Šlachta přes palubu. Motoristé následují Okamuru a Konečnou a zrušili koalici s Přísahou
Motoristé sobě rozhodli drtivou většinou hlasů, že půjdou do sněmovních voleb samostatně. Znamená to konec koalice s Přísahou, pod jejíž značkou se vyvezl Filip Turek do europarlamentu. Robert Šlachta posloužil a může jít.
Neústrojný slepenec klausovských Motoristů Petra Macinky a policejního seskupení Přísaha bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty neměl dlouhého trvání. Jejich spojení ve volbách do Evropského parlamentu bylo jen účelové. Nemělo oporu v ideové rovině, nehledě na to, že ani jedna z obou marketingových stran zatím žádný program nemá.
Turkův kult
Kult vytvářený Macinkou kolem europoslance Turka ani nezastírá, že jeho zvolení byla čistě jeho zásluha, přičemž nicotnost Přísahy prokázal její potupný debakl v krajských volbách. A nehraje se na to, že by Motoristé v těchto volbách dopadli bez Turka možná ještě hůř, jelikož i oni trpí personální prázdnotou.
Macinka a Šlachta udržovali své sympatizanty několik měsíců v napětí, zda zopakují koaliční spojenectví v klíčových volbách do Poslanecké sněmovny. Viděli to padesát na padesát a rozuzlení nepřinesl ani ustavující prosincový kongres Motoristů.
Nyní je rozhodnuto. Macinka uspořádal počátkem ledna vnitrostranické hlasování, podle něhož 86 procent členů nechce jít do sněmovních voleb v koalici s žádnou jinou stranou či hnutím.
Motoristé půjdou do voleb sami
„Předvolební koalice považujeme za neblahý trend pro udržení mandátů slábnoucích politických stran, které by samostatně neměly šanci ve volbách uspět, a tak jsou ochotny obětovat své programové priority v rámci koaličního konsensu s mnohdy zcela nesourodými subjekty,“ píšou v tiskové zprávě Motoristé.
Zcela nesourodá Přísaha
Tím zcela nesourodým subjektem je zjevně myšlena Přísaha, kterou Šlachta vágně označuje za „spravedlivý střed“, aniž by doložil, co to znamená. Macinka chce bojovat o pravicové voliče. To zase zavání předvolebním podvodem, pokud se už Motoristé vidí ve vládě s populistickým hnutím ANO, jež podřizovalo vládnutí zájmům svých levicových voličů a hodlá v tom pokračovat.
„Zůstáváme s Robertem přátelé, ale zároveň respektuji jednoznačné rozhodnutí členské základny našich Motoristů sobě, kteří chtějí, abychom šli do voleb samostatně bez Robertovy Přísahy,“ nešetřil pokrytectvím Macinka, jenž hodil svého „přítele“ při první příležitosti přes palubu.
Přiznal, že Motoristé mají jiný světonázor, do kterého zapadá ze strany Přísahy jen jejich expertní postoj k bezpečnosti. Jinak se prý liší ve všem a nechtějí dělat žádné ústupky. Nevysvětlil, proč s takto nepřijatelnou stranou kandidoval v evropských volbách.
Senátor Šlachta, jenž v Senátu vklouzl do klubu ANO, nese tento rozchod úkorně, zatímco u Motoristů to vypadá na úlevu, že odhodili nepohodlnou zátěž. Poněkud hořce dnes znějí dřívější Turkova slova, že si „nepřeje nic jiného, než aby se Robert Šlachta stal ministrem vnitra“.
Zhrzený Šlachta
„Nebudu tajit, že jsem velmi zklamaný,“ sdělil šéf Přísahy webu Aktuálně. „Ne z toho, že odmítli jít společně do parlamentních voleb, to mě ani tak nepřekvapilo, měl jsem už různé signály. Ale to, že mi Petr vůbec nedal vědět. Žádná zpráva, žádný telefon. Myslel jsem, že se sejdeme, že budeme jednat, místo toho si čtu, jak se už rozhodli. Takové jednání jsem fakt nečekal.“
Zhrzený Šlachta zřejmě neví, že v politice není prostor pro žádný vděk. Klausovci se na něj vždycky dívali skrz prsty a jeho zpackanou razii na Úřadu vlády donedávna považovali za ohrožení demokracie, za kterou by měl nést odpovědnost. Konkrétně v tomto se příliš nemýlí a vlastně bylo s podivem, že se s ním Macinka vůbec spojil.
Šlachta se teď bude muset poohlédnout jinde, ale jeho akcie prudce klesly. Jen stěží si lze představit, že přistoupí na ponižující nabídku, o níž hovořil Macinka, že vysloví kandidátce Motoristů podporu.
„Přísaha určitě nepůjde do voleb na kandidátce nějaké jiné strany, výhradně jen jako rovnocenný partner. Jednání probíhají a další budou následovat,“ reagoval Šlachta, aniž upřesnil, s kým vyjednává. Stejně nedůstojnou pozici mu nabídl jen Okamura.
Šlachtovi nepomohlo ani jeho lísání k Patriotům pro Evropu, kam formálně vstoupila Přísaha. Macinka se cítí na koni povzbuzený některými bájnými průzkumy, ale nechce riskovat vyšší procentuální práh hlasů pro koalice potřebný pro vstup do sněmovny.
Šlachta je podle těchto průzkumů za zenitem, a než se s ním hádat o program a pořadí na kandidátkách, raději ho Macinka potopil. Myslí si, že už ho přes fráze o přetrvávajícím přátelství nebude potřebovat. Zároveň tím ovšem riskuje, že tratit nakonec mohou oba. To je ale jejich věc.
Ve stopách SPD a KSČM
Podobný vývoj je u „vlastenecké“ konkurence. Okamura rovněž odmítl předvolební koalici s hnutím PRO Jindřicha Rajchla a Trikolorou, kterou využil v krajských volbách.
Ve volbách do sněmovny platí jiná pravidla. Aby hnutí SPD stačilo pro postup pět procent hlasů, nemůže jít s nikým v koalici, ale nabízí malým stranám, pokud budou akceptovat jeho program, několik míst na svých kandidátkách.
Nejinak je tomu při sestavování krajně levicové kandidátky Stačilo! Kateřiny Konečné s dominantní rolí KSČM, jež v případě úspěchu trvá na jednom poslaneckém klubu. Komunisté se zatím dohodli se zástupci dvou mikroskopických antisystémových straniček. Zatím chybí dohoda se SOCDEM Jany Maláčové, která by si ji moc přála.
Konečná naproti tomu jedná s některými provařenými postavami politického světa Jiřím Paroubkem a Janou Bobošíkovou, jež označuje Filipa Turka za neonacistu. Ruka v rukávě zatím není, ale domácí bizár o sobě dává slyšet stále hlasitěji. Patří do něj i náhlé rozvodové řízení mezi Macinkou a Šlachtou.
