Hřibův odklon od progresivismu posílá pirátský Titanic ke dnu. Je s Piráty definitivní konec?
Piráti se po osmi letech odhodlali k výměně vedení. Kormidlo strany přebral bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib, který straně slibuje sjednocení a kultivaci. Hřib taktéž volá po otočení lodi do politického středu. „Strana jednoznačně podpořila moji vizi, to znamená umístění na politický střed,“ dodal přesvědčivě Hřib po svém zvolení. Možná bych měl jako konzervativec vítat, že si můj ideologický protivník uvědomil, že cestou ke spáse není radikální progresivismus. Tato strana však brzy ztratí veškerou relevanci a progresivní agendu brzy převezme místo Pirátů někdo jiný.
Většinou člověk sleduje změnu vedení strany jako symbol oživení. V tomto případě však vidíme podpis vlastního zániku. Nikdy jsem Piráty neměl v oblibě. Jejich agenda naivní transparentnosti a progresivní politiky je mi cizí. Ani mně se ale nesledovala dobře jejich agónie od posledních sněmovních voleb. Každá normální strana by po takovém volebním debaklu vyměnila předsednictvo již dávno. Být favoritem na předsedu vlády a pak spadnout na čtyři poslance v klubu je v politice rovno klinické smrti. Ani po této ráně do srdce se Piráti nebyli schopni odhodlat ke změně. Místo toho jsme ve vedení strany sledovali vyhořelého Bartoše, který šel od jedněch prohraných voleb ke druhým. V přímém přenosu jsme tak mohli sledovat jen zamlžené oči a nekompetentnost. „Myslel jsem, že nejlepší kampaň je dobrá práce,“ omlouval Bartoš svůj poslední volební výprask po letošních krajských volbách. To jako vážně? A kde je ta dobrá práce? Že by v digitalizaci stavebního řízení, které bylo vlajkovou lodí Pirátů?
Piráty už není důvod volit. Za poslední léta z nich vyprchalo vše, co učinilo stranu odlišnou. Piráti už ztratili ten volební „vibe“, který měli v roce 2017. Musí se zase nechat to, že byli zkrátka noví (byť jejich počátek sahá až do roku 2009). Voliči mají rádi nové strany. „My jsme ti jiní, ti lepší, ti bez korupce.“ Nové strany jsou pro lidi atraktivnější. Slibují radikální změny, kompetenci a z neúspěchu země viní staré zkostnatělé strany. To však vyprchá, až se strana dostane do politiky. Modré nebe se najednou rozplyne a oblohu překryjí mraky politické reality. Lidé potom prokouknou, že nepřichází nový spasitel. Zatímco se strana chlubila tím, že na rozdíl od jiných není ani pravice, ani levice, občané postupně zjišťovali, kde si strana ideologicky stojí.
Z Pirátů každým dnem sršela rétorika nové levice, která v některých případech působila v českém kontextu až úsměvně nepatřičně. Jako když jejich bývalý poslanec Ondřej Profant před sněmovními volbami 2021 prohlásil, že „sněmovna je plná konzervativních bílých páprdů a velká část inklinuje k fašismu“. Piráti sněmovní volby neprohráli kvůli dezinformační kampani, ale kvůli výrokům tohoto typu. Česká společnost není tak konzervativní jako maďarská nebo polská. Pokud ale chcete v Česku vyhrát volby, s radikálním progresivismem to opravdu nepůjde.
Na druhou stranu mohl být po všech nezdarech progresivismus alespoň jistá identita Pirátů. Ideologické vyhranění je možnost, jak vždy získat část voličů, která má o tato témata zájem.
Nové vedení je však okradlo i o tu progresivní linku. Pod Hřibem nebudou mít ani drive jako na začátku, ani jasné ideologické vyhranění. V politickém středu se schová kdekdo. Progresivismus byl jejich poslední naděje, jak oslovit alespoň voliče nové levice. Konzervativci jako já však nemohou jásat z toho, že bude tímto poražen progresivismus. Ten si své místo najde u jiné strany. Částečně tuto agendu přebírá hnutí STAN a potichu vzniká platforma Progresivní Česko, jejímiž přívrženci jsou i někteří Piráti jako Mikuláš Peksa. Kdepak. Progresivismus s odchodem Pirátů nezmizí. Pouze se přesune jinam. Z Pirátů se ale stává Titanic, který dřív nebo později dopluje ke dnu.
