Česká levice na scestí. Piráti mají možnost se zkonsolidovat a ovlivnit příští volby
Při pohledu na současné politické kolbiště, levicové politické strany těžko pohledat. To přímo neznamená, že by levicoví voliči z Česka zmizeli, pouze se odklonili ke stranám, které levicové nejsou. Co se to stalo?
Do roku 2021 jsme byli zvyklí na dvojí přítomnost levice v Parlamentu: jednak sociálnědemokratické levice prosazující levicově-středový program zastávající pozici jedné z hlavních politických stran ve státě; jednak komunistická levice s radikálně levicovým programem umístěná na politickém okraji kvůli její neschopnosti provést kategorický rozchod s bývalým komunistickým režimem. Mimo tyto proudy, zpravidla zastoupené na půdě Parlamentu, působí i progresivní / postmarxistická levice orientující se především na kulturní témata obecně spjatá s tématem rovnosti a útlaku.
V současnosti však nemůžeme říct, že by byť jeden z těchto proudů měl patřičné zastoupení, zatímco myslím žije v České republice stále mnoho levicových voličů.
Nejprve pár slov k sociálnědemokratickému proudu – tito voliči nezmizeli, jen jejich podporu dostává hnutí ANO a hnutí SPD, tedy subjekty, které bezesporu těžko označíme za levicové. Nicméně témata s levicovým programem spjatá jsou bezesporu stále aktuální a pro českého voliče lákavá – zpravidla se bavíme o životní úrovni zaměstnanců a lidí s nižšími příjmy, o postavení důchodců nebo o dostupnosti veřejných služeb. Není překvapením, že jsou tato témata stále aktuální. Za prvé ve společnosti stále existují nerovnosti (majetkové, sociální…), což se levice obecně pokouší zmírňovat, a za druhé se od roku 2020 svět nachází v různých krizích. Sociální demokracie (SOCDEM) však na to jaksi není schopna reagovat, její zmrtvýchvstání těžko očekávat.
V proudu komunistickém, jehož voliče rovněž převážně získaly ANO a SPD, lze po Evropských volbách vidět určitý impuls života. Základní otázkou však je, zda tento výsledek dokážou přenést i na parlamentní volby, resp. zda Kateřina Konečná má výtlak i mimo Evropské volby, které se v lecčem liší od voleb do Poslanecké sněmovny.
Nejmenší český levicový proud je progresivní / postmarxistický, jenž nelze zaměňovat (!) s liberalismem. Kromě „liberálního“ přístupu ke kulturním tématům zaujímá progresivní levice až radikálně levicový přístup k socioekonomickým tématům. V odborné literatuře se lze setkat i s termíny jako „neomarxismus“ či „postmarxismus“. I tento proud usiluje o politické zastoupení, avšak v zásadě neúspěšně. Pohledem volebních výsledků jsem toho názoru, že témata postmarxismu jako rovnost pohlaví, gender obecně či open-border policy jednoduše nereflektují poptávku českých voličů. Neúspěch totiž zaznamenali progresivci i v komunálních volbách v roce 2022 v Praze, když koalice Budoucnost získala 2 %.
Slova výše sice obecně, avšak myslím věrně, popisují stav české levice, a to pohledem levicových proudů. Je politováníhodné, že sociálnědemokratická levice není schopna znovu oslovovat statisíce voličů, ačkoliv – vzhledem k současné době – by to měla mít v zásadě jednoduché. Takto přenechává voliče, jak již bylo řečeno, hnutí ANO a hnutí SPD – skutečnost, že voliči mění preference, by nebyl problém. Ovšem zde přenechala voliče stranám nikoliv levicovým a v jádru nezodpovědným. Tato hnutí jsou často označována jako populistická (ANO) a extremistická (SPD). Hodnocení jejich charakteru je mnoho, takže tento bod opomenu; jen musím konstatovat, že jde o hnutí v jádru „nezodpovědná“ zejména vzhledem k budoucnosti. Jejich politika míří primárně na přítomnost nebo krátkodobou budoucnost, přičemž dlouhodobější výhled ignorují. Jako důkaz stačí jejich vize o snižování daní spolu s navyšováním výdajů rozpočtu.
Komunistická levice je neodpovědná minimálně ve stejné míře, přičemž u ní ještě těžko pochybovat o elementárním demokratickém smýšlení – holt zkušenosti jsou zkušenosti. O postmarxistické levici toho moc nevíme, jelikož téměř nikdy nevládla – a pravděpodobně v českém prostoru ani nikdy nepovládne.
Při pohledu na stav české levice si pokládám otázku, zda zde opravdu není nikdo, kdo by sociálnědemokratický proud mohl zodpovědně prosazovat a přitom byl schopen získat relevantní voličskou podporu. A došel jsem k závěru, že by to mohla být mise Pirátů. Piráti často schytávají „nálepky“ extrémních levičáků, kterými – kromě určitých menších proudů – nejsou, v zásadě o nich můžeme mluvit jako o liberální straně. Mají však, myslím jako jediní, možnost otočit kormidlo lehce vlevo a prosazovat liberální levicovou (sociálnědemokratickou) politiku. Jednoduše mají více prosazovat tradiční levicová témata spjatá s prácí, životní úrovní, kvalitou života (atp.), ale zároveň neubírat na tématech, které jim nesou přibližně desetiprocentní podporu.
Proč zrovna Piráti? Vidím téměř jen u Pirátů – minimálně po fiasku v Evropských volbách – volání po určité „ideové konsolidaci“: nechť situaci využijí a přidají více na tradičních levicových tématech. Opravdu by však neměli zvýrazňovat svoje progresivní křídlo, resp. ať dělají, co uznají za vhodné, ovšem voliče takto nezískají: stačí fiasko v červnových volbách, kde za Piráty kandidovalo především právě ono progresivní křídlo. Mimo to mohou pirátská témata bydlení a ekonomické transformace vzhledem ke klimatické změně, pokud je umně odkomunikují, oslovovat právě levicové voliče, jichž se tato významná transformace zásadně dotkne.
Kdyby takto Piráti úspěšně přebrali pár procent levicových voličů z opozičního, tzv. Česko B tábora, tak dost možná zásadně změní politické kolbiště. Jednak by takto Pětikoalice získala šanci vyhrát volby – ty opravdu bez těchto levicových voličů nevyhraje, jednak by to mohl být počátek konce souboje AntiBabiš vs. Antifiala. Žijeme totiž v době, kdy Petr Fiala působí jako hlavní vyzyvatel Andreje Babiše a vůdčí persona tzv. Česko A tábora, a to přestože mu důvěřuje takřka 20 % obyvatel. Pouze nezkousnutelnost Babiše pro voliče z tábora Česko A umožňuje takto nepopulárnímu kabinetu reálně usilovat o další vládní angažmá. Takto by se konečně prolomily ledy a voliči by (možná) začali migrovat mezi tábory Česko A a Česko B. A to je věc, kterou jako společnost potřebujeme: směřovat politický souboj výhradně na program a nelimitovat se Antifialou a Antibabišem.
Ještě jedna poznámka: může se vám zdát, že srovnání Fialy s Babišem je nesrovnatelné, že to je nebe a dudy apod. Nechci toto hodnotit, jen musím poznamenat, že v zájmu vás všech vládních voličů je vznik / vzkříšení nějaké silné levicové strany. Výsledek je jinak téměř jasný: hnutí ANO bezkonkurenční vítěz a spolu s SPD, popř. jinou menší stranou, dá dohromady parlamentní většinu. Početně to jednoduše jinak nevychází, protože šance, že znovu propadne milión hlasů, je limitně se blížící nule.
