet, „že Fico si to vlastně zasloužil“, protože se choval často velmi agresivně, byl podlý a lhal. Ano, to je pravda. Ale uvažovat tímto způsobem je mimořádně nebezpečné, protože čin, který jsme ve středu odpoledne v Handlové viděli, destruuje politický systém a může vést k chaosu a anarchii. To se snad na Slovensku nestane, doufejme, že se podaří horké hlavy brzy zchladit.
Atentát na Roberta Fica je šílenost, kterou je nutné odsoudit. Je popřením všeho, co patří k demokratické společnosti. Věřit ale tomu, že se výhledově slovenská politická a společenská scénu uklidní, by bylo naivní. Je potřeba se mít naopak na pozoru před další radikalizací. Jak jinak v zemi, kde byl v srpnu 1995 unesen do Rakouska syn tehdejšího úřadujícího prezidenta Michala Kováče. To do západní civilizace nepatří, stejně jako vražda novináře Kuciaka.
„Je to tragédie. Politika by se nikdy neměla změnit v přestřelku. Tam už končí argumenty a snaha porazit oponenta legitimními prostředky... Atentát na Roberta Fica je zlomový moment. Teď se rozhoduje, zda patříme mezi civilizované země demokratického Západu, kde zločin trestají soudy, a ne krevní msta. Násilí je ve vzduchu a zodpovědní politici ho musí tlumit… Toto se nikdy nemělo stát. Nikdy,“ to jsou slova z komentáře Matúše Kostolného, šéfredaktora slovenského Denníku N. Mám obavu, že jeho slova nebudou vyslyšena.
