Jefim Fištejn: Starý a srozumitelný svět se hroutí před očima. Kdo nám vysvětlí ideologické turbulence?
Mnozí současní myslitelé vynakládají sísyfovské úsilí, jen aby neviděli kauzální souvztažnost mezi zásadními společenskými jevy. Nezřídka taková navozená slepota působí nechtěně komicky. Máme před očima kupříkladu nevyvratitelný fakt stoupající politické váhy sil, kterým se v tisku říká extrémní či extremistické, ultra-hyper-pravicové, podle lingvistické zdatnosti pisatele. Jen tak mimochodem stojí za zmínku, že samotné oštemplování čehokoli za pravicové vyvolává u slušných lidí jednoznačně záporné reakce, jako by se mluvilo o čemsi bytostně zavrženíhodném. To utvrzuje v podvědomí malověrných přesvědčení, že takoví šampióni boje proti totalitě jako Churchill nebo Reagan byli v podstatě levicovými liberály, i když sami o tom neměli ponětí.
Analytici lezou z kůže ven, aby pravicový posun v západní politice vysvětlili maximálně šetrně a aby při tom na světlo boží nevyhřezly jeho pravé příčiny. Stačí se podívat na hodnocení nedávných zemských voleb v Durynsku a Sasku, kde očekávaně dobrých výsledků dosáhla nechutně pravicová Alternativa pro Německo. Poněvadž spolupráce s ní je demokratickým stranám zapovězena, uvažují nyní křesťanští demokraté o vládním holportu s krajně levicovým Hnutím Sahry Wagenknechtové, jež se netají obdivem ke stalinistické totalitě. Komunistická levice je totiž v rámci liberální tolerance mlčky pokládána za součást demokratického spektra. Spolupráce se stalinisty v žádném případě zakázána není.
Vysvětlení úspěchu populistů
Jaká jsou nejfrekventovanější vysvětlení úspěchu pravicových populistů, ať už to slovo znamená cokoli?
Jedni mají za to, že smutný důvod souvisí s hospodářským zaostáváním východních zemí za západními. Záhadou zůstává, z jakých příčin durynská chudoba tak mocně způsobuje pravicový posun v Nizozemsku nebo ve Francii. Málo přesvědčivě zní i další hlavní argument, že východní Němci ještě nestihli překonat dědictví neblahé totalitní minulosti: vždyť uplynulo teprve 35 let, co začala jejich demokratická převýchova. Kolik let má tedy trvat duševní náprava, než občané začnou volit slušné levicové strany? A proč se totalitním režimům daří vykynožit demokratické tradice za pár let diktatury, jak se to stalo v nacistickém Německu nebo u nás po nástupu komunismu, zatímco ve východním Německu na převýchovu nestačí ani tři dekády?
Západní badatelé zjevně zabředli do slepé uličky proto, že neumějí nebo se neodvažují domyslet myšlenku do trpkého konce. Typická je situace s jejich přístupem k duchovnímu odkazu bývalé kancléřky Angely Merkelové. Ta je potají pokládána za zdroj všech, nebo aspoň většiny dnešních německých svízelí. Německo totiž zrovna zažívá krizi toho typu, který je zpravidla nazýván krizí civilizační. Je to úpadek všestranný – sociální a ekonomický. Naděje na radikální vzmach zatím veškerá žádná. Avšak spojit napřímo stav země s činností velkolepé kancléřky se neodvažuje nikdo z těch sociologů, kteří chtějí zůstat ve vědeckém citačním indexu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
