Martin Bartkovský: Tisíc zbytečně krvavých dní války na Ukrajině
Ve středu 20. listopadu to bylo neuvěřitelných tisíc dní, co na Ukrajině probíhá zvěrstvo, kterému Putin cynicky přezdívá „třídenní speciální vojenská operace“ a ostatní lidé tomu normálně říkají válka. Protože to také regulérní válka je. Nejen s ukrajinskou armádou, ale také s ukrajinskými civilisty a celým západním světem. Válka vedená s cílem zničit ukrajinský národ a oslabit náš demokratický svět. A já se jako člen demokratického Západu omlouvám Ukrajině za to, že jsme to nechali dojít tak daleko, a velmi se za to stydím.
Je to tisíc dní, co prezident Zelenskyj odmítl americkou evakuaci do bezpečí a zůstal v obklíčeném Kyjevě po boku armády i domobranců, kteří pomocí neuvěřitelného výkonu a odhodlání zvládli odrazit do té doby „největší a nejlepší“ armádu na světě. Celý západní svět tehdy Ukrajinu odepsal a ona sama se musela tři dny zuřivě bránit, než našim lídrům došlo, že postavit se Rusku je možné. Pak začala postupně proudit materiální a finanční pomoc. Ukrajinci byli ochotni za nás krvácet výměnou za to, že jim dodáme prostředky na odražení útoku. A to se nestalo.
Už tisíc dní máme nevídaný luxus. Luxus toho, že si můžeme dovolit přešlapovat na místě, přemýšlet, zda našimi kroky nedráždíme ruského prezidenta zalezlého v bunkru už moc. Luxus debat o tom, zda už nejsme válkou na Ukrajině unavení. Luxus toho, že celá řada našich spoluobčanů debatuje o tom, kdo vlastně válku začal a zda náhodou není v Rusku lepší život než tady u nás, v Evropě. Luxus, za který jsme si dokonce dovolili nezaplatit to, co jsme slíbili. Bidenova administrativa poslala zlomek peněz i výzbroje, kterou přislíbila. Evropa je liknavá, její státy – Francie a Německo – až trestuhodně nerozhodné. Češi to s Poláky a Pobaltím nevytrhnou, už není kde brát.
Tisíc dní stačí Kremlu strašit nás imaginární jadernou válkou. K té ale nedošlo a nedojde. Spojenecké síly NATO by zvládly celé Rusko přeměnit v doutnající poušť ještě před tím, než by Putinovi lidé zjistili, že palivo do jaderných nosičů bylo ve skladech dávno rozkradeno. Jenže spojenecké síly NATO mají tu nevýhodu, že jsou součástí civilizovaného a demokratického světa, který má tendenci nad věcmi přemýšlet. Někdy až moc. Pokaždé, kdy Olaf Scholz pokrčí nerozhodně rameny, zemře jedno ukrajinské dítě.
S klidem tak sledujeme, jak na Ukrajině vraždí civilní obyvatele drony z Íránu, rakety ze součástek z Číny a teď už i děla a vojáci ze Severní Koreje. A jak zareagoval Západ? Po nekonečných 995 dnech povolil milostivě Ukrajině použít své zbraně i na ruském území, ale jen k obraně dobytého Kursku. A to je špatně. Rusové potřebují cítit přítomnost války, kterou rozpoutali, i jinak než jen vylidňováním dalekých východních oblastí, kdy tamní mužské obyvatelstvo slouží jako potrava pro mlýnek na Ukrajině. Sankce se naučili obcházet, čelit bídě a materiálním nedostatkům je Putin učil dvacet let, za tři roky je ekonomickými blokádami nezlomíme. Válka na Ukrajině je válkou světovou. Na obou stranách bojují zástupci desítek států ze všech kontinentů. Je na čase vyslat na Donbas i Krym oficiální ozbrojené složky NATO, okupanty vytlačit a pak s Ruskem uzavřít příměří. Osobně po tom volám od počátku invaze.
Oficiální ruští představitelé Evropě vyhrožují likvidací dlouhé roky, nedodržují platné mezinárodní smlouvy, jejich špióni provádějí záškodnické akce a vraždí lidi přímo v našich městech. Není nač čekat. Válku na Ukrajině i s celým západním světem vyprovokovalo Rusko už dávno. A protože je to země, která rozumí jen síle, mělo by naši vojenskou sílu pocítit. Pokud nejsme ochotni poslat tam oficiálně své vojáky, pošleme jim konečně vše, o co žádají. Tisíc dní krvácí Ukrajina zcela zbytečně. Platí nejvyšší daň za naši svobodu dlouho a my nejsme ochotni platit ani úroky. Donald Trump slíbil ten konflikt vyřešit za 24 hodin. Pokud ale neodevzdá Rusům polovinu Ukrajiny, nepohrozí jaderným útokem na Kreml či nepošle úderná komanda do Putinova bunkru, nic se nezmění a budeme jen sledovat sérii siláckých rétorických cvičení. Budeme dál sedět v našich, ruským plynem vytopených obývácích, jezdit dál na ruskou ropu a sledovat, jak se vyčerpaná země podlomí krvavému ruskému objetí a přijme potupný mír, který jí radí už tisíc dní Putinovy loutky po celém světě. A po kterém bude následovat ruská eskalace směrem k dalším evropským státům. Proto se za naši liknavost a neschopnost Ukrajině ještě jednou omlouvám a velmi se za ni stydím.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který najdete v našem Ikiosku >>>
