Co přinesl den (středa 6. ledna)

jako dneska nebo plebiscitem.

Otázka je ovšem jednoduchá: vyhraje ČSSD volby do PS a Senátu tak, aby mohla vládnout s komunisty v zádech a zároveň obsadit prezidentskou funkci Jiřím Paroubkem? Tím by se celkový charakter našeho státu i estetický dojem, kterým by pak působil nejprve navenek, posléze i na své vlastní občany, proti současnému stavu dosti výrazně proměnil. To, co máme dnes, má spoustu chyb a odpudivých stránek, ale je to pořád ještě svoboda. Hrozí, že ji v budoucnu vystřídá pořádek, ještě o hodně odpudivější.

Dnešní oběd prezidenta Klause s předsedou ODS Topolánkem proběhl v idylické atmosféře. Oba si notovali v potřebě zatrhnout další zvyšování deficitu (jak by taky ne), oba (taky Klaus) nepovažují termín voleb (dřívější či pozdější v limitech určených ústavou) za zásadní otázku. Co má asi Klaus za lubem?

Průzkum agentury Median, o němž jsem psal včera, proběhl poté, co ODS fakticky požehnala sociálnědemokratickou destrukci Janotova rozpočtu. Je pravděpodobné, že to voliče ODS rozladilo, a těžko se jim divit. V přepočtu na mandáty by Paroubek mohl udělat jak menšinovou vládu s komunistickou podporou, tak velkou koalici s ODS a komunisty v záloze. Byl by zase pánem situace. Vedoucí pozici má ČSSD i podle agentury SANEP, která dřív přinášela výsledky příznivé občanským stranám (průzkum probíhá na internetu). Výsledky průzkumu SANEP aspoň nepůsobí tak depresivně, dávají jakousi šanci na vyrovnanější výsledek. Pozoruhodné je, že Zemanova SPO by získala přes 3 %. Jenže do voleb zbývá necelých pět měsíců a ČSSD i podle SANEP posiluje.

Poté, co se slovenské policii podařilo v rámci testu spolehlivosti letištních kontrol propašovat do Irska bombu, vytvořila se na hraničních přechodech se sousedními zeměmi kamionová kalamita, která (naštěstí jen vzdáleně) připomíná rusko-bělorusko-ukrajinské plynové a ropové blokády. Zdá se, že Ficova vláda je sice doma mezi lidem oblíbená, ale pro okolí vykazuje jistá rizika. Rizika se zatím (jak ukazují oba míněné příklady z posledních dnů) vytvářejí zcela spontánně (to je rozdíl od ruských aktivit), ale troška strachu z toho všeho přece jen jde.

Režisér Hřebejk říká v MfD o hrdinovi svého nového filmu, člověku, který se nechal zlomit ke spolupráci s StB: „Chápu ho jako vesměs dobrého člověka, který udělal velkou a neomluvitelnou sviňárnu. Stejně tak jsou špatní lidé, kteří jednou udělají něco chvályhodného. Zajímalo mě, jak StB zlomila ke spolupráci v podstatě dobrého člověka… Myslím si, že na světě se vyskytují spíše lidé, kteří jsou možná horší morálně i intelektuálně, a zbabělejší, ale měli to štěstí, že nebyli vystaveni takové zkoušce, a tudíž se neprovinili. Náš hrdina není typický, ale výlučný.“ Tomuhle způsobu uvažování nějak nerozumím. Přece to není tak, že lidé by se od narození dělili na dobré a špatné, přičemž někdy se stane, že ti dobří provedou nějakou sviňárnu, kdežto o těch špatných se občas nikdo nedoví, jací sviňáci vlastně byli, protože nedostali v životě příležitost, aby své sviňáctví vyjevili. Člověk se přece stává dobrým nebo sviňákem na základě toho, co během svého života provádí. (A dokud neumře, má šanci, aby se svým sviňáctvím něco provedl, ale ovšem také, aby své dobráctví zlikvidoval).



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala