Bartoš končí, má za sebou historické úspěchy i trpké pády. Piráti ale v parlamentu budou, není alternativa
V neděli oznámil rezignaci na post předsedy Pirátů vicepremiér Ivan Bartoš. Piráty vedl v součtu skoro 14 let. Déle to zvládl z českých parlamentních stran jen někdejší šéf komunistů Vojtěch Filip. Zůstane v politice? A co bude s Piráty? Pokud se nebudou topit ve vnitřních sporech, do sněmovny napřesrok projdou. Jejich voliči nemají alternativu.
Ivan Bartoš je symbol pirátské politiky jako nikdo jiný. Na svém jméně a image vybudoval nejsilnější pirátskou stranu na světě, z nuly a za malý rozpočet ji dostal do sněmovny a následně do vlády, nebo třeba do čela tradičně pravicové Prahy.
Pak ale přišly i tvrdé pády. V parlamentních volbách Bartoš prosadil koalici se Starosty, kteří Pirátům skrze kroužkování vyrabovali poslanecký klub, ačkoli byli v alianci slabší stranou. Do vlády šli Piráty přikrčení a odkázaní na dobrosrdečnost koaličních partnerů. Je to pozice, kterou si vybrali, a musí se vypořádat s důsledky. Ale možná neměli na vybranou, protože byli ze všech stran tlačení k převzetí vládní odpovědnosti.
Bartoš táhnul pirátskou značku na svých zádech, v eurovolbách se však ukázalo, že to je málo a v těch krajských se to jen potvrdilo. Staré pirátské kampaně byly atraktivní a provokovaly, ty letošní jsou smrsklé do bezpohlavního sloganu „bez korupce, pro lidi“.
Ve vládě Piráti zapadli, ač možná mají pocit, že ji usměrňují v sociálních otázkách. Jejich vlajkové lodi, což je drogová politika a digitalizace, minimálně zatím nevyznívají úspěšně. Nezabránili represi v případě CBD a HHC, neprosadili legalizaci marihuany ani zdanění tichého vína. A v digitalizaci má Bartoš i jasné úspěchy jako je e-občanka, nicméně nejvíce nahlas určitě vyzní současná nespokojenost s novým systémem stavebního řízení.
Za působením Bartoše zůstane zesílení liberální a progresivní politiky v Česku, prosazení protikorupčních zákonů, posun v digitalizaci a další věci. Otázkou teď je, jestli dokončí projekt stavebního řízení. Když už nebude předseda, bude čelit nižšímu tlaku. Je ale velmi dobře možné, že Piráti odejdou z vlády a Bartoš zůstane jen řadovým poslancem.
Odchod z vlády se nabízel už několikrát. Piráti ho mohli předtím odůvodnit kauzami ostatních stran (dozimetr, Blažek) nebo neschválením manželství pro všechny, případně neschopností a neochotou SPOLU reformovat státní rozpočet. Jenže teď už to bude působit hlavně jako útěk před problémy digitalizovaného stavebního řízení. Po odchodu z vlády volá například neúspěšný lídr z evropských voleb Marcel Kolaja.
A kdo teď povede Piráty? Nabízí se Markéta Gregorová, europoslankyně a jedna z mála Pirátů, kteří v poslední době zaznamenali volební úspěch v podobě vykroužkování. Ten další je Zdeněk Hřib, který obhájil slušné pozice v Praze a většina Pražanů se nejspíš pořád myslí že je primátor, ačkoli sestoupil o schod níž do pozice náměstka. Jenže Hřibova pražská popularita nemusí znamenat úspěch jinde. A pak je tu ministr zahraničí Jan Lipavský, který však zosobňuje absolutní kontinuitu s vedením Bartoše. Nemluvě o tom, že v zahraniční politice je loajální vládě a těžko si představit, že by ji právě on teď nějak tvrdě kritizoval.
Vsadil bych si teď jen na to, že Piráti příště v poslanecké sněmovně budou. Jsou jediná jasně liberální strana v Česku, pořád jsou úzce spojení s tématy jako je manželství pro všechny, boj proti domácímu a sexualizovanému násilí nebo přijetí eura. Pro městské vzdělané vrstvy tohle prostě jsou velká témata a mnohé z nich „strejcovský“ STAN s dozimetrem na zádech nebaví. Za Piráty tu teď není alternativa, a z toho vytěží setrvání na politické scéně. Pokud se opět neponoří hluboko do vnitrostranických válek.
