Viliam Buchert: Jednání politiků při povodních v ničem nepřipomínalo chaotické řízení Andreje Babiše

O třiadvacet let později mě šokovaly smutné výjevy na Moravě, kde voda způsobila smrt padesáti lidí a pohltila mnoho obcí a měst. I tehdy selhaly instituce. Chyběly proti­povodňové plány, porušování bezpečnostních předpisů bylo velmi rozšířené, potřebná těžká technika byla naprosto nedostatečná, koryta řek a potoků se nacházela v zanedbaném stavu. Selhal i výstražný systém. Obstála jen armáda a dobrovolníci. Politici na celostátní i místní úrovni se pak zapřísahali, že proti povodním se vybuduje „rozhodná ochrana“. Ano, něco se udělalo, ale některé záměry se nenaplnily dodnes. Tragédie ­ovšem vedla ke vzniku integrovaného záchranného systému. Zákon o něm byl porozen v roce 2000.

Když se v roce 2002 hnala další vodní apokalypsa Českem, byla proto už reakce státu, záchranného systému i samospráv lepší. Ale pořád nebyla dostačující. V minulých dnech, kdy nás opět postihly povodně, byl mnohokrát připomínán i jeden z nejhloupějších, nejskandálnějších a ve svých důsledcích nejnebezpečnějších výroků polistopadové historie, když pražský primátor Igor Němec během tisícileté povodně večer 13. srpna 2002 v rozhovoru pro Českou televizi řekl: „Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná. Všechny orgány plní své úkoly, jak mají... To, o kolik voda stoupne, asi není v tuto chvíli důležité, protože jestli to je o 20, 10 centimetrů... Důležité je, že se ta zatopená plocha rozšiřovat nebude.“ Druhý den se část metropole ocitla pod vodou, vytopeno bylo i metro. Byla to výjimečná katastrofa. Byl na to mučivý pohled. Nemluvě o dalších mnoha velkých neštěstích jinde v zemi. Politici se opět zapřísahali, co se vybuduje a co se změní. Mnohé se skutečně změnilo. Ale opět nebylo naplněno to, co bylo slíbeno.

Povodně v roce 2013 se pak staly dalším testem, co všechno lze zvládnout, vydržet a co máme připravené na obranu. Už to bylo lepší, fungovalo již včasnější varování i zadržování vody a vypouštění v přehradách.