Adámek: Tatiana Drexler, symbol veřejnoprávnosti. Populární pořady Českou televizi chrání
Každá debata o veřejnoprávních médiích skončí u tématu StarDance a Peče celá země. Dva zábavní pořady jsou pro někoho symbolem plýtvání penězi koncesionářů na něco, co může obstarat komerční televize. A ta veřejnoprávní by jí v tom neměla zbytečně konkurovat a pokřivovat tak mediální trh. Existuje ale i druhá perspektiva: právě tyhle pořady jsou pilíř veřejnoprávnosti, bez kterého by Česká televize skončila. Zkusím vysvětlit proč.
Argument z úvodu, že zábavní pořady dělají i soukromé televize, jde aplikovat téměř na celý program veřejnoprávních médií. S výjimkou zpravodajství, kde se veřejnoprávní televize liší přísným důrazem na vyváženost, si může s komerčními kanály konkurovat v zásadě ve všem. Touto optikou bychom z ČT museli vyřadit celovečerní filmy, seriály, dokumenty a samozřejmě sportovní přenosy. Ze šesti kanálů ČT by tak za chvíli mohla zbýt jen zpravodajská čtyřiadvacítka.
Aby bylo financování České televize z povinných poplatků obhajitelné, musí vyrábět i populární formáty. Stát nemůže chtít po lidech platit médium, jež je nezajímá a nebaví. Respektive může, ale je to otevřená cesta k zestátnění a politickému ovládnutí. Z důvodu nízké sledovanosti byla v roce 2002 zestátněna maďarská veřejnoprávní televize, tím snáz ji o osm let později opanoval Viktor Orbán.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
