Karel Steigerwald: Kojenec v tanku od Abramse aneb Jak jsem se narodil do konce války
Mnichovanů, kteří se bojí agresora, bylo vždycky dost a dost. Blíží se výročí, kdy do Londýna přiletěl od Hitlera nešťastník mávající papírem, prý smlouvou, praotec všech dnešních srabů, Brit. A křičel: Přivezl jsem vám mír, ačkoliv přivezl válku. Nebyla to smlouva, nýbrž darovací listina. A jakápak náhodička, tím dárkem byla třetina území Československa, které bylo takto zlikvidováno suchou cestou. Britský lid jásal, jen Churchillovo citlivé ucho Brita už slyšelo německé bombardéry bručet nad hořícím Londýnem. Ne všichni se z historie poučili.
Prokurátor soudního dvora v Haagu chce dostat za genocidu k soudu Netanjahua. Je to tak překvapivá ničemnost, až se tají dech. Strachu z války rozumím, ale nerozumím Haagu. Jako by nevěděl, že strach z agresora neposiluje mír, nýbrž válku. Norsko, Irsko, Španělsko a pomalu už kdekdo chce udělat teroristům hned celý palestinský stát. Ukrajinu zas chtějí rozpustit v mírové smlouvě s Rusy, protože Rusko je tam, kde je ruský voják. Ale ustupováním agresi mír nevytvoříš. Proto mám radost z tanků Abrams. Jsou na Ukrajině, míru a svobodě napomohou víc než bludy prokurátorů i vlád.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
