České strany se ocitly v krizi. Zvýšení platů politiků může přinést změnu, ale vláda ho špatně načasovala
Česká politická scéna se ocitá v hluboké personální krizi, kdy strany nemají dostatek kvalitních osobností ochotných vstoupit do veřejného života. Politická profese je často vnímána jako špinavá hra, což odrazuje schopné jedince z řad schopných manažerů, kteří si ale nechtějí „ušpinit ruce“. Navíc i dlouhodobě etablované strany trpí nedostatkem nových lídrů, což vede k stagnaci. Debata o zvyšování platů politiků, ačkoliv nepopulární, by mohla být jedním z kroků, jak politiku zatraktivnit a přilákat talentované osobnosti z jiných oblastí, neboť česká politika potřebuje změnu, aby dokázala nabídnout lepší podmínky pro kvalitní veřejnou službu.
Česká politická scéna čelí zásadní krizi, která nesouvisí s ekonomikou, ale spíše s lidskými zdroji. Politické strany dlouhodobě čelí nedostatku kvalitních osobností, které by do politiky vstoupily. Není se ovšem čemu divit, když je politická profese v očích mnoha lidí provázena negativními konotacemi, jelikož lidé ji často vnímají jako špinavou a tvrdou hru, kde se musí veřejné osobnosti vyrovnávat nejen s nepřízní voličů, ale i s negativním mediálním obrazem.
Tento nezájem o vstup do politického života vidíme na příkladech jak z etablovaných, tak nových politických stran. Pro lepší ilustraci můžeme zmínit nedávné spekulace o návratu Miroslava Kalouska, bývalého šéfa TOP09 a exministra financí, který zvažuje založení nové politické strany. Krizí nových politických osobností si prochází i sociální demokracie, kde bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová po vnitrostranických volbách převzala vedení strany, přičemž v hlasování uspěla proti Jiřímu Dienstbierovi, kterého můžeme považovat za politického veterána, jelikož se v politice pohybuje od 90. let. Tento cyklus stagnace uvnitř politických stran ilustruje obecnou personální krizi, neboť podobný nedostatek výrazných lídrů vidíme i v KDU-ČSL, kde se o předsednický post ucházeli současný šéf Marian Jurečka a ministr zemědělství Marek Výborný. Vnitrostranický souboj mohl být déjà vu z dob před pěti lety, kdyby se o post navíc neucházeli i emeritní předseda strany Jiří Čunek nebo čerství kandidáti jako jihočeský poslanec Šimon Heller a předseda pražské organizace Tomáš Kaplan. Nejsou to jen tradiční strany, ale situace není ideální ani u jejich mladších konkurentů, jako jsou Piráti, kde se do role předsedy příliš mnoho lidí nehrne.
Je vidět, že se politika stala pro mnoho lidí nezajímavým prostředím, kde nevidí dostatečnou motivaci k tomu, aby se ve veřejném životě angažovali. Klíčem k řešení je tak učinit politiku atraktivnější, což v současné politické kultuře není nutně nejjednodušší věc. Přispět k tomu ale může finanční odměna, která sice nemusí být hlavním faktorem pro vstup do veřejného života, ale může být jedním z kroků, které přilákají kvalitní osobnosti z jiných sektorů. Zvýšením platů se například může omezit odliv schopných lidí do mezinárodních organizací, kde často mají daleko lepší podmínky nejen po finanční stránce, ale i co se týče výhod a potenciálního kariérního růstu.
Pokud talentovaní lidé ztratí motivaci měnit věci v politice a zaměří se výhradně na svou kariéru v soukromém sektoru, voličům zůstane na výběr jen omezený okruh kandidátů, a to často těch, kteří se v politice pohybují již dekády. Být aktivním politikem desetiletí není nutně špatná věc, ale pokud v této sféře nedochází k pravidelné obměně elit a krystalizaci nových osobností, je to do jisté míry symbol nezdravé stagnace.
Prakticky každý rok v tomto volebním období zároveň můžeme vidět politickou debatu či prohlášení zákonodárců o tom, že navrhnou zmražení platů. Může to být chápáno jako regulérní krok v době, kdy dochází k ekonomické stagnaci či společnost potřebuje vidět, že politika je na jejich straně i v době, kdy se zemi nedaří. Nedávno takový návrh na svoje sociální sítě napsal předseda hnutí ANO Andrej Babiš, a tak pravděpodobně můžeme čekat debatu o novele zákona k platům politiků, která by se zároveň měla projednávat na vládě. Když ale dojde ke zmražení nárůstu prostředků, které jsou navázané na určitý koeficient a volatilní faktor jako v současné době, nemůže se společnost divit, že se odměny skokově zvednou.
V diskusi o zvyšování platů politiků je důležité uvést, že poslanec nebo senátor nedostává pouze svou mzdu za vykonanou práci, ale také prostředky na různé výdaje, které jsou nezbytné pro řádný výkon mandátu. Tyto prostředky zahrnují náklady na dopravu, asistenty či takzvané expertovné, což znamená výdaje na odborné a administrativní práce, jako jsou právní, sociální či ekonomické analýzy. Bez těchto odborných služeb by zákonodárce nemohl svědomitě vykonávat svou práci.
Pro srovnání lze uvést situaci v české Poslanecké sněmovně. Poslanec si prakticky nemůže dovolit zaplatit více asistentů na plný úvazek, aby jejich ohodnocení odpovídalo průměrné mzdě v Praze, jelikož je na asistenty vyčleněno 55 500 Kč. V praxi ale asistent vykonává široké spektrum úkolů od sekretářské práce přes PR manažera až po přípravu podkladů pro jednání, včetně průvodcovství po sněmovně. Tato práce je navíc často fakturována, což ve výsledku znamená reálně menší ohodnocení, a na vícero kvalitně zaplacených asistentů moc nezbývá. Pokud má poslanec jednoho asistenta a ten si vezme volno, není nikdo, kdo by jej zastoupil, což vede k potřebě dalších zaměstnanců, které však není možné adekvátně zaplatit. To snižuje atraktivitu těchto pozic a s tím i možnost kvalitní kontinuity práce.
V porovnání s Evropským parlamentem, který na provoz vynakládá asi 1,2 % HDP, a ČR, která na obě komory parlamentu přiděluje ani ne desetinu procenta HDP, je rozdíl ve financování obrovský. Tento fakt se přirozeně odráží na kvalitě podpory, kterou má zákonodárce k dispozici, a tím i na kvalitě práce, kterou odvádí. Nemusíme ale pro příklady chodit daleko. Na Slovensku jsou transparentně vyvěšeny odměny pro asistenty Národní rady, kde asistenti dostávají přes 3000 eur měsíčně. To je diametrálně odlišná realita oproti situaci v České republice, což ukazuje na systémovou potřebu zlepšení zázemí pro politiky na národní úrovni.
Reálné navýšení platů politiků je mediálně nepopulární krok, který by s největší pravděpodobností nezvýšil současné vládní koalici preference, a naopak tím opozici získává šanci se opět ostře obout do stávající garnitury. Populisté tohoto kroku jistě využijí a začnou útočit ve stylu my (lid) vs. oni (politický establishment, který se o lidi nezajímá), což je pro populismus stěžejní rétorika. Navíc debata o zvýšení platů přichází v době, kdy ekonomika i veřejný sektor čelí nejistotě v ekonomickou prosperitu. Zvláště když současná pravicová vláda měla být ta, pro kterou se mělo stát stěžejní zbavovat stát nakumulovaného dluhu a škrtit výdaje, co to jen jde. Někteří členové vlády se již proti tomuto kroku veřejně vymezili, jelikož si mohou uvědomovat nepopularitu kroku mezi voliči a jak špatně marketingově by se krok prodával. Opozice by tento krok navíc pravděpodobně využila k tomu, aby kritizovala vládu, a populistické strany by jej mohly interpretovat jako další důkaz odtrženosti politiků od běžného života občanů.
Ačkoli načasování debaty o zvyšování platů není ideální, je třeba si uvědomit, že bez finanční motivace a nabídky efektivního zázemí pro výkon mandátu nemůžeme očekávat, že se do politiky budou hlásit kvalitní a talentovaní lidé. Česká politika potřebuje nové, schopné osobnosti, které mohou vnést do veřejného života čerstvý vítr, inovace a lidově řečeno vdechnout do politického prostředí nový život. Zvyšování platů politiků by tak mohlo být jedním z nástrojů, jak učinit politiku atraktivnější profesní dráhou, jelikož z dlouhodobého hlediska bude česká politika potřebovat zatraktivnění profese. To ovšem nebude jednoduché, protože u veřejnosti stále přetrvávají negativní postoje vůči politikům. K tomu, aby se tato percepce změnila, bude nutná kombinace vícero faktorů, včetně kultivace politické kultury. Bez změny v přístupu k politice nelze očekávat, že se personální krize v české politice vyřeší. Ale zvýšení platů politiků může být tím prvním krokem, jak zájem o politické řemeslo zatraktivnit.
