Co přinesly dny (19. a 20. února)

Počkáme si, třeba vystrčí růžky. Pokud jde o věcnou stránku aféry, jsou tu tři naprosto základní problémy, které zbývá „dořešit“, aby někdo ta obvinění mohl vůbec brát vážně: Za prvé, oba rakouští manažeři (se svou firmou se rozešli ve zlém) nejprve vznesli obvinění, že nejmenované české politické strany (ze situace vyplývá, že ODS, ČSSD a US-DEU) dostaly za nákup Pandurů provizi až 3 % z celkové částky. Poté prohlásili, že šlo z jejich strany o žert, a že vše proběhlo korektně. Následně jeden z nich, Wolfgang Habitzl, hovořil o schůzce s reportérem Kroupou, který se vydával za podnikatele a tahal z něj informace, jako o „divné situaci“ a v ORF prohlásil „holt jsem něco řekl“. MfD to interpretuje tak, že manažeři Steyru odvolali, že by šlo o žert. Odvolal to Habitzl, který v Steyru působil do roku 2003 (celý obchod byl završen v roce 2009). Jak proboha může někdo brát jejich výroky vážně? Jediný kriminální čin, o němž je možné v souvislosti s tím, co předvedli, hovořit, je pomluva. Za druhé, ČR prý zaplatila za jednoho Pandura nakonec třikrát víc, než Portugalsko. To je naprosto mlhavé tvrzení, protože není vůbec jasné, zda se vybavení a výzbroj těch, co šly k nám, a těch, co šly do Portugalska, neliší (na což poukazovali v rozhovorech pro dnešní Právo bývalý náčelník generálního štábu Šedivý a exministr Kühnl). A konečně, obchod se prý od začátku snažil někdo ovlivnit tím, že Steyr smlouvou slíbil konzultantu Vlčkovi velkou provizi za to, když na jednání přivede politické špičky ČR a obchod skončí úspěšně. Jednak nevím, je-li taková dohoda něco nepřípustného, a za druhé nechápu, jak souvisí s Grossem, Bartákem, Kühnlem, Paroubkem a Tvrdíkem. To by se teprve muselo dokázat. Z čehož plyne: zatím víme jen to, obrazně řečeno, že pan Kroupa vlezl s panem Habitzlem a panem Jedlaucnikem do vířivky.

Václav Havel dělí svou přízeň citlivě mezi zelené (k nimž se hlásí už dávno) a částečně taky ovšem k TOP 09 (podporu nechal na své choti). Paní Havlová se jeví být realističtější, což je v pořádku. Exprezident vždycky podporoval poražené, a pokud náhodou ti, které podporoval, ještě nebyli poraženi, porazila je zpravidla Havlova podpora.

Průzkum CVVM přinesl dosti odlišné výsledky než ten STEMu. ODS prohrává s ČSSD katastrofálně, o 13 %, dosáhla pouze 20 %, do PS by se však dostaly tři pidistrany, lidovci, zelení a Věci veřejné. Vzhledem k tomu by převaha „levice“ byla podstatně menší, než v případě věštby (tedy prognózy) STEMu. ČSSD získala proti lednu 5 %, ODS 5 % ztratila. Nezbývá než počkat na nějaký další průzkum, který potvrdí jedno nebo druhé. Podobně se v době, kdy jsem ještě (za totáče) pracoval ve výpočetní technice, zacházelo s výsledky, které produkoval ruský počítač tuším EC1050 (mám špatnou paměť na čísla), humpolácká kopie americké IBM360. Nejdřív se úloha spustila jednou. Když se podařilo ji dokončit, spustila se znovu. Pokud byly oba výsledky shodné, považovaly se za správné. Pokud ne, spustila se úloha ještě jednou. Pokud se výsledky shodovaly s jedním z předchozích výsledků, považovaly se za správné. Pokud ne, bylo nutno začít znovu od začátku. Pěkně by se to dalo znázornit tzv. blokovým schématem, bohužel neumím na počítači kreslit.

Právo (Jiří Ovčáček) přineslo rozhovor s Mirkem Topolánkem. Překvapivý je korektní způsob, jakým je pořízen. Doba rozhovorů ironických a útočných (jaké dělali bravurně Alexandr Kamer nebo Renata Kalenská) zjevně pominula. Dnes čtenáři (tedy beru-li se jako jeden případ čtenáře, který má právo se k věci vyjádřit) imponuje spíš slušnost, která je v české politice něco velmi nezvyklého. Topolánek se mimo jiné vyjádřil dosti shovívavě a se sympatiemi o Miloši Zemanovi. Pokládá ho za posledního autentického sociálního demokrata. Proboha, jak na to přišel? Miloš Zeman po rozpadu OF a krachu OH hledal nějaký subjekt, kde by mohl uplatnit svou nezřízenou ctižádost a exhibicionismus (obojí politik musí mít, hloupé je, když už nemá nic jiného). Volné místo signalizovala vratká a dezorientovaná horákovská ČSSD. Zeman se do ní protlačil a bez problémů se coby výrazná „osobnost“ zmocnil předsednické sesle. Stal se strany vůdcem a spasitelem, ale za pár let ho měli všichni plné zuby. Miloš Zeman je univerzálně použitelný manažer, může být předsedou čehokoli, OSN i Pražské obce baráčnické, ale ne déle než osm let, jeho delší předsednictví normální smrtelníci nevydrží. Čili: Zeman je sice autentický, ale ne (pouhý) sociální demokrat. Jeho uplatnění je nesrovnatelně širší. Je to autentický univerzálně použitelný lídr s omezenou politickou životností.

ODS kritizuje Českou televizi za to, že využívá průzkumy agentury STEM, která soustavně spolupracuje s ČSSD. Inu, jak by to nedělala, když sama taky soustavně spolupracuje s ČSSD od doby, kdy zrušili po Paroubkově zuřivé reakci Šímův pořad Bez obalu. Nicméně veřejně doporučovat ČT, s jakou agenturou má spolupracovat a s kým ne, ODS nemůže. Tak nešikovně by to ČSSD rozhodně „neřešila“.

Známá pražská advokátka JUDr. Slámová, spolupracovnice JUDr. Kubíčka, se rozhodla pro stranu Suverenita exeuroposlankyně Bobošíkové. Povede její pražskou kandidátku. (V minulých volbách kandidovala za ODS na téměř volitelném místě, letos jí zjevně nic podobného nehrozilo). Myslím, že když vezmeme v úvahu Palackého zásadu „svoji k svému“, vybrala si docela dobře.

Nově zvolený ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pernes v rozhovoru pro Právo slibuje, že budou „vystupovat opatrněji“ a případy jako ten Milana Kundery budou řešit „elegantněji“. Pokud jde o jeho předchůdce v úřadě, prý se mu „podařilo přesvědčit veřejnost, že by to (tu funkci) dělat neměl.“ To je omyl. Podařilo se mu přesvědčit čtyři ze sedmi členů rady ústavu. Radost Jiřího Fraňka z Práva nad tím, jak duchaplně do dal pan Pernes panu Žáčkovi „sežrat“, není zcela věcně podložená, když máme být taky duchaplní.

AUTOR JE POLITOLOG