Útoky ANO na prezidenta Pavla kvůli podpisu rozpočtu jsou nemístné. Zapomíná se na pakt Babiš-Zeman
Prezident Petr Pavel s výhradami podepsal státní rozpočet na příští rok. Vzápětí ho napadl zejména širší okruh ANO, že je prý příliš slabý a provládní. Pomíjí minulou praxi a skutečnost, že v éře premiéra Andreje Babiše byl prezident Miloš Zeman faktickou součástí vládní koalice.
Schvalování státního rozpočtu odpovídalo bouřlivé předvolební situaci. V této vřavě zapadala věcná polemika a přehlušovaly ji demagogické útoky opozičního bloku, který se pokoušel šířit legendu, že jde bezmála o nejhorší rozpočet v československé historii.
Nepochopení role prezidenta
To je samozřejmě hloupost. Vzhledem ke zkušenostem sestavování minulých rozpočtů je diskutabilní také míra této kritiky korunovaná útoky na prezidenta Pavla, že tento zákon nevetoval. Tím by jen oddálil jeho přijetí, jelikož by byl vzápětí ve Sněmovně přehlasován.
Oponentům Fialovy vlády šlo hlavně o to, aby ji před volbami poškodil a potvrdil jejich pozice. Prezident však podle ústavních zvyklostí nemá zasahovat do rozpočtové politiky, zvláště pokud je v porovnání s předchozí vládou změnou k lepšímu. V očích opozice se provinil tím, že jí nešel na ruku a nesklouzl k lacinému politikaření.
Premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura rozpočet hájili s tím, že lze jeho případné výpadky nahradit. Pavla nakonec přesvědčili slibem, že plánovaný schodek rozpočtu 241 miliard korun dodrží. Prezident prohlásil, že nechce zasahovat do toho, jak vláda rozpočet složí, což by bylo jen nic neřešící gesto.
Nutno dodat, že Pavlovi příliš nepomohlo ostré stanovisko jeho poradce Davida Marka, jenž veřejně prohlásil, že mu doporučí rozpočet vetovat. Výhrady měl obdobné jako Národní rozpočtová rada.
V rozpočtu jsou podle nich nadsazené část příjmů a podseknutá část výdajů, přičemž pro některé položky scházel zákonný poklad. Navržený schodek se proto může lišit v řádu 40 miliard korun.
Jenže Marek už není jen nezávislý ekonom, ale i poradce prezidenta, který musí brát v úvahu širší souvislosti. Tímto rázným krokem vyvolal očekávání, že Pavel může jeho hlas vyslyšet. A když se tak nestalo, kritická odezva se snesla na prezidentovu hlavu.
„Kouzlení“ s čísly
Popravdě řečeno by bylo velkým překvapením, kdyby Pavel klíčovou normu vlády vetoval. Do této doby to neučinil žádný prezident, což neznamená, že vždycky ve všem souhlasili. Přitom šlo o větší nesplněná očekávání nebo „kouzlení“ s čísly, což je aktuálnímu rozpočtu vyčítáno.
Ministryně financí Alena Schillerová, jež si často pomáhala účetními triky, navrhla schodek státního rozpočtu na rok 2021 ve výši 320 miliard korun, který stál vzhledem k okolnostem kulminující covidové krize na vodě. V průběhu roku musela schodek navyšovat na půl bilionu korun, aby skončil rekordní „sekerou“ 420 miliard. Původní návrh se od výsledku lišil o propastných 100 miliard korun.
Ještě větší rozdíl mezi návrhem a výsledkem se projevil v rozpočtu na rok 2009. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek navrhl schodek 38 miliard korun, přičemž vycházel z optimistického hospodářského růstu 4,8 procenta HDP. V téže době například banka JP Morgan Chase odhadovala pokles české ekonomiky o jedno procento.
Netrefil se nikdo, ale zahraniční banka byla realitě blíž. Ekonomika v roce 2009 klesla o 4,8 procenta a schodek skončil na tehdejší poměry v hrozivé výši 192 miliard korun. A našly by se další příklady, na nichž je možné doložit, že podstatnější je konečný výsledek než návrh rozpočtu, který lze v případě nepříznivého vývoje korigovat.
Lepší než většina Evropy
Tato opominutá souvislost není jediným průvodním jevem rozpočtové kanonády. Názory předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla zaslouží pozornost, je to jeho práce. Je ovšem případné, že oponenti vlády pomíjejí jeho další výroky.
„Konsolidace, která byla schválena, je politické maximum možného. Pořád jsme ve snižování schodku lepší než většina Evropy,“ připomíná Hampl. Představoval by si sice rychlejší konsolidaci veřejných financí, ale dodává, že Češi chtějí konsolidovat veřejné finance jen do té doby, dokud se to týká peněženky někoho jiného.
„Musím se usmívat slovům opozice, která sice vládu za pomalé snižování dluhu kritizuje, ale sama nepřišla s žádným pozměňovacím návrhem, který by zadlužení snižoval. Právě naopak,“ dodává Hampl, jenž i přes výhrady vidí proti předchozí vládě zlepšení. To se opozičnímu bloku nehodí do krámu.
Dvojí metr
Ukázkovou laboratoří současných poměrů je chování okruhu novinářů a glosátorů spřízněných s hnutím ANO, často přitápějících pod kotel na CNN Prima NEWS. Nejprve nabádali Pavla, aby zákon vetoval. Politolog Jan Kubáček manipulativně bájil o „nejvíce šarlatánském rozpočtu od vzniku České republiky“. A když prezident podepsal?
Podle politologa Lukáše Valeše jen prokázal, že není na rozdíl od svých předchůdců, kteří zanechali „politickou stopu“, významnou osobností. „Působí na mě jako rozteklé želé, na které když se zatlačí, udělá, co chceme,“ uvedl.
Valeš jako děkan Newton Univerzity musí vědět, že postavení prezidenta v českém ústavním systému neodpovídá role politického aktivisty, neměl by suplovat vládní roli a vytvářet další mocenské centrum jako jeho předchůdce Zeman. Ten byl výraznou osobností, ale jeho „politická stopa“ je tragická a plná omylů.
Komentátor Thomas Kulidakis označil Pavla za „korouhvičku, který měl několikátou šanci se osamostatnit a udělat první krůček k samostatnosti, ale neučinil tak. Místo toho se vymluvil jako malé dítě – politické nedochůdče.“
Probabišovský blok útočí na Pavla, měří dvojím metrem a pomíjí éru mocenského paktu Babiš-Zeman, který neměl se standardními poměry nic společného. Prezident byl patronem vlády ANO a ČSSD podpořené komunisty, dosazoval do vlády své ministry a jeho okolí prosazovalo svoje ekonomické zájmy napojené na pochybné východní režimy.
Zeman přiznával svoje provládní preference. Volil ANO a napadal tehdejší opozici. Z tohoto gardu neslevil ani dnes. To nebylo pro Babišův okruh důvodem ke kritice, ale standardní normou. Útoky na Pavla z těchto řad jsou proto licoměrné a ubohé.
