Kryštof Pavelka: Hráz proti diktátorům i prolhanému klaunovi. Proč bych volil Harrisovou?
Americké prezidentské volby jsou objektem pozornosti celého světa. Většina lidí na Zemi má nějaký názor na to, kdo by měl být novým domácím pánem na washingtonské adrese Pennsylvania Avenue, číslo popisné 1600. Rozhodnutí šéfa Bílého domu mohou ovlivnit světové dění na roky, někdy dekády dopředu a mohou se extrémně lišit v závislosti na tom, který z kandidátů nakonec uspěje. V tom jsou USA stále rozdílné od jiných mocností multipolárního světa.
Na politice rudé Číny se mnoho nezmění, ať bude jejím prezidentem ten, či onen soudruh z politbyra. I kdyby si vraha Putina zítra odnesl čert, jeho místo pouze zaujme jiný gauner. Pozornost, kterou především obyvatelé euroatlantického civilizačního prostoru mimo Spojené státy věnují volbám, v nichž sami volit nemohou, je proto pochopitelná. V případě letošního prezidentského klání je také zřejmé, komu by měl fandit každý, kdo chápe Západ jako hráz proti narůstajícím choutkám diktátorských režimů. Tímto člověkem je kandidátka demokratů Kamala Harrisová.
Nevýrazná kandidátka
Šedesátiletá viceprezidentka, bývalá generální prokurátorka státu Kalifornie, rozhodně není ideální kandidátka. O prezidentský úřad se ucházela již v roce 2020, kdy však během demokratických primárek předvedla nepřesvědčivé výkony. Coby viceprezidentka byla také nepříliš výraznou členkou Bidenovy administrativy a její angažmá v patrně největším úkolu, jenž jí byl svěřen, totiž řešení migrační krize na jižní hranici USA s Mexikem, nepřineslo valné výsledky. Úloha šampiónky demokratů v závodě o Bílý dům jí spadla do klína jen proto, že Joe Biden po vnitrostranickém tlaku z prezidentského dostihu odstoupil. V pomyslném Kdo je kdo amerických vrcholových politiků mezi jmény, jako byli reformátor John F. Kennedy, nesmlouvavý konzervativec Ronald Reagan či válečný hrdina John McCain, se dosavadní politické působení Kamaly Harrisové ztrácí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
