Robert Šlachta a Boris Šťastný chtějí do Senátu. Je to vše jen generálka na sněmovní volby?
Volby do Evropského parlamentu přinesly na českou politickou scénu nový subjekt, koalici Přísahy a Motoristů sobě. Tyto subjekty sice samy kandidovaly již dříve, Šlachtova Přísaha skončila těsně před branou do Poslanecké sněmovny a Motoristé sobě zkusili vstoupit do pražského zastupitelstva, avšak neúspěšně. Nicméně slovo dalo slovo a tyto dvě strany utvořily úspěšnou koalici do Evropských voleb a získaly více než 10 % hlasů a dva mandáty.
Teď do Senátu kandiduje za Přísahu s podporou Motoristů sám Robert Šlachta v obvodu č. 56, tj. Břeclavm a Motoristé spolu s hnutím ANO vysílají Borise Šťastného v obvodu č. 17, Praha 12.
Nejprve se zastavme u Roberta Šlachty. Bývalý policejní plukovník má dle současných kurzů sázkových kanceláří reálnou šanci se dostat minimálně do druhého kola. Jeho šance budou reálně možná ještě vyšší. V komunálních volbách do Pohořelic, kam Šlachta v čele Přísahy kandidoval, získal více než 40 % hlasů. Ve volbách do sněmovny získala Přísaha přibližně 7,5 % hlasů v okresech Břeclav a Brno-venkov, což jsou současně místa, ve kterých kandiduje do Senátu. Šlachta je bezesporu určitou regionální personou a ty mají v zásadě vyšší šance na úspěch v senátních volbách. Definitivně vše uvidíme až v sobotu odpoledne.
Přesuňme se k druhému zmíněnému kandidátovi, tj. Borisi Šťastnému. U něho jsou dvě věci trochu jiné. Zaprvé jej – minimálně explicitně – nepodporuje Šlachtovo hnutí Přísaha. Za druhé, a to považuji za významnější, jej explicitně podporuje hnutí ANO, resp. Šťastný kandiduje za koalici Motoristů a ANO. Tuto skutečnost můžeme považovat za první potvrzení dřívějších spekulací o afinitě Motoristů k hnutí ANO a tendenci vytvořit dohromady vládní koalici po příštích sněmovních volbách. Nicméně osobní pozice Šťastného v jeho senátním obvodě je více méně špatná, jeho hlavním protikandidátem je bývalý kandidát na prezidenta a současný senátor Pavel Fischer. Sázkové kanceláře mají jasno a dle jejich kurzů přisuzují Fischerovi téměř stoprocentní šanci na výhru minimálně v prvním kole. Pro druhé kolo, kam by teoreticky Šťastný mohl postoupit, nezíská-li Fischer více než 50 % hlasů, má Fischer bezesporu také lepší výchozí pozici.
Troufám si říct, že primárním cílem není ani pro Šťastného, natož pro Šlachtu zisk senátního mandátu – i když by bezesporu neodmítali. Vše vnímám jako určitou přípravu na nadcházející sněmovní volby, v nichž se (mimo)parlamentní opozice vedena hnutím ANO pokusí získat vládní, resp. parlamentní většinu. Kandidatura a hypotetické vítězství Šlachty by vedly k tomu, že by se předseda Přísahy dostal více do českého mediálního mainstreamu: stačí se podívat, jak často účinkuje nový europoslanec Filip Turek na různých televizních kanálech. To je jistě pro Šlachtu silná motivace pro to, aby měl možnost maximalizovat úspěch ve sněmovních volbách – aktuálně se pohybuje zejména na sociálních sítích a internetových televizích (typu XTV či V.O.X. TV). Kandidaturu Borise Šťastného vnímám primárně jako určitý test, zda má koalice Motoristů a ANO přízeň u voličů. Přece jen nemůžeme vyloučit, že by Motoristé mohli kandidovat příští rok jako koaliční strana hnutí ANO – ovšem to berme jako mou nepodloženou spekulaci.
Zato je však pravděpodobnější, že spolu v koalici budou kandidovat Přísaha a Motoristé – již sami avizovali, že mají zájem navázat na úspěšný výsledek z evropských voleb. Zarazilo mě však, jak jsem již uvedl výše, že Přísaha nepodporuje kandidaturu Borise Šťastného. Ono to totiž ani po programové rovině nedává žádný smysl. Šlachta ve svém programu uvádí mimo jiné toto: „Chci hlasovat PROTI vládě. Okradla důchodce na valorizaci. Zrušila školkovné. Zvedla daně. Osekala slevu na manželku. Ale na nová ministerstva, kosmonauty a zvednutí jejich platů, na to se vždy peníze našly.“ Tyto teze lze jednoznačně vnímat jako levicový populismus mířený zejména proti „elitářskému establishmentu“. Zatímco Šťastný a vlastně sami Motoristé mluví o sobě jako o obnově pravice; to také Šťastný vypichuje ve svém programu, když útočí na ODS: „Hlavní vládní strana ODS opustila své někdejší pravicové pozice a namísto boje za svobodu a kapitalismus deklaruje širokou ideovou shodu s radikálně levicovými Piráty.“
Jak se levicový populismus Přísahy spolu s domnělými snahami Motoristů o revitalizaci české pravice potká, to je opravdu otázka za milión. Jedna věc je najít shodu na evropském programu, který byl založen výhradně na kritice Bruselu spolu s akcentem na snížení míry evropské integrace jako takové. Ovšem představení koherentního ekonomického programu pro Českou republiku si od těchto subjektů minimálně prozatím nedokážu představit.
Tiše přihlížejícím aktérem těchto kandidatur je hnutí ANO. To ovládá poslední rok všechny volební průzkumy, nicméně však nejspíš nedosáhne na absolutní většinu v Poslanecké sněmovně, což je, jak se sám nechal slyšet, sen Andreje Babiše. Pro Babiše je v současnosti klíčové nalézt koaliční partnery pro příští vládní období – nemůže riskovat to, že se mu stane něco podobného, co Šlachtovi v Pohořelicích: získal tam sice více než 40 % hlasů, ale všichni ostatní se domluvili proti němu a Šlachta v Pohořelicích zůstal v opozici.
S Motoristy a Přísahou již Babiš evidentně navázal určitý vztah, to dokládá fakt, že europoslanci za tuto koalici zasedli v evropské frakci Patrioti pro Evropu, již Babiš spoluzakládal. Dokonce ještě před minulými parlamentními volbami se šířily spekulace o tom, že je celá Přísaha tzv. „Babišovo béčko“ a má sloužit jako jeho koaliční partner. Robert Šlachta však tyto spekulace veřejně odmítal. Nezávisle na tom je ale podivuhodné, že hnutí ANO nasadilo proti Robertu Šlachtovi vlastního kandidáta. Kdyby opravdu existovala – prozatím tajná – dohoda o budoucí spolupráci těchto subjektů, tak proč by Babiš takto Šlachtovi podkopával nohy?
O vůli Motoristů kooperovat s Babišem si nedělám žádné iluze, zde to dokládá senátní koalice na kandidaturu Borise Šťastného. Rovněž předseda Motoristů Petr Macinka již veřejně hovořil o náklonnosti jeho hnutí ke spolupráci s hnutím ANO. Nicméně i zde vyvstává otázka, jaké pojítko má evidentně levicový populismus hnutí ANO se samozvanou pravicí; sám Macinka pro Novinky.cz pronesl: „Na rozdíl od hnutí ANO jsme velmi ideologicky vyprofilovaná strana velmi napravo.“
Troufnu si však s lehkou ironií pronést, že v rámci těchto hypotetických koalic by vlastně reálný program šel stranou. Hlavní pojítko nalezneme v samotné vůli prostě vládnout a také v čistém odporu vůči „všemu pětikoaličnímu“. Protivládní opozici se úspěšně podařilo vykreslit určitou konfliktní linii v rámci podpory a odporu vůči pětikoalici: na té se pak opoziční subjekty sebe-definují a posléze i propojují.
Souhrnně jsou všechny tyto zprávy pozitivní pro Andreje Babiše, který stále pouze vyčkává na své jednoznačného vítězství ve sněmovních volbách a zároveň může ve výjimečné REM fázi snít o tom, jakého koaličního partnera si nakonec vybere.
