Jefim Fištejn: Než se Írán rozhoupe... Proč Peršané vyčkávají s úderem na Izrael?
Zatímco se Írán trudnomyslně rozhoduje, jak a zda vůbec zareaguje na drzou likvidaci palestinského vůdce Ismáíla Haníji za bílého dne uprostřed svého hlavního města, je na místě udělat rychlou inventuru toho, co je o této události známo. Hned je třeba říct, že moc toho není. Z precizní operace je dle místního zvyku obviněn izraelský Mosad a byla mu rituálně přislíbena strašidelná odveta. A protože se Izrael ke svým špionským úspěchům obvykle nezná a jeho autorství se pouze předpokládá, je to první neznámá zamotaného příběhu.
Na každý pád Izrael v očekávání možné odpovědi již několikrát zavíral a otevíral své nebe, odkládal nebo rušil letecké spojení a premiér a Generální štáb poučovali obyvatelstvo, co je třeba dělat v případě raketového útoku nebo opravdové velkoformátové války. I když panuje přesvědčení, že Palestinec byl zabit dálkově řízenou explozí předem nastražené bomby, není to zdaleka jisté. Každopádně oficiální oznámení Sboru stráží islámské revoluce zní poněkud jinak: „Byl zabit zásahem střely malého doletu s hlavicí kolem 7 kilogramů, doprovázeným silným výbuchem.“
Situace ajatolláhů není záviděníhodná: Evropané je odrazují od pomsty, Američané mezitím v regionu kumulovali značnou vojenskou sílu schopnou na desetiletí vyřadit Írán z vojenského provozu. Aby si zachovali tvář a vyhnuli se totálnímu ponížení, musí na urážku nějak reagovat. Jenže jak? Použít mohou jen ty zbraně, které mají k dispozici, a o jejich množství a rozmístění Izraelci nejspíš vědí lépe než oni sami. Příliš silný úder s četnými oběťmi může bojovnému izraelskému premiérovi poskytnout záminku k tvrdé odpovědi, která by v horším případě mohla vtáhnout Írán do beznadějné války. Duchovní lídr Chameneí ji očividně nechce, vnitrostátní situace mu slibuje jen samé starosti, usiluje totiž o předání moci synovi a jde to ztuha. Mocenská klika kolem nového prezidenta s pověstí reformátora mu hází klacky pod nohy. Ostatně kvůli komu by měl riskovat křehkou mocenskou rovnováhu v zemi? Kvůli osobě, která dávno před svou smrtí ztratila veškeqrý reálný význam a byla okatě přehlížena samotnými polními veliteli Hamásu? A kvůli jeho odstranění začínat velkou válku s Izraelem, do které zajisté vstoupí Spojené státy a celý arabský svět?
Bibi Netanjahu o nejistém poměru sil v Íránu ví své a přisoluje, kde může. Za posledních několik měsíců bylo zlikvidováno prakticky celé vojenské vedení Hizballáhu, celkem 13 velitelů v čele s Fuádem Šukrem, nejlepší to kádry odchované ještě nebožtíkem Kásimem Sulejmáním, který je asi vítal u bran islámského ráje. Na slavnostní rozlučce s nebožtíkem Haníjou všechny kamery zachytily, jak neklidně se chová ajatolláh Chameneí – úzkostlivý výraz tváře, oči obrácené k nebi, jako kdyby každou chvíli očekával přílet dronu mířícího na něj.
Chameneí, jak již bylo řečeno, válku nechce, ale někdo v jeho okolí si její propuknutí nejspíš přeje. Mosad je sice úctyhodná organizace schopná bodově vyzobávat protivníky kdykoli a kdekoli, ale že by uměla provést takovou operaci bez jakékoli podpory bezpečnostních sil Íránu? To sotva. Posuďte sami: vzácný palestinský host byl ubytován v zařízení Sboru stráží islámské revoluce ve čtvrti Saadabad na severu Teheránu. V okolí jsou samé vojenské cíle: důstojnická škola a vojenská základna. Zvláštní hotelový dům se snadno nabízel jako příhodný terč, který se dá propálit z oken vedlejších domů a z kabinky nedaleké lanové dráhy. Půvabná drobnost: cizí delegace umístěné ve stejném objektu neslyšely v tu noc žádné zvuky palby či výbuchů. Veškeré přístupové cesty obvykle bývají co nejpřísněji střeženy, avšak z nějakého důvodu zrovna ten večer u bran skoro nikdo nebyl, stráž byla odvolána. Šéf bezpečnosti Chatíb den před atentátem marně ujišťoval veřejnost, že jeho služba dávno vyčistila Írán od agentů Mosadu, avšak filigránské odstranění Haníji svědčí o opaku. Bylo třeba zatknout více než 20 vojáků a důstojníků rozvědky a nyní se íránští kontráši nejspíš snaží vydolovat z nich kajícné přiznání zrady.
To si vyžaduje čas, hodně času. A to bude ten pravý důvod, proč Peršané nespěchají s odpovědí. Lámou si hlavu nad tím, jak zajistit, aby nějaká vůbec byla a aby je samotné příliš nebolela. Tato turbulence bude nejspíš pokračovat až do výsledku amerických prezidentských voleb. Pokud se do Bílého domu vrátí Trump, Netanjahu nemá důvod na své politice cokoli měnit. Pokud ne, bude pokračovat kurs současné americké administrativy, velmi náchylné k pochopení zájmů Íránu a ke spolupráci s tamními mulláhy. Pak všichni regionální hráči budou mít silné nutkání k zahájení horké války.
