Kdo může za zdražení másla? Obrana oligopolů v čele s Madetou a Agrofertem je nedůvěryhodná
Mezi potravináři a obchodníky se strhla přestřelka, kdo může za zdražení másla. Je to mediální téma, protože vyvolává spory nejen mezi aktéry potravinářského řetězce. Situace se přitom opakuje se stále stejnými hráči.
Údaje za říjnovou inflaci ukazují, že z potravin nejvíce meziročně zdražilo máslo, zhruba o 40 procent. V akcích je nabízeno i podstatně levněji a žádné velké drama se nekoná, přesto si toto téma zasluhuje pozornost. Čítankově ukazuje, jak u nás fungují oligopoly.
Staronový spor
O to, kdo má tuny másla na hlavě, dnes zuří ostrý spor mezi potravináři a obchodníky. Výkop zahájila Potravinářská komora, jež počátkem listopadu označila za původce drahého másla hlavně obchodní přirážky obchodníků, dále rostoucí ceny mléka, nedostatek mléčného tuku, ale i vyšší mzdové náklady v tomto sektoru.
Nevysvětluje už, proč ceny másla u nás stoupají téměř nejrychleji v Evropě. Potravináři znovu straší katastrofickými scénáři máslové krize, což je velmi nepravděpodobné už jen z toho důvodu, že se vesměs levnější máslo z poloviny dováží ze zahraničí, především z Polska. U toho se chvíli zastavme.
Je zarážející, pokud právě Potravinářská komora publikuje na svých stránkách texty, že ceny másla mohou Češi Polákům jen závidět. Rozdíl v jeho cenách dnes není tak markantní, aby se kvůli němu vyplatilo jezdit přes hranice, ale odlišné poměry spočívají v něčem jiném, v nesrovnatelně větší konkurenci.
Na jeden agrární podnik připadá v Polsku 26 obyvatel, zatímco v Česku 411 obyvatel. Naši severní sousedé mají diametrálně odlišnou strukturu zemědělské a potravinářské výroby, kterou zajišťuje 1,4 milionu farem, zatímco u nás 26,5 tisíce podniků s největší průměrnou výměrou zemědělské půdy v Evropě.
To je dané dědictvím komunistické kolektivizace spočívající v největším podílu velkých agrokombinátů v Evropě. Podobná struktura je jen na Slovensku, kde nyní za vlády Roberta Fica raketově vystřelily ceny másla až na rekordních 111 korun.
Boj za drahé potraviny
Kdyby nebylo zahraniční konkurence, vyšplhaly by se ceny nejen másla, ale i mnoha dalších potravinářských komodit mnohem výš. Potravinářská a Agrární komora měly své vyslance přímo ve vládě Andreje Babiše. Ať už Jiřího Milka, jemuž vadilo, proč se mají dovážet rakouské jogurty, když se vyrábějí u nás, a po něm Miroslava Tomana, rovněž lobbisty z prostředí obřích agrokorporací.
Tito ministři zemědělství prosazovali přísné kvóty na dovoz zahraničního zboží. Návrh byl v minulém volebním období zhmotněn v zákoně předloženém ANO a SPD, ale nakonec se tohoto zvěrstva zalekl i Babiš. Zákon skončil na jaře 2021 u ledu. Prozatím.
Na okraj současného stavu si tedy připomeňme, že pokud někdo ještě donedávna bojoval za vyšší ceny potravin a jejich sníženou konkurenci ve prospěch největších domácích výrobců, byli to lobbisté napojení na největší zájmové skupiny v oboru.
Současná razance potravinářů spíš připomíná úsloví „nejlepší obrana je útok“, aby před veřejností obhájili svoji pozici a našli viníky kolem sebe. Na druhou stranu zaznívá, že právě výrobci másla zneužívají situace před vánočními svátky, kdy je zvýšená spotřeba v domácnostech, i když citelněji dopadá na cukráře. Mohou si tak vylepšovat bilanci a po Vánocích začnou ceny másla nejspíš zase klesat.
Strašení máslovou krizí
Výpady Potravinářské komory odmítl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podle něj potravináři rozjeli masivní kampaň, kterou se snaží vytvořit kouřovou clonu pro zdražování potravin jejích členů.
„Nejnovějším hitem velkopotravinářů je strašení máslovou krizí. Opět zastrašují, manipulují s daty a snaží se vyvolat paniku, aby zakryli vlastní neschopnost. Vidíme, že čeští výrobci zkoušejí zdražovat ještě trochu více než jejich západoevropská konkurence,“ uvedl.
Jeho názor překvapivě podpořil šéf mlékárenské skupiny Lactalis Michal Brada, jenž problém u obchodních řetězců nevidí. „Když jsem si prošel jejich promoční ceny, moc mi to nesedí a řekl bych, že na něm nemají moc velkou marži. Spíš žádnou.“
Prouza dal podnět antimonopolnímu úřadu (ÚOHS), aby prověřil důvody aktuálního zdražování másla. Marže obchodníků se podle něj pohybuje mezi dvěma až třemi korunami, což nemůže odůvodnit celkový růst jeho ceny.
Stát nemůže ceny potravin regulovat, pokud nežije v hlubokém socialismu, ale může kontrolovat, zda nedochází k porušování tržního prostředí. Zde však ÚOHS opakovaně selhává, když na jedné straně konstatuje, že trh s některými potravinami ovlivňují oligopoly, ale nenašel páky, jak nápadným cenovým výkyvům zabránit.
ANO: Zastropujme ceny
Spor se přenesl i do politické roviny. Mantru Potravinářské komory vinící z „máslové drahoty“ výlučně obchodní řetězce opakuje okruh ANO, stále se pohybující ve spirále střetu zájmů svého šéfa.
Karel Havlíček napadá nejen taktiku obchodních řetězců, ale i neochotu vlády regulovat ceny energií. Nezajímají ho dopady na rozpočet vedoucí k fatálním problémům zemí s cenovou regulací typu Maďarska. Zároveň naznačuje směr, kudy by se ubírala vláda ANO: Ignorovat stav veřejných financí a znovu nahrávat velkému agroprůmyslu.
Babiš odmítl výhrady premiéra Petra Fialy, že na zdražování másla mají podíl oligopoly včetně Agrofertu. Jenže existenci oligopolů potvrdil i jinak v této věci vlažný antimonopolní úřad. V produkci másla mají u nás sedmdesátiprocentní podíl čtyři koncerny: Madeta, Agrofert, Milkpol (dovoz z Polska) a Alimpex.
Představa, že největší potravinářští hráči na tuzemském trhu vůbec neovlivňují ceny (nejen) másla, je manipulací z říše pohádek. Nejdražší máslo dnes nabízí největší tuzemský mlékárenský gigant Madeta za 75 korun a v závěsu Agrofert (Tatra a Olma) s až 70 korunami za čtvrtkilovou kostku másla.
Arogance šéfa Madety Teplého
Nestandardní chování opakovaně předvádí majitel Madety Milan Teplý, hlasitý podporovatel tučných dotací pro agrokombináty na úkor malých farmářů. Loni měl rekordní tržby přesahující 7 miliard korun.
Teplý po ruské invazi věštil krach potravinářského průmyslu, pokud vláda nezasáhne, a máslo bude za 80 korun jen pro bohaté. Nechal se slyšet, že „za dva roky nebude co žrát“.
Svůj záměr letos zdražit máslo oznámil předem už před rokem. Tím jako klíčový dodavatel do supermarketů ovlivňuje chování trhu. Agrofert to neříká nahlas, ale nepochybně se u něj prolínají stejné zájmy.
Máselný oligopol se zachoval stejně v roce 2017, kdy Teplý avizoval růst cen másla až na 70 korun. Potravinářská lobby a ni napojené strany tehdy přehazovaly předvánoční zdražení na situaci na trhu s mlékem v Evropě. Podle Prouzy si jen slušně vylepšili tržby.
Neúnavný bojovník za vyšší ceny másla se projevil už v roce 2007. Teplý tehdy opět předem oznámil, že zdraží máslo na 60 korun, což byl vzhledem k tehdejší úrovni mezd mnohem větší zásah než dnes. Dnes se situace v mnohém opakuje.
Co závěrem? I přes přepjaté šumy s „máslovou krizí“ lze nakoupit levněji než u nejdražších producentů, jejichž ceny mohou zákazníci ignorovat. Překvapuje jen arogance, s jakou se snaží z této předvánoční skrumáže zcela vyvinit.
