Karel Steigerwald: Krájení salámu ve světě politiky. Proč převládá nerozhodnost tváří v tvář zlu?
Generálům a maršálům jsem nikdy moc nevěřil. Jejich vliv na výsledky bitev a válek se přeceňují. Války probíhají vždy ve velikém zmatku a chaosu. Připravené či nacvičené plány se hroutí, štáby improvizují s nadějemi, že se věci vyvinou nějak k lepšímu. Většinu válek někdo vyhrát musí, ať už ze stejného důvodu, podle něhož padne při házení kostkou šestka. Generální štáby vědí, že jednou šestka padnout musí, v tom je logika náhody neúprosná, nevědí ale, kdy a komu. Generál, kterému padne, vstoupí do dějin jako geniální vojevůdce. První světová válka nevznikla proto, aby se zhroutila hned tři císařství. Rakouské, ruské a německé.
Před krátkou dobou dostala Ukrajina opět vojenskou pomoc skoro za miliardu US dolarů. Z hlediska občana jakékoliv země je to obrovská suma, z hlediska vojevůdců kapka v moři. Nebo přesněji, tence ukrojené kolečko salámu. Dostává ho už třetím rokem podle salámové teorie ze zemí demokratického Západu Ukrajina. Je to teorie výhodná pro obě strany. Západu umožňuje předstírat, že Ukrajině pomáhá. Salámové kolečko nesmí být tlustší, než dokáže Rusko spořádat. Západ vojenskou pomoc Ukrajině dávkuje, Rusko ty dávky průběžně likviduje. Válka běží svým nehybným tempem ke katastrofě. Prohraje ten, komu dojde salám, nebo ten, kdo nestačí krájené pamlsky zbrojní pomoci včas likvidovat. Je jasné, že salám dojde Západu dřív než Rusům masy vojáků, kteří ten salám musí na frontě ničit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
