Pavel Páral: Je líp, i když ne všem. Negativní dopady inflace a drahých energií jen tak neodezní
Loni touto dobou jsme s nadějí vyhlíželi rok 2024 jako ten, kdy se zlomí zlé ekonomické časy covidu, dopadů války na Ukrajině a odezní vysoká inflace, kvůli níž jsme skoro všichni docela znatelně zchudli. Letos před Vánoci nicméně veřejná diskuse v médiích i na sociálních sítích vyznívá jako těžké zklamání a hořkost, že stále žijeme v tom „srabu a neštovicích“, z nichž není úniku. A ještě nám nehorázně zdražili před svátky máslo.
Je to do značné míry dáno houstnoucí předvolební atmosférou i tím, že lidé stále cítí, že mnoho statků je o dost dražších, než bývalo, a růst příjmů to dosud nedohnal. Ale ta blbá nálada ve společnosti je přece jen trochu přemrštěná a neodpovídá tomu, co se reálně děje.
Ne že by posledních dvanáct měsíců vypadalo jako hospodářský zázrak, na jehož konci během pár let dosáhneme vyhlížené německé životní úrovně. Objektivně však ke zlepšení situace dochází a nevedeme si úplně špatně.
Loni jsme pro letošek počítali s poměrně svižným růstem hrubého domácího produktu o dvě a půl procenta, nakonec to bude jen něco kolem jednoho. Nicméně pořád je to výrazně lepší než v onom Německu, k němuž s obdivem vzhlížíme a jehož jsme fakticky ekonomickým přívěškem. Donedávna platilo, že když si německá ekonomika kýchne, česká dostane zápal plic. Letos bude náš západní soused s růstem HDP na nule, zatímco naše jedno procento je sice málo, ale je to bezesporu pořád optimističtější než za Šumavou. Dokonce i ve výhledu na příští rok.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!