Fištejn: Všechno je jinak, Amerika se probouzí. Výprask nedostali jen Demokraté, ale i média a věštci
6. listopadu jsme se probudili do jiného světa. Neexistuje jediná kategorie, ve které by dosud vládnoucí strana vyhrála. Darmo mluvit o tom, že zároveň prohrál celý systém průzkumů veřejného mínění a předpovídání volebního výsledku. Na těch nejobjektivnějších platformách nabízejících agregované údaje, jako je třeba RealClearPolitics, doteď visí ukazatel dokazující minimální, ale přece jen převahu Kamaly Harrisové v celonárodním hlasování, zatímco ve skutečnosti Trump dostal zhruba o 5 milionů hlasů více.
Až ponižující facku utržili profesionální věštci předpovídající výsledek zcela opačný tomu, který jim přichystala realita. Kouzelný je příklad nejautoritativnějšího z nich prof. Allana Lichtmana, který je v úzkých kruzích odborné veřejnosti přezdíván Nostradamem současnosti. Na základě čistě vědeckých ukazatelů, mezi nimiž jsou tak přesné charakteristiky jako charisma, pravdomluvnost, aj., je schopen určit volební výsledky s přesností na setiny bodu. Po ohlášení překvapivé reality se tvářil navýsost spokojeně: věda prý opět na celé čáře zvítězila a on si za svou předpovědí stojí, poněvadž všech 13 vědeckých ukazatelů ve zkoušce obstálo, hapruje jen výsledek, který mezi vědeckými ukazateli stejně není. Uchvácení novináři mu blahopřáli k dalšímu velkolepému úspěchu a předpokládanému povýšení ve struktuře Americké univerzity ve Washingtonu, kde přednáší.
Další společenskou institucí, která nyní čeká na bytelný přetřes, jsou americké sdělovací prostředky, jež doteď hrály zcela služebnou roli. 95 % z nich, dle vlastního odhadu, zajišťuje účinné promývání mozků čtenářů v intencích Demokratické strany. Opřely se do nevinného obyvatelstva celou svou složenou mocí, leč výsledek odpovídal názvu známé Haškovy povídky „Strana sílí, ale je bita“. Britský deník The Guardian vystupující vůči americkým kolegům v roli jakéhosi profesionálního mentora slibuje nyní provést zevrubnou analýzu, která má zjistit, „kde soudruzi udělali chybu.“ Kritický rozbor nemůže dopadnout jinak než konstatací, že promývali málo. Skutečnost je taková, že celá sféra tisku, rozhlasu a televize nedokázala přemoci oblast sociálních sítí, zatím špatně kontrolovaných, moderovaných a selektovaných. Novináře, a nejen ty americké, nyní čeká trudná cesta do Canossy, kde budou dlouho prosit o odpuštění hříchů.
Zdá se, že celá éra liberální žurnalistiky, pyšné na svou stranickou angažovanost, pomalu končí. Známky toho, že proces je v běhu, jsou patrny již dnes. Svědčí o tom nechuť majitelů vlivných médií spojovat je s nejistou budoucností Demokratické strany. Jeff Bezos, majitel Amazonu a potažmo i tiskoviny The Washington Post, vysvětlil své letošní rozhodnutí odepřít loajalitu vůči Demokratické straně tklivými slovy: „Důvod je prostý: ztratili jsme důvěru čtenářů.“ Ukázalo se, že jeho vlastnická intuice byla zcela správná. Stejně tak se zachovali majitelé řady jiných sdělovacích prostředků – deníku Los Angeles Times, tuctu regionálních veličin, nebo televize CNN. Upsal bych si ruku, kdybych chtěl vyjmenovávat všechny znaky probíhajícího zemětřasu v novinářském cechu: krach příjmu z reklamy, vyhazování nejaktivnějších zlatoústů, stávkování redakčních kolektivů atd. Jenže co lze vystávkovat na realitě? Ta je neúprosná.
Společnému osudu se nevyhne ani angažovaná česká žurnalistika. Stačí se podívat na křivé grimasy amerických zpravodajů českých médií. Patos jejich vyprávění je tentýž, co u Allana Lichtmana: náš hromadný omyl jen dokazuje, že jsme v podstatě měli pravdu. Jsou nešťastní proto, že skutečnost opět zhatila velkolepý pokus o protokomunistickou totalitu, které se v politologii říká „socializmus s krokodýlí tlamou“. Žalostné jsou snahy mistrů polopravd představit program demokratů jako v podstatě nesocialistický. Jakože, co je socialistického na regulaci cen potravin v obchodech, na cíleném dotování nákupů domů a bytů, na představě, že dítě nepatří rodičům, ale státu, zkrátka na celé té „uvědomělé“ (woke) politice? No přece všechno!
Pochopíme mnohé, když uznáme, že nelze stavět aktivní politiku pouze na „reagování“. Celé české zpravodajství z Ameriky, jakož i jeho americké vzory, bylo postavené na hnidopišském vyhledávání nějakých zavrženíhodných výroků, posunků, přešlapů Donalda Trumpa. Za osm posledních let se novináři nenaučili jinému postupu, než pozorně poslouchat Trumpa a kriticky rozebírat, jak se opět děsivě mýlil. Je to žalostně málo pro lidi hledající východiska z intelektuální bídy a nešťastné ze skutečnosti. Přitom na anketní otázku, zda jste se současným americkým vývojem spokojeni, jen čtvrtina odpovídala kladně, tři čtvrtiny byly z vývoje zoufalé. Vydávat pokračování úpadku za zářnou budoucnost a nebát se trestu, může jen užitečný idiot.
Faktem je, že agendu volební kampaně udával Donald Trump. Utkvěl v hlavách pozorovatelů nějaký břitce ostrovtipný výrok demokratické kandidátky, nějaký povedený nápad či návrh z kategorie těch, kterým se říká „memy“? Byl to vždy soubor floskulí z posledních stranických školení doprovázený zcela nemístním chechotem. Masovost jejich volebních shromáždění zajišťovaly hollywoodské hvězdy, a když, jako v případě zpěvačky Beyoncé, nedodali publiku očekávanou šou, byla kandidátka jednoduše vybučena.
Na Trumpa příznivci chodili kvůli němu, nikoli kvůli pozvaným hostům. Ve výsledku v paměti zůstala jen jeho nebývalá schopnost obrátit i negativní reklamu ve svůj prospěch. Jako zastánce domácích mazlíčků dokázal vytěžit i z pochybného tvrzení o haitských nelegálech požírajících psy. Z tvrzení pravdomluvné Kamaly, že zakusila tvrdý chléb, když dřela v McDonald´s, což bylo nastokrát vyvráceno, zrzavý klaun snadno udělal vlastní show, když patnáct minut vydával v okénku burgery a hranolky. Memem se staly jeho žertovné obrázky, nikoli její unylá tvrzení. Stejně dopadly pokusy demokratů bazírovat na nejapných vtipech nějakého hosta na pódiu o stavu Portorika. Svým přestrojením za popeláře a jízdou v kuka vozu Trump totálně vymazal účinek zvířecí vážnosti demokratických obvinění. Za koho ve výsledku hlasovali Portoričané ve volbách? Hádejte! Realita je mocná čarodějka. Mimochodem ztráta tvůrčího potenciálu je věrným příznakem úpadku kdysi mocných globálních ideologií.
Úsilím mnoha levicových intelektuálů dostala politika, nejen americká, zcela jinou podobu a pojmosloví. Současní pisatelé dnes málokdy používají klasické pravolevé dělení. Zařazení na politické ose dnes vypadá zcela jinak než ještě nedávno. Nahradila ho dnešní varianta antického manichejství. Byla to představa, že společenský vývoj je vlastně soubojem Dobra a Zla. Takový přístup řeší mnohé problémy dnešního politického myšlení. V tomto pofidérním světě všichni slušní levicově orientovaní lidé jsou zhmotněním Dobra a Pravdy, zatímco všichni jim odporující jsou ztělesněním Zla a Lži. Najednou všestranné omezování těch druhých se stává věcí nejvyšší racionality. Zlo a Lež přece nemohou mít stejná práva, jakým se těší Dobro a Pravda. To dá rozum, že potlačení těch zlých a prolhaných odpovídá nejniternějším zájmům lidské společnosti.
Nedivme se potom, že rozumné odůvodnění cenzurních zásahů v médiích, přísné moderování sociálních sítí, které z nich eliminují nesprávné názory, zkrátka důsledná revize, případně odstranění 2. dodatku americké ústavy má rozhodně více zastánců v Demokratické než v Republikánské straně, což je statisticky doloženo. Nové pojmosloví se široce uchytilo v politických a novinářských kruzích. Když bývalá česká komisařka v EU paní Věra Jourová potřebovala charakterizovat politickou pozici technického génia Elona Muska, označila ho nikoli za pravičáka, ale za šiřitele Zla. To mnohem přiléhavěji charakterizuje jeho činy než jakékoli jiné popisy. Páchá Zlo, i když zdánlivě a náhodou činí Dobro. Třeba když zachrání 4 astronauty z mezinárodní kosmické stanice. Je jasné, že v tomto manichejském světě Trump vystupuje jako ztělesnění veškerého Zla a hlavním úkolem uvědomělého lidstva je jeho likvidace, třeba i fyzická. Tentokrát se to hrubě nepovedlo a kvůli moci zrádné reality se nepovede ani příště, jak se domnívám. Pro levicově liberální veřejnost je to jen další potvrzení platnosti stalinské maximy: „Volby jsou příliš důležitým aktem, než aby byly svěřeny lidem.“
