Viliam Buchert: Udělejme Česko jednou skvělým. Za špatnou náladu můžou politici
Od revoluce uplynulo 35 let, ale boj o charakter státu stále pokračuje. Jsme ukotveni na Západě, ale nesmíme uvažovat čecháčkovsky a připosraně. Špatná nálada v zemi je nevyhnutelným důsledkem špatných výkonů politiků.
V Česku platí dva mimořádně krátké zákony. Jeden má číslo 22 a je z roku 1930. Obsahuje dvě věty: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát. Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.“ Ten druhý nese číslo 94 a pochází z roku 2012. Píše se v něm: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“
Jaký stát ale dnes vlastně chceme? Kam směřujeme? Jsme moderní západní země? Nebo nás pořád dusí a brzdí čecháčkovské stereotypy? Tyto otázky řešíme i pětatřicet let od sametové revoluce. A mám pocit, že Masaryk a Havel, dvě symbolické osobnosti spjaté s českou státností a moderními dějinami, které se „zasloužily o stát a demokracii“, musí u toho někdy rotovat v hrobě.
Odpovědi na některé z položených otázek dostaneme již brzy, protože už běží kampaň k dalším volbám do Poslanecké sněmovny, jež se uskuteční příští rok na podzim. Bude to současně i hlasování o charakteru státu. O udržení či uvolnění odkazu listopadové revoluce.
JAKÝ STÁT CHCEME?
Ústav STEM zveřejnil v říjnu rozsáhlou analýzu s názvem 35 let demokracie. Je to závažné čtení. Z textu se dozvídáme, že 48 procent české populace považuje současný režim za lepší než ten před rokem 1989, zatímco 31 procent jej hodnotí jako horší. Mladší generace jsou pozitivnější, což je logické, protože více než čtyři milióny lidí prožívají svůj život jen v demokracii.
Odpovědi na otázky, jak přesně by měl stát vypadat, jaký má mít charakter, lze sice z analýzy vytušit, není to ovšem exaktní odpověď. Na jakých liniích tedy v současnosti probíhá boj o charakter státu?
V době revoluce a v prvních dvou svobodných volbách (v letech 1990 a 1992) byly země české zaplaveny slogany, že se „vracíme na Západ“. Myslelo se to politicky a ideově. Angličané přitom někdy sarkasticky říkají, že Východ začíná u francouzského přístavu Calais. Pražané si to posunuli a tvrdí, že za Negrelliho železničním viaduktem začíná Orient. Obojí je nesmysl, Česká republika je součástí západní civilizace. To je pro charakter státu naprosto podstatné. Pokud se to změní, zamíříme k tomu Orientu.
Co západní směřování konkrétně znamená? Že vyznáváme svobodu, demokracii, dokážeme kriticky diskutovat o rozdílných názorech, individualita člověka je jedinečná, majetek se neznárodňuje, jsme tolerantní k náboženství, rase či sexualitě jiných. A že jsme členy Evropské unie a NATO. Jistě, k tomu všemu existuje alternativa, ale
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
