Tomáš Vlach: Západní zbraně osleply. Rusové dokážou rušit signál GPS, použití je složitější a nevylučuje chyby
Ukrajinští vojáci sice dostali povolení od většiny západních spojenců střílet na vojenské cíle v Rusku, situaci jim ale komplikuje jiná věc – ruské prostředky radioelektronického boje a rušení signálu GPS. U některých zbraní jako třeba HIMARS kvůli tomu klesla efektivita až na deset procent.
Zbraň, která byla v prvním roce války postrachem ruských vojáků i daleko za frontou, je nyní bezzubá navzdory munici za desítky tisíc dolarů. Řeč je o legendárním systému HIMARS, poskytnutém v rámci americké pomoci Ukrajině jako jedna z prvních úderných zbraní. Zatímco zpočátku řízená raketa s municí řízenou pomocí GPS dokázala zasáhnout cíl vzdálený i přes 80 kilometrů na první pokus, dnes je, když se střílí bez odpovídající přípravy, úspěšnost kolem deseti procent.
O tom, jak poklesla efektivita západních zbraní na ukrajinském bojišti vlivem ruského radioelektronického rušení, informoval před nedávnem americký deník The Washington Post (WP). Kromě raket M-30 a M-31 používaných v systému HIMARS se to týká rozšířené munice do 155 mm houfnic Excalibur s prodlouženým dostřelem pomocí dnového výtoku plynů (Base Bleed).
Problémy s navigací i přesnou střelbou mají taky piloti letadel, zvláště při použití řízených bomb JDAM (Joint Direct Attack Munition) s dosahem až 28 kilometrů. Všechny systémy mají jedno společné – využívají v plné či podstatné míře GPS, který jak se ukazuje, umí ruská armáda velmi efektivně rušit. Oproti tomu třeba britsko-francouzské střely vzduch–země Storm Shadow, s nimiž Ukrajina zničila řadu cílů černomořské flotily v okupovaném Sevastopolu, využívá jiné autonomní systémy a není tak na nepřátelské rušení tolik citlivá.
Munice chytrá a hloupá
The Washington Post popisuje případy, kdy ukrajinské vojáky přivádí rušení k zoufalství, když třeba všechny střely u Bachmutu minuly cíl. Někdy může být odchylka třeba jen 15 metrů, při útoku na velitelské stanoviště či vojenský tábor to nevadí, u pontonového mostu to už ale je problém, protože střela padne do vody bez velkého efektu na okolí.
Vzdorovat se tomu dá důkladnou přípravou a likvidací ruských prostředků, což je nejisté a zdlouhavé. Nebo lze použít místo „chytré“ munici „hloupou,“ jako třeba obyčejné granáty či rakety HIMARS typu M-26 s kazetovou municí, to ale výrazně snižuje účinek, prodražuje boj a zvyšuje pravděpodobnost omylů.
„Úzce spolupracujeme s Pentagonem na řešení těchto záležitostí. V případě technických problémů informujeme partnery, aby přijali nezbytná opatření,“ napsalo ukrajinské ministerstvo obrany v prohlášení. „Naši partneři z dalších západních zemí poskytují stálou podporu na základě našich žádostí,“ konstatuje rovněž dokument.
Nelze říct, že by západní dárci ukrajinské zkušenosti ignorovali. Naopak, použití zbraní na ukrajinském bojišti jim dává možnost vyzkoušet je proti silnému nepříteli v podobných modelech, jako by se bojovalo v přímém střetu Západu a Východu ve třetí světové válce, předchozí použití proti povstaleckým skupinám v Iráku či Afghánistánu takovou možnost nedávalo.
„Neříkám, že předtím naši partneři obavy neměli, ale teď mají skutečně strach,“ řekl WP jeden z vyšších činitelů ukrajinského ministerstva obrany. Ruská elektronická ochrana bojiště je přinejmenším tak silná a hustá, jako několikanásobné obranné linie za jejich bojištěm.
Navíc Moskva se, stejně jako to činí Kyjev se svými partnery dělí o informace s Čínou a ta i beztak pozorně sleduje situaci na ukrajinském bojišti. A právě Peking, jak známo, přebírá ve vývoji elektronických informačních systémů iniciativu a to může být klíčové i pro střet v perspektivě delší budoucnosti, kdy by se Západ mohl dočkat nepříjemných překvapení.
Pozor na omyly v útocích na Rusko
Radioelektronický boj patří mezi silné stránky ruské armády, na druhou stranu, jak připomíná WP, v případném střetu americké armády s ruskou by situace vypadala jinak, protože i Američané mají robustní systémy i metody, jak tomu čelit.
Je na místě otázka, proč je neposkytnou Ukrajině. Je ale pravidlem, že ani nejbližšímu spojenci v takové válce nedáte to nejlepší, co máte, takto se chovali SSSR a USA ve Vietnamu či Moskva v 80. letech v Afghánistánu. Jsou tu obavy z utajení i z toho, aby supertajná technika nepadla do rukou nepříteli, otázka výcviku personálu a v neposlední řadě i záruky toho, jak o náročné systémy bude pečováno.
Právě v tomto směru pomohou dlouho očekávaná letadla F-16, která jsou svým vybavením o několik generací dále než na koleně vylepšované stroje sovětské provenience. Letadla která mezitím dostala v ukrajinské společnosti a zejména mezi vojáky aureolu všespásné zbraně však nepřijdou do tří měsíců, jak se doufalo loni na jaře, ale bude to trvat roky. Ochota poskytnout je i výcvik pilotů se totiž ukázaly jako daleko komplikovanější než původní představy.
Rušení je faktor, s nímž je třeba počítat i v souvislosti s útoky na vojenské cíle v Rusku, které pro své zbraně dodané na Ukrajině povolily některé spojenecké země. Může vést nejen k nižší efektivitě, ale i k omylům v podobě zásahů civilních cílů, čehož by Moskva dokázala šikovně propagandisticky využít.
GPS s otazníkem
Případy rušení signálu GPS ale zaznamenávají i jinde než na ukrajinském bojišti. Čas od času o tom informují piloti přelétávající v blízkosti Ukrajiny. Nad její vzdušný prostor se sice nesmí, létá se ale například nad Černým mořem v blízkosti Krymu, východním Polskem či Pobaltím.
Podle britského listu Financial Times (FT) se koncem dubna musely kvůli rušení GPS v oblasti Baltského moře vrátit dva letouny mířící z Finska do Estonska. Ministři zahraničí pobaltských zemí varovali před tím, že se v posledních týdnech rušení satelitního signálu pocházející z Ruska zintenzivnilo. Dotklo se údajně desítek tisíc civilních letů a narušilo také navigační signály, které používají plavidla v Baltském moři.
To samozřejmě staví velký otazník nad budoucím používáním GPS, které se stalo takřka každodenní součástí běžného života.
