Co přinesl den (pondělí 11. ledna)
Kdysi byla v módě „integrace pravice“, tj. slučování malých pravicových politických stran. Podnětem bývaly blížící se volby a lichá naděje, že když se shromáždí několik nul, byl by v tom čert, aby se před ně nepostavila nějaká jednička.
Nyní, v masopustním reji roční předvolební kampaně, se slučuje kdekdo s kdekým. Například paní Bobošíková uzavírá politické registrované partnerství s paní Volfovou. Je paní Bobošíková pravice? Těžko říci, nejspíš je ochotná být podle okolností všechno. Je paní Volfová levice? Byla kdysi v ČSSD, palce jí držel Miloš Zeman. Tak asi ano. Je umírněná levice, takže se může spojit s paní Bobošíkovou, která je obojí. Příklady stran, o nichž se dalo říci, že jsou zároveň levice i pravice, z minulosti známe, měly (bohužel!) ve svých zemích o hodně větší preference než má (naštěstí?) paní Bobošíková...
V jednom je ovšem paní Bobošíková rekordmanka: podařilo se jí soustředit pod svými mateřskými křídly už dvacet politických stran. Až jich bude sto a každá bude mít aspoň dvacet členů, přiblíží se tato politická hvězdokupa svou velikostí Straně zelených. Je ovšem sporné, zda se to nějak odrazí v preferencích. Protože všeobecně platí, že malé neparlamentní strany jsou letos dosti macaté (viz VV, SZ, SPO, té se dokonce urodil jeden poslanec), možná že i tento integrační proces hodí pár procent zmařených voličských hlasů.
O sněhové kalamitě jsem se dosud nezmínil, neměl jsem čas, musel jsem odklízet sníh. Postiženi jsou ovšem i potentáti. Jiří Paroubek uvázl v Tatrách a musel o den odložit setkání s prezidentem Klausem. Ještě hůř je na tom primátor Bém, zmizel kdesi v Antarktidě (tam je právě léto, i když léto v Antarktidě nebude asi nic moc). Primátor Bém mívá šťastná vnuknutí, mizí právě ve chvílích, kdy by mu mohlo být horko. Na rozdíl od jednoho z jeho předchůdců, Igora Němce, který neměl to štěstí, aby se právě v době velké pražské povodně potápěl někde v Karibiku. Pro spravedlnost budiž řečeno, že primátor nemohl tušit, co se na jeho město valí, návrat z Antarktidy je nepochybně časově náročná operace a upřímně řečeno, mám podezření, že by to tu stejně nevytrhl.
Psycholog Jeroným Klimeš odpovídá v LN na otázku, koho zejména netěší záplavy sněhu: „Určitě řadu starých lidí.“ (V mém případě to sedí stoprocentně.) „Ale na druhou stranu – největší počet úmrtí je na jaře a na podzim, zásluhou infekcí. Zimu většinou staří lidé přežijí.“ Mohu tedy aspoň doufat.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
