Bradáčová dostala od Ústavního soudu přes prsty: Její žalobci ignorovali lékaře a stíhali vážně nemocného
Tým státních zástupců pod vedením Lenky Bradáčové dostal od Ústavního soudu (ÚS) zásadní vzkaz: Nemůžete svévolně ignorovat znalecké závěry, taková role vám nepřísluší. Stalo se tak v případu osmdesátiletého muže, kterého během trestního stíhání postihl infarkt, a proto požádal o zastavení řízení. Státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) to ovšem odmítli, a to přestože jim to doporučil jimi oslovený znalec.
Tříčlenný senát ÚS posuzoval případ osmdesátiletého muže, kterého během trestního řízení vedeného pod dozorem státního zástupce VSZ v Praze postihl infarkt. To si vyžádalo operaci na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Muž pak požádal o zastavení trestního stíhání ze zdravotních důvodů, což doporučil i jeho ošetřující lékař.
Policie si za účelem objektivního posouzení věci najala znalce, zástupce přednosty kardiologické kliniky Vinohradské nemocnice Martina Herolda. Primář Herold dospěl k závěru, že další vedení trestního řízení ohrožuje mužovo zdraví. Má totiž po operaci trvalé následky a lze očekávat pouze postupné zhoršování jeho stavu, což nedovoluje postavit muže před soud. V posudku pro policii zdůraznil, že naděje na zlepšení je minimální.
Opačného názoru byli však podřízení Lenky Bradáčové. Ti totiž dospěli k závěru, že posudek primáře kliniky fakultní nemocnice není přesvědčivý a trpí rozpory. Znalce proto předvolali k výslechu. Ten jim ovšem své závěry zopakoval a uvedl, že stres spojený s trestním řízením, popřípadě s řízením před soudem, může vést u muže k dalšímu fatálnímu srdečnímu selhání.
Přestože ani toto vysvětlení znalce podle státních zástupců nevedlo „k odstranění vad a neúplnosti posudku“, nepostupovali podle trestního řádu, nepřibrali jiného znalce a pokračovali v trestním řízení. Tento jejich postup „posvětilo“ i Nejvyšší státní zastupitelství.
Za své podřízené se ve vyjádření pro ÚS postavila i samotná Lenka Bradáčová. Z jejího stanoviska navíc vyplynulo, že místo poptání revizního znalce se rozhodli muže sledovat.
Podle Bradáčové je totiž za vedení trestního řízení odpovědný státní zástupce a přibraní znalci mu pouze pro jeho rozhodnutí zpracovávají podklady. Jsou-li nejasné, je podle Bradáčové jeho úkolem rozhodnout o dalším procesním postupu. Znalecký posudek podle ní vykazoval vady, které vedly k pochybnosti orgánů činných v trestním řízení o jeho správnosti. Bradáčová například poukázala na to, že muž je přes prodělanou operaci schopen řídit vozidlo, což zjistili právě z jeho sledování. To nařídili její podřízení po výslechu znalce, aby si jeho závěry takto odborně ověřili.
Za závěry znalce se ovšem v řízení před ÚS postavil kardiolog profesor Jan Pirk, který dospěl ke stejnému závěru o mužově chatrném zdraví. Rozporoval i závěry Bradáčové ohledně řízení auta. To je totiž podle Pirka rutinní záležitostí, zatímco trestní řízení je zcela ojedinělá stresová situace, na kterou není běžný občan zvyklý.
Advokát pak ÚS předložil i svědeckou výpověď mužova řidiče, který uvedl, že ten po operaci výrazně změnil svůj životní styl a omezil fyzické aktivity. Součástí podání k ÚS byly i mediální výstupy Lenky Bradáčové, která se v případu Vlasty Parkanové bránila jakékoliv odpovědnosti s odkazem na to, že se v případu spolehli na názory znalce. A že je to pro státní zastupitelství poučení do budoucna, aby si přibírali v případě pochybností i znalce revizního.
Podle ÚS postup úřadu Bradáčové, který posvětilo Nejvyšší státní zastupitelství, byl neústavní a zasáhl mužova základní práva.
Otázka, zda muž trpí či netrpí těžkou chorobou, je totiž podle ÚS otázkou odbornou, nikoli otázkou právní. Policie i státní zastupitelství sice zpočátku postupovaly správně a přizvaly znalce. Další jejich postup však již podle ÚS akceptovat nelze.
„Ač soudní znalec konstatoval, že u stěžovatele jde o těžkou chorobu, pro kterou ho nelze trvale postavit před soud, orgány činné v trestním řízení se jeho znaleckými závěry neřídily a nevyvodily z nich patřičné důsledky, a to přestože závěr soudního znalce je natolik jednoznačný, kategorický a bez výhrad, že nepřipouští žádnou polemiku o tom, zda jsou v případě stěžovatele naplněny předpoklady pro nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu,“ konstatoval ÚS ve svém nedávném nálezu. Podle ÚS místo postupu podle trestního řádu a přizvání dalšího znalce vedly nepřípustnou, neodbornou a nepřesvědčivou polemiku se znaleckými závěry. Navíc své rozhodnutí ani náležitě neodůvodnily.
„Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že uvádí-li lékařští odborníci, že otázka schopnosti řízení motorového vozidla (tj. otázka, která ani nebyla předmětem znaleckého zkoumání) není relevantním ukazatelem závažnosti jeho zdravotního stavu, zatímco orgány činné v trestním řízení s tímto názorem nesouhlasí, jde zjevně o vyhodnocování odborné otázky, kterou si orgány činné v trestním řízení samy vyhodnotit nemohou, ale musí ji učinit předmětem znaleckého dokazování. Stejně tak tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatel zjevně pomíjí možný dopad řízení automobilu jeho osobou na další účastníky provozu, nelze považovat za relevantní, neboť tato skutečnost nesouvisí s řešenou otázkou, zda těžká choroba stěžovatele trvale vylučuje jeho postavení před soud,“ uvádí se v nálezu ÚS.
