Ve špionážní hře o polovodičový průmysl získává Čína navrch. Západ se neumí účinně bránit
Největší akce v dějinách ekonomické špionáže hrozí ochromením západního světa. Peking se netají úmyslem monopolizovat všechna průmyslová odvětví kriticky důležitá pro budoucí rozvoj – a tím i bezpečnost.
Čínská špionáž v polovodičovém průmyslu dosáhla intenzity, která představuje významnou hrozbu nejen pro asijské konkurenty, nýbrž i pro západní země. V ohrožení jsou jejich duševní vlastnictví, ekonomické zájmy a potenciálně fyzická bezpečnost.
Jeden příklad za všechny: v roce 2016 vyhlásili čínští vládnoucí komunisté, že považují schopnost vyrábět vlastní čipy dynamické paměti s náhodným přístupem (DRAM) za bezpečnostní prioritu své země. (Paměť DRAM poskytuje dočasné, rychle dostupné úložiště souborů při spouštění programů, což má zásadní význam pro osobní, komerční i vojenské počítače.)
Peníze čip nevyrobí
Brzy poté Peking vložil pět miliard dolarů do založení státní firmy Fujian Jinhua Integrated Circuit Company, která měla tyto čipy vyrábět. Peníze samy však žádný čip nevyrobí. Fujian Jinhua tak měla v tu chvíli dost peněz, nikoli však potřebné know-how. Obrátila se proto na firmu United Microelectronics Corporation (UMC) na Tchaj-wanu, aby jí potřebnou technologii a zkušenosti poskytla.
Začalo to jako neškodné obchodní partnerství. Na jeho konci však byla jedna z nejrozsáhlejších technologických krádeží, jakou dějiny pamatují. Její obětí se stala firma Micron Technology, jeden z prominentních amerických výrobců čipů.
Průběh událostí podrobně popisuje příslušná zpráva FBI z roku 2020. Fujian Jinhua angažovala UMC, aby nabídkou razantního zvýšení platu přetáhla do svých řad tři experty z tchajwanské dceřiné společnosti Micronu. Jeden z nich, jistý Stephen Chen, se vzápětí stal starším viceprezidentem UMC. Firma jej pověřila vývojem technologie DRAM pro Fujian Jinhua.
Chen pak přijal do svého týmu ve službách nového chlebodárce dva další lidi ze svého původního působiště Micronu. Než však starého zaměstnavatele opustili, ukradli mu spoustu citlivých informací. Jejich hodnotu později američtí státní žalobci vyčíslili na minimálně 400 milionů, ale maximálně 8,75 miliardy dolarů.
Notebooky mimo síť
Po nástupu do UMC ukládali Chenovi lidé ukradená data do dvou notebooků, které nebyly připojené do žádné počítačové sítě. Zaměstnancům UMC to umožňovalo přístup k důvěrným informacím Micronu, aniž by o tom IT systém UMC věděl.
Nevydrželo to věčně. Tchajwanské úřady na tip z Micronu provedly v kancelářích UMC razii a jeden z obou klíčových notebooků zrekvírovaly. Ten měsíc se Chen – kdo by to řekl – stal prezidentem Fujian Jinhua a převzal vedení jeho závodu na výrobu čipů.
To nejpřekvapivější přijde až teď. Ačkoli se lidé z UMC přiznali a navzdory tomu, že role Fujian Jinhua v případu byla zjevná, americký federální soud na začátku tohoto roku řečenou čínskou firmu pro nedostatek důkazů zprostil obvinění.
I kvůli antiklimaktickému výsledku se tomuto případu nedostalo mnoho pozornosti. Jasně však ilustruje dvě důležité věci: zaprvé, v boji o nadvládu v oblasti polovodičů mezi Čínou a Západem jde opravdu o hodně. Zadruhé, pohnat čínské firmy k odpovědnosti za průmyslovou špionáž je mimořádně obtížné.
Že jsou Číňané po západních technologiích hladoví, přitom není nic nového. „Čínská lidová republika uskutečňuje pod státním dohledem promyšlený projekt, jehož cílem je obejít náklady na výzkum, překonat kulturní handicapy, dostat se do popředí za využití tvořivosti jiných zemí, a dosáhnout tak největšího přesunu bohatství v dějinách,“ napsal již v roce 2013 bývalý vysoký důstojník CIA Arturo G. Munoz v knize o čínské průmyslové špionáži.
Podobně mluví současný šéf FBI Christopher Wray. Považuje tyto čínské aktivity za „největší dlouhodobou hrozbu pro informace, duševní vlastnictví a ekonomickou vitalitu“ Spojených států.
Ani si nevšimnete
Počet případů čínské špionáže výrazně převyšuje () počet případů špionáže ze strany kterékoli jiné země včetně Ruska. Washingtonský think-tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) zdokumentoval jen od roku 2000 nejméně 224 prokázaných případů čínské špionáže a eviduje přes 1200 žalob, jež proti čínským firmám vzešly z americké strany kvůli ochraně duševního vlastnictví.
Špionážních incidentů může být mnohem více, jen zůstanou nepovšimnuty. Tvrdí to James Andrew Lewis, viceprezident think-tanku CSIS a ředitel tamního programu strategických technologií.
„Protože většina hackerských útoků zůstává nepovšimnuta, lze odhadovat, že zůstává nepovšimnuta i většina kybernetické špionáže. Není to tak, že se vám něco ztratí – toho si všimnete. Jde o to, že někdo něco zkopíruje a okradený na to ani nemusí přijít,“ vysvětloval Lewis v říjnovém rozhovoru se serverem Freethink.
Citáty a příklady z USA hrají v tomto textu většinou prim, protože tamní scéna v této oblasti je podstatně bohatší a lépe popsaná než ta evropská. V Evropě dosud budí tento aspekt čínské expanzivnosti omezený zájem.
Jednou z výjimek byl skandál v Evropském parlamentu, jehož poslanec za německou AfD Maximilian Krah zaměstnával ve svém týmu čínského špiona. (Aféra vyvrcholila letos v dubnu zatčením řečeného vyzvědače, přičemž pan poslanec Krah odmítl za případ převzít odpovědnost. Prošlo mu to, ačkoli je i doma obviněn z pobírání úplatků z Ruska.)
Polovodiče na mušce
Nejžádanějším a nejžárlivěji střeženým artiklem však nejsou „východoněmečtí“ hochštapleři, nýbrž polovodiče. Jsou zapotřebí k pohánění umělé inteligence, kvantové výpočetní techniky a pokročilých zbraní, tedy technologií, které budou utvářet budoucnost, ať se nám to líbí, nebo ne.
Prvořadým cílem čínské špionáže tak jsou především firmy, které stojí na špici vývoje v této oblasti. Všechny příslušné dodavatelské řetězce staví na několika firmách v Japonsku, Jižní Koreji, na Tchaj-wanu a v Nizozemsku; právě ty jsou útokům vystaveny nejčastěji.
Nizozemská společnost ASML navrhuje a vyrábí ďábelsky složité fotolitografické stroje na výrobu mikročipů. Je to jediná společnost na světě, která má příslušné know-how – a ročně čelí tisícům „bezpečnostních incidentů“ s čínským rukopisem.
Jiní čínští špioni pronikli do dalšího nizozemského výrobce polovodičů, firmy NXP (na jeho produkci je například založena služba Apple Pay v iPhonech). V letech 2017 až 2020, kdy měli do firmy přístup, opakovaně vykrádali a kopírovali nové návrhy jejích čipů.
Na Tchaj-wanu, jenž se může pochlubit 92 procenty nejvyspělejších výrobních kapacit polovodičů (a příslušných expertních pracovníků) na světě, to funguje trochu jinak. Podle zprávy agentury Reuters z roku 2022 bylo na Tchaj-wanu v běhu přibližně 100 případů vyšetřování čínských společností (míněno z pevninské Číny). Byly či stále jsou podezřelé z toho, že přeplácejí tchajwanské inženýry a nabízejí dvoj- až trojnásobek jejich dosavadních platů. Nelegální na tom je obvykle neoficiálně formulovaný, a tedy de facto nepostižitelný požadavek, aby tito inženýři prozradili obchodní tajemství svých původních zaměstnavatelů.
Cena za byznys
Jiným způsobem, jímž si Peking chce vydobýt výsadní postavení, je prostá cena za podnikání v Číně. Jak vysvětlil výzkumný asistent CSIS Tom Bryja v článku zveřejněném v časopise Georgetown Security Studies Review, zahraniční společnosti jsou často nuceny vytvářet joint ventures s čínskými společnostmi, aby mohly v zemi působit. To umožňuje těmto čínským firmám (a prověřeným kádrům v jejich řadách) přístup k cenným obchodním tajemstvím a duševnímu vlastnictví.
Velké firmy jako Apple a Tesla, které v Číně nacházejí podstatnou část svého globálního odbytu, si jsou podle Bryji rizik vědomy. Přístup k 1,4 miliardy čínských spotřebitelů jim však za to riziko stojí.
„Ty firmy vám řeknou, že v Číně přijímají mimořádná opatření na ochranu svého duševního vlastnictví, ale toto riziko je zkrátka součástí podnikání v Číně,“ cituje viceprezidenta CSIS Lewise deník The Washington Post. „Budou se tam držet tak dlouho, dokud budou moci vydělat více peněz, než o kolik přijdou.“
Ještě jinak postupují Číňané v domovských zemích svých vyspělejších konkurentů. Čínské zpravodajské služby se někdy zaměřují na své krajany, kteří přicházejí do USA či Japonska za prací nebo studiem. Zejména ti, kteří mají v úmyslu se do Číny vrátit nebo tam mají blízké rodinné příslušníky, jsou vůči nátlaku pochopitelně povolnější.
A bude hůř
Podle CSIS se zpravodajští agenti často vydávají za vědce, inženýry nebo podnikatele, aby – za patřičného doprovodu výhod, jako jsou placené služební cesty – navázali pracovní vztah. Když se to povede, bývá dalším krokem prostě krádež notebooku, harddisku nebo jen přístupových hesel.
Všechny tato čínské aktivity mají sklon se spolu s eskalujícím politickým napětím stupňovat. „Není pochyb o tom, že se čínské snahy o získání citlivých obchodních tajemství v důsledku amerických vývozních omezení zintenzivnily,“ řekl v přednášce pro fórum bezpečnostní firmy NSI Sam Howell z Centra pro novou americkou bezpečnost (CNAS).
Jak dlouho budou moct západní subjekty čínskému tlaku odolávat, nevíme. Ale víme, že proti němu dosud účinnou zbraň nenašly – a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo nějak rychle změnit.
