Česko je evropským unikátem, v neomezené podpoře Izraeli nemáme v blízkém okolí spojence
Evropská „sedmadvacítka“ se v zahraničněpolitických otázkách neshodne. Na nekonečném lavírování maďarského premiéra mezi Evropskou unií a Kremlem už dnes nikoho nic nepřekvapí. Silná česká podpora Izraeli ale stále zaráží některé evropské státníky. Česko zablokovalo společné prohlášení Evropské unie vyzývající k příměří v Libanonu. Proč jsme v tom sami?
Když premiér Petr Fiala odjel poprvé do Kyjeva, neuběhl ani měsíc od ruské invaze na Ukrajinu. Jednalo se o první návštěvu takto vysoce postavených státníků a setkání se Zelenským sklidilo velký úspěch doma i v zahraničí. Východní Evropa byla dlouhodobě považována za slabou v bezpečnostních i zahraničních otázkách. Česku, Polsku a Slovinsku se podařilo tento pohled změnit a po selhání německého a francouzského shovívavého přístupu dominovat a zaujmout tvrdý postoj vůči agresorovi. Dokonalý obraz narušil opačný přístup Maďarska a částečně Slovenska, který připomněl, že „provýchodní sentiment“ stále nevymřel, a dokonce narušil i jinak vřelé vztahy zemí Visegrádské čtyřky.
V blízkovýchodním konfliktu se propast dále prohloubila, týmy se přeskupily. Nebo lépe řečeno: Česko ztratilo spoluhráče a zůstali jsme tak trochu sami proti všem. Po nadprůměrně hodnocené práci ministra zahraničí Jana Lipavského, o jehož budoucí stranické angažmá se rvou všechny koaliční strany, a po zatím solidním výkonu prezidenta Petra Pavla, který dokáže zaujmout i novináře z New York Times, to vypadá, že si Česko věří a chce udávat evropský směr i nadále. Nebo minimálně razit svou vlastní zahraniční politiku.
Česko patří na Západ
Nizozemský politolog Cas Mudde společně s dalšími výzkumníky přišli s analýzou, která jasně rýsuje hranici mezi východní a západní Evropou. Podle jejich zjištění je zásadní hlavně imigrace z muslimských zemí. Západní krajní pravice zaujímá mnohem silnější proizraelskou rétoriku, jelikož se doma potýkají se vzrůstající kriminalitou, kterou lídři populistických a krajně pravicových stran označují za výsledek muslimských přistěhovalců. Naopak země východní Evropy a postkomunistické země mnohem častěji zaujímají antisemitský postoj, protože v těchto zemích je mnohem méně muslimské imigrace.
Evropští výzkumníci bohužel neznají našeho Tomia Okamuru, který jejich analýzu „hází do koše“. Česka se masová muslimská imigrace netýká a počet mešit či modlitebních místností u nás se pohybuje kolem deseti. Dá se s nadsázkou říct, že každý muslim má v Česku jednu. Češi i přes mizivou osobní zkušenost s muslimy mají jasno. Podle průzkumu Herzlova centra izraelských studií z roku 2022 by 83 % z nás nevadilo mít za souseda žida či židovku, 54 % by naopak vadilo mít za souseda muslima či muslimku, hůře už jsou na tom jen Romové. A Okamura to ví a povedlo se mu mezi jeho příznivci vytvořit strach z muslimů tak reálný, až nám vyrobil i prvního teroristu. Jen k jeho smůle to není ani mladý Syřan nebo Iráčan, ale rodák z Mladoboleslavska v důchodovém věku.
Jinak řečeno, že se dcera známého antisemity Marine Le Pen postaví do čela demonstrace na podporu Izraele, nikoho nepřekvapí. Že to udělá Tomio Okamura, je unikát střední a východní Evropy a posouvá nás tím vlastně západním směrem. Například na Slovensku nebo v Maďarsku už je situace zcela odlišná.
Antisemitismus u sousedů
Slovenská krajně pravicová strana Republika, jejíž základy leží v neonacismu, ráda odkazuje na zlaté časy Slovenského fašistického státu a antisemitismem se vůbec netají. Slovenský generál Jozef Viktorin, člen strany Republika, ve videu na YouTube a ve svém příspěvku na Facebooku uvedl, že podle něj Izrael používá americké rakety zaslané Ukrajinou. Premiér Robert Fico zase považuje Izrael za loutku Spojených států, které konflikt na Blízkém východě záměrně rozdmýchávají. U sousedů se tak mísí všelijaké protizápadní dezinformace s klasickými antisemitskými kořeny.
Viktor Orbán v Maďarsku balancuje mezi osobními sympatiemi s Benjaminem Netanjahuem, se kterým jej pojí nenávist vůči Evropské unii i liberální demokracii, a tradičním maďarským antisemitismem, který projektuje do „největšího žida“ maďarského původu George Sorose.
Izraeli se blýská na lepší časy
Evropská krajní pravice je na vzestupu a nedokazují to jen poslední volby v Rakousku. Dá se očekávat, že se poměr sil v Evropě brzy otočí a Česko v silném proizraelském postoji najde své spojence. Prozatím to tak ale není. V západní Evropě sice sílí krajní pravice, u kormidla jsou ale zatím stále převážně liberální a umírněné strany, které vyzývají k příměří a stažení Izraele z Libanonu. Druhou a podstatnou částí výzvy, kterou se Evropská unie snažila prosadit, bylo i odzbrojení Hizballáhu tak, jak to žádá rezoluce 1701 OSN Rady bezpečnosti. Možná to česká diplomacie v čele s Janem Lipavským nedočetla do konce, anebo se stejně jako jeho vládní kolegyně Jana Černochová bojí všeho, co by mohlo být s OSN jakkoliv spojené. Přece jen to není tak dlouho, co z tohoto „spolku“ chtěla vystoupit.
Výsledkem je, že Česko je jedinou zemí, která hlasovala proti společnému prohlášení o příměří. Holt je pro nás západní Evropa zatím příliš „liberálně levicová“ a východní zase příliš „konzervativně levicová“.
