Okamura má ze stíhání kvůli rasistické kampani SPD radost. Bude se smát i po volbách?
Policie požádala sněmovnu o vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání kvůli rasistické kampani SPD. Poslanci teď řeší dilema, zda ho vydat či nevydat. Většinou v těchto případech platilo, že jedině soud může rozhodnout, zda byl či nebyl porušen zákon.
Žádost o vydání poslance Okamury přichází v době, kdy se SPD potýká s poklesem preferencí, což loni prokázaly slábnoucí výsledky evropských i krajských voleb. Policie ho kvůli billboardové kampani vyrobené AI před krajskými volbami podezřívá z podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Africký „chirurg“
Nejslavnějším vizuálem je černošský mladík s výhrůžným pohledem a zakrváceným nožem, jehož SPD označuje za afrického chirurga, který nespasí české zdravotnictví.
Teď pomiňme, že otázky kolem nelegální migrace s krajskou kampaní nijak nesouvisely. Extrémní je zejména forma této kampaně. Proti ní se ohradili nejen političtí konkurenti, ale i některé organizace a advokáti.
Pro většinu z nich byla kampaň postavená na plošné xenofobii za hranou. Zvláště pokud je situace u nás diametrálně odlišná od některých zemí s několika generacemi migrantů, z nichž se část postupem času zradikalizovala.
Okamura se po vlně kritiky bránil, že je to jen alegorie a satira. Jenže tak to vidí jen on sám a jeho specifické publikum. Už vůbec ne mnozí zahraniční turisté na Václavském náměstí, kde SPD vystavila svoje nechutné produkty.
Brání se i dnes, když poukazuje na šílený čin saúdskoarabského migranta v Magdeburku, který vjel do davu lidí na vánočním trhu a pět z nich zabil. Okamura už ovšem nedodává, že byl odpůrcem nelegální migrace a sympatizoval s Alternativou pro Německo (AfD), s níž SPD sdílí stejnou evropskou frakci Suverenistů.
Satira jak kdy
Agresivní aranžmá kampaně SPD se k satiře neblíží ani vzdáleně, ale Okamuru navíc nelze ani podezírat, že má smysl pro černý humor. O tom svědčí jeho dvanáctileté soudní řízení kvůli výrazu „Pitomio“ s týdeníkem Reflex.
V tomto případě zjevně podle jeho názoru nešlo o nadsázku a satiru, ale dožadoval se finančního odškodnění. Nakonec současný „disident“, milovník politických alegorií a bojovník za svobodu slova tento boj prohrál.
„Účel byl zde zjevný, a to upozornit na kontroverzní názory a postoje stěžovatele, případně vyjádřit kritiku vůči jeho snaze být zvolen prezidentem republiky. Kritika tak měla optikou konstantní judikatury ÚS věcný, respektive reálný základ,“ stojí v usnesení Ústavního soudu, jenž loni zamítl Okamurovu stížnost a definitivně spor ukončil.
Zdá se však, že šéfa SPD jeho kontroverzní názory nejen neopustily, ale naopak je z obav před houstnoucí konkurencí stále stupňuje a napíná struny, co si ještě lze v demokratickém systému dovolit.
Živá voda pro SPD?
Po oznámení, že policie požádá Poslaneckou sněmovnu o Okamurovo vydání, se objevila řada zasvěcených komentářů, že tím polila chřadnoucí SPD živou vodou a nepochybně jí to pomůže v kampani. Tomuto názoru může nasvědčovat zjevná radost šéfa SPD, který už začal kanonádu, jak je ničen vládní totalitou.
Proti těmto názorům stojí střízlivější pohledy, že je SPD za zenitem a nepomůže jí ani další zviditelňování odporných malůvek. Navíc lže, protože trestní oznámení Jiřího Pospíšila (TOP 09) a organizace Romea nemá s vládou nic společného. Pospíšil je dnes regionální politik a není ani poslancem.
Pokud by hnutí SPD něco získalo, tak možná na úkor Motoristů, ANO a Stačilo! Jinde nemá vzhledem k podobnému typu voličů kde brát. Okamurův problém spočívá v něčem jiném. V mnoha očích je za zenitem. V opozici nic kromě rekordních fidelovských projevů nedokázal a kvůli toxickým pozicím se jeho hypotetická účast ve vládě blíží nule.
Zaručené předpovědi, že SPD na stíhání vydělá, jsou proto velmi předčasné. Do voleb zbývá ještě devět měsíců a mezitím se provalí laviny jiných událostí. Navíc nelze počítat s tím, že by se vyšetřování pohnulo tak rychle, že by do voleb rozhodl nezávislý soud.
Příští sněmovna by o jeho vydání hlasovala znovu, pokud se do ní dostane. Od obžaloby k pravomocnému rozsudku, který může být zprošťující, je ještě daleko. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by mohl být tento skutek odsouzený trestem odnětí svobody.
Vydat, či nevydat?
To by ovšem platilo v případě, že bude Okamura sněmovnou vydán ke stíhání. Toto rozhodování není triviální, každá varianta má svoje pro a proti.
Na jedné misce vah je víra ve svobodu projevu. Její stoupenci mohou namítat, že kampaň SPD je odporná, rasistická a zavrženíhodná, ale ještě se vejde do zákonných mantinelů. Vydání Okamury ke stíhání mu umožní sehrávat nejapné divadélko světelné roky vzdálené realitě.
Na druhé straně stojí právní stát, jenž by se měl bránit excesům, které už zákonné hranice překračují nebo surfují na jejich hraně, a jsou záměrně překračovány těmi, kdo svobodu slova zneužívají.
Pokud by byl Okamura formát, požádal by o vydání sám s dovětkem, že sice se stíháním zásadně nesouhlasí, ale chce svoji pravdu obhájit u soudu. Potom by mohl sehrát partii virtuálního mučedníka, ačkoli policii a soudy žádná státní moc neúkoluje.
Je těžké odhadovat, jak se sněmovna zachová. Mandátový a imunitní výbor, který jí vydá doporučení, má o zbavení imunity Okamury rozhodovat na přelomu ledna a února.
Většinou však v podobných případech platilo, že poslanec podezřelý ze spáchání trestného činu byl vydán s odůvodněním, že parlament není soud ani nezávislý arbitr, suplující práci orgánů činných v trestním řízení.
To platí i pro posouzení, zda už nezachází dryáčnická kampaň hnutí SPD příliš daleko, nebo lze brát jeho otevřený rasismus jako únosný místní folklór.
