Politická tragédie i komedie v jednom: Francie má od ledna už čtvrtého premiéra, mezitím dluhy dál rostou
Francie, která předstírá, že je evropskou mocností, se zmítá v politických a ekonomických problémech. Prezident Emmanuel Macron je nafoukaný, ale slabý. Parlament je rozdělený na tři bloky a není schopen se dohodnout. Do funkce předsedy vlády byl minulý týden jmenovaný François Bayrou, jenže to už je čtvrtý premiér v letošním roce. Mezitím dluhy rostou a ratingové agentury snížily Francii své hodnocení. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se něco mělo změnit k lepšímu, protože Macron chce přes opakující se výzvy k odstoupení vydržet až do konce svého mandátu v květnu 2027.
Jak dlouho vydrží nová vláda Françoise Bayroua, je proto ve hvězdách. Důvodem pádu předchozího kabinetu a nekončící hluboké politické krize je extrémně vysoký státní dluh. Expremiér Barnier to chtěl řešit komplexním úsporným rozpočtem. Parlamentní levice i pravice to odmítly. Je tak nepravděpodobné, že nový premiér Bayrou rozváže gordický uzel domácí politiky vlastním plánem úspor. Politická nejistota tak může pokračovat, stát se ocitá v krizi a jediná věc, na které se politici dokážou dohodnout, je záměr nadále utrácet více, než vydělávají firmy a občané. Postavení, síla a vliv Francie se z těchto důvodů dál zhorší.
Ohromné dluhy
Výsledky francouzského státu jsou léta nevalné. Státní dluh připomíná svojí výškou Himálaje, dosahuje 3400 miliard eur. HDP letos vzroste jen o jedno procento a příští rok ukazuje predikce na pouhých 0,7 procenta. Letošní schodek má být 6,1 procenta hrubého domácího produktu, což je cifra, která děsí finanční trhy a Evropskou komisi. V roce 2025 to má být ale pořád 5,5 procenta HDP. Připomeňme u toho, že Francie je druhou největší ekonomikou EU a objem jejího HDP představuje 16,6 procenta celé Evropy.
Ratingová agentura Moody's jen pár hodin po jmenování Bayroua proto snížila úvěrový rating Francie, což na něj enormně zvýšilo tlak, aby ovládl veřejné finance. Rating pro zemi snížily předtím i agentury Standard & Poor's a Fitch.
Je vidět, že neustálé střídání premiérů ničemu nepomáhá. Expremiér Michel Barnier byl ve funkci nejkratší dobu v moderní francouzské historii, jen od 5. září do 13. prosince. Udělat nestihl vůbec nic, pouze navrhnout rozpočet s úsporami, který parlament smetl. Před Barnierem byl v této funkci Gabriel Attal, a to od 9. ledna do 5. září. Byl to pohledný, nejmladší a první otevřeně homosexuální předseda vlády v zemi galského kohouta, ale to je tak vše, co se dá o něm říct. Představoval zejména fíkový list pro Macrona při konečných přípravách na letní olympiádu v Paříži. Attal vystřídal v lednu Élisabeth Borneovou, které se také moc nedařilo.
Problém Macron
Žábou na prameni neúspěšné francouzské politiky je především prezident Emmanuel Macron. Ten společně s jemu nakloněnými stranami zažil velké ponížení, kterým byla v červnu zdrcující porážka ve volbách do Evropského parlamentu. Macron potom zariskoval, ihned po eurovolbách rozpustil Národní shromáždění a vyhlásil nové předčasné volby, jejichž první kolo se konalo 30. června a druhé 7. července. Jenže jak napsal ve svém komentáři bruselský web Politico, další „volby se změnily v bláznivou reality show a francouzská politická třída se rozpadá v hádkách a zášti“. Zabodovaly v nich totiž enormně jak levičáci, tak pravičáci a parlament je od té doby rozdělený na tři velké a nesourodé bloky.
Bayrou sice bude usilovat o získání podpory od radikální levicové aliance pod vedením Jeana-Luca Mélenchona i od nevyzpytatelné pravice, kterou představuje především Národní sdružení s nejvýraznější osobností v podobě Marine Le Penové. Tyto dvě formace ovšem tlačí na Macrona, aby rezignoval a umožnil předčasné prezidentské volby. Bayrouova nominace je tedy jen dalším pokusem o záchranu Macrona, který má skončit ve funkci v květnu 2027.
Podle francouzské ústavy se ale nemohou rychle konat ani nové parlamentní volby, ty se mohou uskutečnit až v červenci příštího roku. To celé dohromady zřejmě povede k paralýze francouzského politického systému.
Možným řešením by tady byla rezignace Emmanuela Macrona, jenže toho se Francie nedočká. A dluhy dál rostou.
