Pavel Páral: Začala hádka o Stanjurovy rozpočtové triky. Přesto nás vláda zadlužuje pomaleji než ta Babišova
Projednávání státního rozpočtu je každý rok příležitostí pro opozici vymezit se proti vládě na tom, kterak nedává peníze tomu či tamtomu, případně kde plýtvá a co zanedbala. To, co se ode dneška bude odehrávat v Poslanecké sněmovně, je ale tentokrát trochu výjimečné, protože půjde především o reálnost čísel, s nimiž vláda počítá.
A nutno říct, že o nich panují nemalé pochyby a některé položky, s nimiž základní ekonomický zákon roku počítá, jsou vysloveně na vodě. Jde o nadhodnocená očekávání příjmů i škrty, které nemají oporu v již schváleném zákoně a legislativa se zatím teprve připravuje. Již na začátku října zveřejnila Národní rozpočtová rada, která má za úkol kontrolovat reálnost rozpočtu, dost neobvykle ostré výhrady k některým položkám. Především jde o to, že v nich chybí velká část nákladů na financování dotací pro solární barony. Místo očekávaných 25 miliard je tam jen osm a půl. Ministr financí Stanjura sice tvrdí, že vláda dotace pokrátí, ale to sliboval už loni a neuspěl. Nakonec byly náklady jen přeneseny na spotřebitele. To nyní už moc nejde. Tedy v případě domácností, které mají zákonem stanovený strop pro příspěvek na obnovitelné zdroje ve výši pět stovek na megawatthodinu už vyčerpaný. Zdražit elektřinu by to ale mohlo firmám. Pro mnoho z nich by to mohlo být zničující. Takže nějaký legislativní pokus o oškubání solárních baronů asi proběhne, ale s tím nelze v rozpočtu dopředu počítat, když netušíme, jak to dopadne.
Další miliardy pak má ušetřit to, že výplaty školníků, uklízeček a školních kuchařek přejdou od září příštího roku z vlády na obce a kraje, které jsou zřizovateli škol. To má sice svou logiku, ale také vyžaduje změnu zákona, která je stále ve hvězdách.
Vysoce nadhodnocenou položku pak představují příjmy z emisních povolenek, které by musely na trhu stát přes sto eur za jednu, přičemž současná cena se pohybuje kolem šedesáti eur a nic nenaznačuje nějaký prudký skok. Zde rozpočtová rada odhaduje nadhodnocení příjmů o zhruba deset miliard korun.
Hodně překvapivý je pak kiks, kdy ministerstvo financí chybně spočetlo náklady na důchody, v nichž chybí pět miliard. Dohromady by v nejhorším případě mohly tyto položky zvýšit schodek až o čtyřicet či padesát miliard.
Stanjura i premiér Fiala se brání, že ve skoro dvou a půl bilionovém rozpočtu jde o nevýznamnou sumu, kterou lze v průběhu roku zvládnout úsporami v jiných položkách i třeba neočekávanými výnosy některých daní. To mají pravdu a běžně se výkyvy v podobném rozsahu dějí a v rozpočtu během roku řeší, nicméně podle zákona nelze sestavovat rozpočet takříkajíc přes palec, ale jen z řádně podložených dat na základě zákonů, které již platí.
Vláda tak bude pod ostrou kritikou a nemusí s ní přicházet jen opoziční poslanci. Nebude to nic hezkého a popularitu vlády to nezvedne. Přesto lze očekávat, že rozpočet hladce, většinou 104 hlasů projde.
Přes všechnu kritiku ale nelze pominout skutečnost, že vláda hospodaří výrazně lépe než předchozí kabinet. Jakkoli se to její kritici z opozice i někteří komentátoři snaží v posledních týdnech zpochybnit na datech, které o veřejných financích vede Český statistický úřad podle metodiky Eurostatu a jejich definitivní verzi vydává právě v říjnu, kdy se projednává další rozpočet. Dochází přitom většinou z neznalosti ke srovnávání jablek s hruškami a podstatnému zkreslení reality.
Zatímco my doma sledujeme státní rozpočet, jako jednu z částí veřejných financí, používá Eurostat kategorii rozpočet centrální vlády, kam počítá kromě našeho státního rozpočtu i hospodaření státních fondů, kam vláda loni skutečně ulila dvacet miliard výdajů na investice do dopravní infrastruktury, ale jsou tam i hospodaření vysokých škol, Správy železnic a mnoha dalších státních institucí, které my do státního rozpočtu nepočítáme. Výsledek je pak logicky podobný.
Kromě toho my sledujeme jednoduché pokladní plnění, tedy výsledek toho, co do státní kasy přiteklo a co odteklo v daném roce. Eurostat však používá takzvané akruální, u nás podvojné, účetnictví, kdy jsou příjmy a výdaje přiřazovány k období, kam skutečně patří, a nikoli tam, kdy došlo k pohybu na státních účtech. Takže když v roce 2022 měly firmy velmi vysoké zisky a z nich jim byly vypočítány vysoké zálohy a v roce 2023 ty zisky klesly a stát vracel letos v létě přeplatky, tak v naší metodice je odečítáme letos, ale Eurostat je odečte od loňských příjmů, protože jde o loňské hospodaření firem.
Schodek rozpočtu centrální vlády za loňský rok nikoli překvapivě činil podle evropské metodiky 347 miliard, zatímco podle české byl schodek státního rozpočtu 288,5. Přesto kritici dál vytrvale tvrdí, že i tak bylo evropské číslo zhruba o dvě miliardy vyšší než evropský výsledek roku 2021. To je sice pravda, ale ignoruje skutečnost, že v roce 2021 přesunula vláda část daňových příjmů na obce, což se samozřejmě muselo projevit. Ale především to ignoruje realitu inflace, která od té doby korunu citelně znehodnotila. Vyskočily kvůli ní jak příjmy, tak výdaje rozpočtu a srovnávání nominálních veličin je z pohledu jakékoli statistické metodiky absurdní a diletantské.
Podstatný je poměr schodku k hodnotě vytvořené v ekonomice, tedy k HDP. To hodnotí jak evropské orgány sledující rozpočtovou disciplínu, tak ratingové agentury. Ten poměr byl podle evropské metodiky v roce 2021 v případě centrální vlády na úrovni 5,6 procenta HDP, zatímco loni na 3,8 procenta a letos dál klesne.
Důležité je pak především tempo zadlužování státu. Když v roce 2018 přebíral Andrej Babiš vládu, činil státní dluh ke konci předchozího roku podle Eurostatu 34,24 procenta a ke konci roku 2021 už to bylo 40,7 procenta, s nimiž předával zemi vládě Petra Fialy. Ta dluh zvedla ke konci loňského roku na 42,4 procenta a aktuálně to vypadá podle odhadů, že se mezi 42 a 43 procenty bude držet i letos. Současná vláda nás tak zadlužuje asi třetinovým tempem oproti té minulé.
Nicméně i to je více, než by se nám líbilo, a je dál co škrtat. Vůli tak činit však moc vidět není. Na rozdíl od dost naivních rozpočtových triků, které se nakonec stejně ve výsledku ukážou.
