Zdechovský: Proč stoupenci zákazu nožů neřeší především nezvládnutou migraci?
Lidská vynalézavost se bohužel projevuje i ve schopnosti nacházet i přes různé zákazy či omezení nové a nové způsoby vraždění či mrzačení jiných lidí. Když není čím a z čeho střílet, jsou tu ještě třeba chladné zbraně.
Ostatně válka ve Rwandě ukázala, jak efektivním prostředkem pro hromadné vraždění mohou být i v dnešní době mačety. Hutuové tehdy dokázali během pouhých tří měsíců povraždit několik stovek tisíc lidí z etnika Tutsiů!
A když nejsou ani střelné, ani chladné zbraně, stále existují i další způsoby fyzického napadení – mezi často užívané způsoby patří třeba polévání kyselinou.
Mimochodem, Spojené království, o němž bude v tomto článku ještě řeč, má podle organizace Acid Survivors Trust International dokonce nejvyšší počet hlášených útoků kyselinou na světě! A pokud není po ruce žádná zbraň či smrtící látka, síla úderů pěstí či kopanců od více lidí často také dokáže udělat svoje.
Každá aspoň trochu rozumná vláda má samozřejmě zájem na tom, aby byl počet násilných (i jiných) trestných činů co nejnižší. Mnohé evropské země ve snaze zredukovat násilnou trestnou činnost mají už nyní striktnější úpravu nejen u palných zbraní, ale dokonce i u těch chladných, včetně nožů.
Svojí obzvláště přísnou legislativou týkající se zbraní všech typů je obecně známé už zmíněné Spojené království. Neustále zpřísňuje legislativu, a navíc už investovalo mnoho sil a prostředků proto, aby bojovalo se zvýšeným počtem útoků ostrými předměty, především noži.
Existuje mnoho opatření
Z legislativních opatření k nožům stojí za připomínku zejména tzv. Zákon o trestné činnosti (Violent Crime Reduction Act) z roku 2006: Tento zákon zpřísnil kontroly prodeje nožů a dalších ostrých předmětů, zejména mladistvým. Zakazuje také nošení nožů na veřejnosti bez legitimního důvodu.
Pak zde máme ještě Zákon o nožích (Offensive Weapons Act 2019). Ten zakazuje prodej některých druhů nožů a zbraní, jako jsou zoubkované nože nebo meče, a zpřísňuje pravidla pro online prodej nožů. Obsahuje také opatření, která zakazují nošení nožů ve veřejných prostorech a zvyšují tresty za opakované nošení nožů. Dále byly zvýšeny tresty pro pachatele, kteří se dopustí násilného trestného činu s použitím nože.
Útokům mají předcházet i policejní opatření: Britská policie využívá pravomoci „stop and search“ (zastavit a prohledat) k identifikaci a odstraňování nožů z ulic. Tento postup je kontroverzní, ale vláda ho považuje za důležitý nástroj v boji proti nožové kriminalitě.
Pomůže národní kampaň?
Vedle toho stojí za zmínku ještě tzv. Operation Sceptre. Pravidelná týdenní kampaň zaměřená na potlačení nožové kriminality, během kterých jsou prováděny prohlídky, zatýkání a zajišťování zakázaných zbraní.
Jedná se o národní kampaň konanou dvakrát ročně. Její součástí nejsou ale jen represivní opatření, ale i další aktivity včetně cílených osvětových akcí se záměrem přesvědčit mladé lidi, že je bezpečnější nenosit nože.
Investuje se také do různých dalších osvětových kampaní a vzdělávací programů. Vláda vede spolu s neziskovými organizacemi kampaně na zvýšení povědomí o nebezpečí nošení nožů, zaměřené zejména na mladé lidi. Programy jako "No Knives, Better Lives" nabízejí vzdělávací materiály a workshopy na školách.
Zatím mizerné výsledky
Tyto kroky jsou součástí širšího vládního úsilí snížit násilnou kriminalitu ve Velké Británii. Není pochyb o tom, že dlouhodobé úsilí ze strany britské vlády, neziskových organizací a bezpečnostních složek o potlačení nožové kriminality je skutečně obrovské.
Jaké jsou ale výsledky? K vraždám samozřejmě dochází i nadále. Zastřelení je mezi způsoby sice minimum. Ovšem nože a ostré předměty mají podle posledních dostupných údajů dokonce nejvyšší podíl ze způsobů provedení vraždy - 41%.
I přes všemožná rozsáhlá opatření zůstává nožová kriminalita v zemi vážným problémem. Jak potvrzují statistiky pro Anglii a Wales, počet útoků noži rozhodně neklesá. Podle neúplných dostupných statistik za obě zmíněné země bylo v minulých letech hlášeno kolem 50 tisíc útoků noži nebo jinými ostrými předměty.
V době covidu byl sice zaznamenaný pokles, poté ale opět nastal výrazný vzestup. O tom, že se jedná stále o problém, svědčí i nedávný tragický případ ubodání tří malých dívek ve městě Southport. Ten ale představuje jen špičku ledovce.
Stejný problém v Německu
V Británii se zákazem vlastnictví prakticky všech zbraní násilná trestná činnost nevyřešila. A podobně tomu bude patrně i v jiných zemích, třeba v Německu, kde se nyní řeší naprosto to samé.
Zhruba před čtvrt rokem otřásl celým Německem incident v Mannheimu, po němž důsledkem bodných zbraní zahynul jeden ze zasahujících policistů a nedlouho poté také napadení 20letého Philippa Tsanise, napadeného v lázeňském městě Bad Oeynhausen gangem 10 lidí. Také on zemřel na následky zranění.
Kvůli přibývajícím útokům na ulicích chce německá ministryně vnitra Nancy Faeserová zakázat nošení nožů s čepelí nad 6 cm a rozšířit zóny, kde bude nošení nožů zakázáno. Tyto zóny se nacházejí kolem nádraží či problémových čtvrtí ve velkých městech. Už dnes tam přitom platí zákaz nožů nad 12 cm.
Odporný útok v Solingenu
Mezitím se před pár dny odehrál další útok nožem. V Solingenu ubodal 26letý muž tři náhodně kolemjdoucí lidi k smrti a dalších několik zranil. Jak se později zjistilo, pachatelem byl neúspěšný syrský žadatel o azyl, který měl být vyhoštěn ze země, nicméně se před německými úřady skryl.
Nyní je vyšetřovaný kvůli podezření z příslušnosti k teroristické organizaci Islámský stát (IS). Můžeme vnímat jako smutnou a krutou ironií, že k této strašlivé události došlo zrovna na tamním festivalu diverzity konaném u příležitosti výročí 650 let povýšení na město, které je navíc proslulé právě výrobou nožů.
Jen za loňský rok došlo v Německu k 8 951 útoků nožem. Jedná se o bezmála 25 útoků denně. Loňský rok byl navíc pro Německo rekordní i v celkovém počtu trestných činů, který byl nejvyšší od roku 2022. Bylo jich zaznamenáno téměř 800 tisíc. Ne náhodou slýcháme v českých médiích o různých případech fyzického napadení u našich západních sousedů i vícekrát do měsíce.
Na co se zapomíná
Někteří bohužel stále zjevně nepochopili nebo si nechtějí přiznat jednu věc. Nastal čas si konečně připustit, že samotné zbraně nemusí představovat problém a především to, že příčina problému s kriminalitou v Německu, Británii i v řadě jiných evropských zemí nepochybně přinejmenším zčásti souvisí s nezvládnutou migraci.
Například ve zmíněném Německu tvoří velkou část pachatelů lidé ze zemí, jako jsou Sýrie, Irák či Afghánistán, kde je běžné řešit konflikty fyzickým násilím. Těžko lze čekat změnu, pokud bude přetrvávat benevolentní přístup, kdy pokud se migrant deportaci brání, nejenže může zůstat v Německu, ale může dokonce vyváznout i bez trestu!
Nedává proto žádný smysl brát dětem i nůžky z penálu v rámci osvětových kampaní či vymýšlet stále nové a nové zákazy zbraní. Samotným zákazem se za takové situace kriminalita opravdu nesníží.
Spíše výrazně poklesne šance, že se napadený bude moci ubránit, pokud třeba policie dorazí na místo třeba až za několik hodin. Útočníci si zbraně pořídí ilegálně, nebo si najdou nějaký jiný způsob, jak napadat druhé lidi. Násilná kriminalita neustane, lidé se nebudou moci bránit a výsledkem bude jen další prohlubování nespokojenosti ve společnosti.
Zkušenost z některých jiných evropských zemí by měla sloužit i jako varování všem, kteří u nás v Česku volají po omezování zbraní. Utrpí především ti bezúhonní. Zločinci budou naopak vysmátí, protože si jakékoli zbraně stejně pořídí pokoutními způsoby, a navíc budou ve výhodě za situace, když se jejich potenciální oběti nebudou moci bránit.
Opravdu chceme něco takového?
Také bychom ji měli vnímat i jako připomínku toho, že kdokoliv, kdo nechce demokracii a svobodu, nemá v EU co dělat. Opakovaně upozorňuji zvláště na nebezpečí islamistů. Jejich způsob vnímání světa nemá s našim vnímáním nic společného.
Proto bychom je měli okamžitě vrátit do země původu nebo izolovat. Bezpečí našich obyvatel musí být největší prioritou. Nedávný útok v Solingenu nám opět připomněl, že bez deportací těch, kdo přišli do Evropy ilegálně, to prostě nepůjde.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
