Rudá záře nad SOCDEM. Vyhráli Zeman a Maláčová, která chce zastavit pád strany v náruči komunistů
Rezignace vedení Sociální demokracie Michala Šmardy vyklidila prostor stoupencům užší spolupráce s KSČM. Jeho nástupkyně Jana Maláčová se už těší na spolupráci s Kateřinou Konečnou, která neskrývá nadšení. Smutný epilog jedné kdysi vlivné tradiční strany.
„Gratuluji Janě Maláčové ke zvolení předsedkyní jedné z nejstarších levicových stran v České republice. Levice potřebuje každou ruku k obnovení spravedlnosti v naší zemi!“ přivítala její výsledek šéfka KSČM Kateřina Konečná. Měla k tomu své dobré důvody a její reakce jen názorně zarámovala, co se na volebním sjezdu SOCDEM odehrálo.
Co tomu předcházelo?
Michal Šmarda, jenž vedl Sociální demokracii po volebním debaklu v roce 2021, ve své obrodné misi neuspěl. Podařilo se mu vyřešit katastrofální finanční situaci, ale nedokázal zastavit propad voličské podpory odstartované Bohuslavem Sobotkou a jeho následovníkem Janem Hamáčkem. Ti doplatili na mesalianci s populistickým hnutím ANO, které zcizilo její program i voliče.
Kromě nepovedeného rebrandingu strany na SOCDEM za sebou Šmarda zanechal sérii historických porážek. Sociální demokraté dosáhli v letošních evropských volbách pouhých 1,8 procenta hlasů a propad završily krajské volby. Uhájili v nich jen 13 mandátů, tedy o 24 méně než před čtyřmi lety.
Jen slabou náplastí je obhájení postu hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, schovávajícího se za regionální značku 3PK - Pro prosperující Pardubický kraj.
Svoji pozici v Senátu si udržel její jediný a dlouholetý senátor Petr Vícha, ale především díky k tomu, že ho dnes podporuje hnutí ANO.
Rezignace Michala Šmardy je proto pochopitelná, jenže do vedení SOCDEM se nikdo nehrnul a nevyslyšel jeho výzvy, že by měl být jeho pokračovatelem někdo, kdo má silný voličský mandát.
Logicky se nabízelo jméno populárního Martina Netolického, ale ten se zaměřuje na hejtmanství a nehodlá si na celostátní úrovni pálit prsty. Rukavici nezvedl ani dlouholetý úspěšný starosta Náchoda Jan Birke.
Vzniklého vakua využila bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Ohlásila kandidaturu, na kterou byli ochotni reagovat jen bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a prakticky neznámý zastupitel Prahy 12 Petr Hůla.
Zemanovci na koni
Výsledek se dal předem očekávat. Dienstbier inklinující k Zeleným a progresivní levici nemá v Sociální demokracii dlouhodobě silnou pozici. Na sjezdu ho zemanovci v čele se Zdeňkem Škromachem málem vypískali, když varoval před historickými reminiscencemi sebevražedného poválečného paktování ČSSD s komunisty.
Maláčová vyhrála už v prvním kole, zvolily ji necelé dvě třetiny delegátů. To je na poměry této rozklížené strany docela silný mandát. Dříve patřila k progresivistickému křídlu, ale pochopila, že dnes v ní může uspět jen s tradičním socialistickým programem silné role státu, úzkého propojení s odbory a obřího přerozdělování.
Proto dostala zelenou od pohrobků Miloše Zemana, který může být spokojený, že končí éra jeho odpůrců personifikovaná Šmardou a Dienstbierem. Zemanovi se jistě líbí i záměr Maláčové přiblížit SOCDEM ke Konečné, patřící do jeho nejbližšího okruhu.
Aliance s KSČM
Maláčová se už před sjezdem netajila nápadem vytvořit širokou koalici levicových subjektů po francouzském vzoru Nové lidové fronty jako cesty, jak zachránit Sociální demokracii ve stadiu „klinické smrti“.
Předvolební koaliční koncepty nejsou v Evropě ničím výjimečným. V kulisách české levice to ovšem znamená i spojování s komunisty s marketingovým nátěrem Stačilo!, v jejichž řadách stále figurují aktivní neostalinisté.
V tomto směru jsou představy Maláčové naivní. Slibovala delegátům, že v případě vybudování široké koalice nepůjdou sociální demokraté do voleb na kandidátkách KSČM. „Pokud se podaří taková aliance vyjednat, mohu vám zaručit, že se nikdy nebudeme slučovat s komunistickou stranou.“
Tím se chce vyhnout nabízející se analogii s prokomunistickým kolaborantem Zdeňkem Fierlingerem, jenž po válce dovedl sociální demokraty do náruče komunistů. Bude velmi obtížné se tomuto srovnávání vyhnout. Jak to tedy chce navléknout?
Fúze, nebo koalice?
Pokud Maláčová zatím nechce přímo fúzovat na kandidátce Stačilo!, jako některé marginální levicové subjekty, zůstává variantou vytvoření předvolební koalice s rizikem zvýšení prahu potřebného ke vstupu do Poslanecké sněmovny.
Konečná sice působí velmi suverénně, ale parlamentní volby jsou odlišný žánr než evropské a krajské volby s nízkou účastí, kde mohli komunisté těžit z pevného voličského jádra. Přesto se cítí povzbuzeni a při vyjednávání koaliční kandidátky by se SOCDEM dostala do role minoritního partnera v sevření kandidátů KSČM.
Maláčová se chce vymezovat proti „asociální“ Fialově vládě podobně jako ANO, SPD a neparlamentní radikální národovci, ale jejím hlavním konkurentem je hnutí Andreje Babiše, jemuž se už jednou podařilo vytěsnit ČSSD a KSČM mimo sněmovnu. A nelze předpokládat, že by chtěl poztrácet svoje voliče, na které cílí Maláčová.
Ale nejpokrytečtější je vyznání nové předsedkyně, že v takové alianci by dominovala domácí témata, zatímco by šly stranou „méně podstatné“ rozdíly na zahraniční směřování, členství v NATO a vztahy s Ruskou federací. Buď je pro ni posun SOCDEM k antisystémové scéně zcela podružný, nebo se s ním ztotožňuje.
Hustá dvojka Maláčová-Konečná
Jinak nelze zpochybnit, že Maláčová svými názory na státní dirigismus, bezbřehé zvyšování výdajů a vysoké zdanění ideově mezi komunisty patří. Je ovšem otázkou, jestli má s tímto vybavením jako B-tým KSČM šanci zastavit volný pád kdysi jedné z nejsilnějších stran polistopadové historie.
Delegáti pominuli, že Maláčová stála u volební prohry před třemi lety, když selhal karikovaný projekt „hustá dvojka“ s Matějem Stropnickým, který ji dnes vyzývá ke spolupráci s komunisty. Ještě více volebních debaklů - naposledy jako lídr v evropských volbách - má za sebou její statutární místopředseda Lubomír Zaorálek, který rovněž není žádnou zárukou zvýšené přitažlivosti SOCDEM.
Ale když jsme u těch reminiscencí, možná někdo opráší koncept „husté dvojky“ ve složení Maláčová - Konečná. Kdo ví? Aspoň by bylo veselo.