Co přinesly dny (2. a 3. dubna)

Znám ovšem hodně lidí, kteří se mohou našťouchnout podle libosti, a přesto netloustnou, a jiné, kteří pokud vysloveně nehladoví, přibírají (inklinuji bohužel spíše k druhé skupině). Spravedlivější by tedy bylo zdanit tuk nikoli v potravinách, nýbrž až v tělech delikventů. Každý březen se dostavíte na berňák ke svému daňovému referentovi, vybavenému decimálkou, ten si vás zváží a prohlásí nesmlouvavě: nono, pane Dostál, už jste nám zase přibral o osm kilo, daňový doplatek bude tentokrát plus osmnáct tisíc a měsíční paušál pro příští se vám zvyšuje o tisíc pětiset korun. Cože? Že nebudete mít ani na žrádlo? Ale o to přece jde! Nenapravitelní žrouti, kteří si ze zdanění nic nedělají, budou zavíráni do zvláštních zařízení, kterým se v zaostalejších dobách temného středověku říkalo hladomorny. Ředitel Endokrinologického ústavu podle LN před časem v Právu napsal: „Co ale chceme od politické reprezentace? Když se nedokáže vypořádat s kouřením ve společnosti, jak se asi chce vypořádat s obezitou?“ Není náhodou, že článek (nebo snad rozhovor) vyšel zrovna v Právu. Já například od politické reprezentace chci, aby se starala o politiku a mé panděro nechala na pokoji. Je jí do něj houbeles. Člověk má lidské právo být tlustý. Respektoval to i Husák, který jinak nebyl žádný liberál. Úkolem naší politické reprezentace není nás spasit (v tomto případě před obezitou), a ten, v jehož kompetenci naše spasení je, nám, jak pevně věřím, naše panděra odpustí, vadí mu naše prasáctví. (Jo a mimochodem, za vrchol bych považoval, kdyby o naši štíhlost pečovala politická reprezentace v čele s Jiřím Paroubkem).

O tom, co se bude dít na kandidátkách ODS, kolují zprávy, jež si navzájem odporují. Straničtí idealisté se domnívají, že Dalíkem akce nekončí, poletí ještě Jančík, Langer, a když Pán Bůh dá, dokonce i Bém. Realisté naslouchají lídru Nečasovi, který prohlásil rezolutně, že na kandidátkách se bude škrtat jen na přání regionů, a to ještě až naprší a uschne. Lídr Nečas nepochybně správně tuší, že např. pan Langer by mu dokázal udělat ve straně těsně opřed volbami přinejmenším podobnou paseku jako pan Tlustý Topolánkovi, a že pokus zatočit s Bémem (Praha bude mít ještě před volbami regionální sněm) by velmi povážlivě zkalil vztahy s Hradem, které se pan Nečas všemi silami snaží „normalizovat“. Takže nakonec se očista omezí na dvojici Topolánek – Dalík. Rád uznávám, že lídr Nečas to má těžké. Ale přesto, z toho, co bylo řečeno, vyplývá myslím celkem jednoznačné, že to, co provedl, bylo něco dosti děsného, a že nejtrefněji to popsal předseda TOP09 Schwarzenberg (viz níže, zápis ze včerejška). Dovedu si představit, že v jakési euforii bude teď lídra Nečase volit o hodně víc lidí než by volilo Topolánka. Nedovedu si představit, i když za prvé připouštím, že na tom ze statistického hlediska vůbec nezáleží, a za druhé jsem si vědom, že je to jediný svým způsobem politicky schopný člověk v ODS, že bych ho volil já.

A pokud jde o samotného Langra: z toho, co bylo vyneseno na světlo Boží ze spisu Krakatice, vyplývá, že se stýkal s podnikatelem Sekyrou a podnikatel Sekyra měl kontakty s mafiánem Mrázkem. Nevyplývá z toho, že Langer o kontaktech věděl. Bývalý policista Tichý, který prý na Krakatici kdysi pracoval, pak se nějak nepohodl se svými kolegy a teď překypuje ochotou o všem kdekoli vypovídat, měl prý při jednání bezpečnostního výboru PS před týdnem prohlásit, že si Langer měl být při své inteligenci Mrázkova vlivu vědom. To je argument přímo omračující.

Stínový ministr ČSSD Zaorálek rýsuje v Právu obraz ideálního světa, v němž Evropská unie bude řídit USA, které pod Obamou konečně přišly k rozumu. Pane Bože, nedopusť, aby se tato bytost (Zaorálek, nikoli Obama) přestěhovala z říše stínů do reality!

A ještě Jiří Paroubek, zatím proti obezitě ještě nebojuje, zjevně potřebuje,aby ho v květnu volili i tlusťoši, pak jim dá zahulit, a že sám se z toho nějak, jak se lidově říká (ovšem ne o tak významných lidech, jako je pan Paroubek) vykecá, např. jako náš sociální spasitel, který bere na svá bedra dokonce i naši obezitu (nevím, mohou-li být bedra obézní, ale obrazně určitě). Zatím se zabývá – v Právu – zdůrazňováním svých kvalit, v duchu úsloví, když se nepochválíš sám, jiný to za tebe neudělá. V tom je mnoho zbytečné skromnosti, za pana Paroubka by tak hravě učinili Jiří Pehe s Lukášem Jelínkem. „Myslím, že pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám, bez nějaké zbytečné neskromnosti“, prohlásil předseda ČSSD. To teda ano. Považuji za nesmírnou škodu, že se opera stala něčím, co u nás zajímá jen podivíny. Jiřího Paroubka totiž předjal naprosto geniálně Gustav Albert Lortzing ve svém rozkošném dílku Car a tesař, které miluji, a to jako postavu purkmistra „Saardamu“ van Betta: „Diese ausdruckvollen Züge, diese Aug´ wie ein Flambeau, künden meines Geistes Siege, ich bin ein zweiter Salomo…“

Jiří Paroubek a celé vedení ČSSD se na Slovensku zúčastní volební kampaně Roberta Fica. To je poměrně neobvyklý krok. Kromě toho je třeba se obávat, že při vší své specifice bude pan Fico působit vedle pana Paroubka jako uhlazený anglický gentleman. Takže ta pomoc bude možná tak trochu kontraproduktivní.

Rusko sice podepíše smlouvu o omezení jaderných zbraní, ovšem s výhradou, že od ní odstoupí, pokud by rozsah americké protiraketové obrany ohrožoval ruské národní zájmy. Tedy: podepíšeme to, ale když se nám zachce, svůj podpis zrušíme. Odborníci tvrdí, že to Rusové udělali už u předchůdkyně této smlouvy. Zbývá otázka, jaký smysl má podepisovat takovéto smlouvy s takovýmto partnerem.

České noviny žijí chystaným summitem v Praze ohledně smlouvy Start. Smlouva je, pokud tomu rozumím, hotova v obrysech, detaily se budou dolaďovat až po podepsání (možná taky deset let). Prezidenti obou velmocí se sejdou s Václavem Klausem (každý zvlášť), což dodá našemu lžimonarchovi na Hradě lesku. Pokud to setkání něco přinese pro ČR, nemusí to být nic dobrého. Naštěstí se zdá, že nepřinese vůbec nic.

Jediný politik, který reagoval na Topolánkův pád v podstatě přiměřeně, byl předseda TOP09 Schwarzenberg. Ten člověk je sice už hodně Čech, ale přece v něm zbylo něco z aristrokrata: „Když je vedoucí vlk (ve smečce, bd) poraněn, tak se ostatní na něj vrhnou a sežerou ho. Tady se to plně projevilo. Ne že by Topolánek nedělal své chyby, ale byl to statečný bojovník za ideály ODS. Když se na něj teď všichni vrhají, tak to není hezký pohled…“ (Schwarzenberg zároveň zdůraznil, že ho nehodlá lákat do TOP09, protože „máme zcela odlišný pohled na svět“). Je to něco docela jiného, než když Topolánka chválí lídr Nečas, z jeho chvály je až moc cítit, jak je rád, že se ho zbavil.

Z okolí vedení ODS začaly prosakovat zprávy o personálních změnách: nejprve Dalík, pak místopředseda pražské ODS Jančík, pak dokonce Ivan Langer. Zdá se, že zatímco s Dalíkem je konec (to je typický „obětní kozel“, o fenoménu „obětního kozla“ v politice jsme tu kdysi psali), s Jančíkem to není úplně jasné a o Langra, jak se ukázalo, vůbec nejde. Lídr Nečas prohlásil, že pokud jde o kandidátky, budou napříště rozhodovat výlučně regionální sdružení. To olomoucké stojí za Langrem, Jančík má jen trochu smůlu, protože se chystá regionální sněm pražské organizace a tam by k výkopu mohlo dojít. Pan Langer má dlouhé prsty a mohl by straně po tlustém způsobu zavařit. Pozoruhodné je, že v případě Topolánka se regionální organizace, která nebyla rozhodnutá, nebylo nutno dotazovat. Bylo to, jak vysvětlil lídr Nečas, proto, že „Topolánek odešel sám“ (Výkonná rada ho o to jen požádala). Lídr Nečas dovede vysvětlit všechno (nezdvořilí topolánkovští hulváti by řekli „okecat“).

Jednání ODS a ČSSD o složení vlády poté, co z ní odešli zelení, nevede k rozumným koncům a premiér Fischer v té věci nijak vážně nepokročil. Složení vlády vypadalo původně tak, že 8 ministrů jmenovala ČSSD, 6 ODS, 2 SZ a premiér byl jaksi nad stranami (Paroubek sice tvrdí, že ho jmenovala taky ODS, já bych to spíš tipl na ve vládě nepřítomnou TOP09). Když odešel ministr životního prostředí Dusík, Fischer pověřil vedením ministerstva ministra zemědělství Šebestu, zatímco Kocábovu funkci si chtěl vzít do péče přímo Fischer (vzhledem k tomu, že jde o resort, který je nejužitečnější tenkrát, když nic nedělá a pečuje o to, aby se nic nedělo, je to v podstatě logické, premiérovi by to nepřidalo moc práce). ČSSD argumentovala tím, že poměr sil se nezměnil, protože Fischer je pravičák a Šebesta bude mít ve vládě sice dvě funkce, ale jen jeden hlas (žádný mu ani ČSSD nepřibude). To je sice pravda, ale ČSSD zůstane osm ministrů a ODS šest. Nyní Paroubek navrhuje kompromis: zruší se ministerstvo pro evropské záležitosti, kde je pan Chmiel nominovaný ODS, a ODS dostane ministerstvo životního prostředí. ODS by tak o jednoho ministra přišla a jednoho získala, poměr by byl zase osm ku šesti. (Fischer prohlásil, že Šebestu jmenoval ve chvíli, kdy nebylo jasné, že Kocáb odejde (síly by pak byly 7 ČSSD ku 7 ODS+Kocáb). Teď považuje požadavky ODS za legitimní. Aritmetika pana Paroubka zřejmě nějak souvisí s jeho někdejším zaměstnáním v RaJ a dala by se charakterizovat jako aritmetika ve stylu „Vrchní, prchni“.

Paralelně se změnami na vysoké politické úrovni (ve vedení ODS) probíhají změny obdobné, ale o hodně humpoláčtější ve vedení Ústavu pro studium totalitních režimů. Pan novopečený ředitel Pernes briskně vykopal oba náměstky, ředitele kanceláře ústavu a ředitele odboru informatiky. Dá se předpokládat, že s podobnými výkopy má praxi: jednak už ředitelem byl, a to v době, kdy vykopávání bylo hračkou, a za druhé v oboru, kde existovaly bojové tradice, byť i vázané na dávnou bitvu napoleonských válek.

Zatímco politici mírní svá slova, protitopolánkovská lobby s názvem MfD pokračuje v pohřbívání již mrtvého předsedy ODS: „Zahořklý a sám. Ze scény odešel neslavně“, jásá Tereza Strnadová, které byla svěřena dnešní etapa topolánkovské Srebrenice. Topolánek, ten skunk, se totiž dostatečně nekál ze svých hříchů a neprojevil náležitou pokoru k novinářům. Navíc prý znemožnil Vodrážkovi, aby v duchu stanov zaujal jeho funkci (což by se mohlo stát, pokud by ji byl včas uvolnil). Toto tvrzení (že po odstoupivším předsedovi nastupuje první místopředseda) se opakuje v různých novinách, ve stanovách ODS se však říká pouze (v článku 11): První místopředseda zastupuje předsedu strany na základě jeho pověření ve vymezených záležitostech a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech. Je rezignace místopředsedy (nebo třeba úmrtí, případně zešílení toho typu, které bývá tak často popisováno v Osudech dobrého vojáka Švejka – např. „rasch abkochen, dann Vormarsch nach Sokal“) formou nepřítomností? Připadá mi to jaksi ledabyle zformulované. Vypadá to, že oddaní tvůrci stanov, formulovaných v době, kdy ODS dominoval superman Klaus, vycházeli z upřímného přesvědčení, že Klaus je nejen nekonečně moudrý (zešílení po způsobu rakouského generála nepřichází v úvahu), ale taky nesmrtelný. Jediná forma jeho nepřítomnosti je dočasná: maličko a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne (omlouvám se, že si tuto paralelu dovoluji zrovna na Velký pátek, ale může za to Václav Klaus a jeho oddaní vyznavači).

Musím se přiznat, že nerozumím tomu, o co jde v zápase příznivců a odpůrců „kapitalismu“. Dnes o tom píše Viliam Buchert v MfD. Co to je kapitalismus? Já mám kapitalismus zažitý jako termín Karla Marxe (jistě ho užívali i před ním, ale to pro mne na věci nic nemění). Karl Marx znamenitě ovládal umění používat termíny, které byly zároveň nadávkami (to je dovednost vlastní všem zamindrákovaným psychopatům). Dát před tu nadávku znaménko plus znamená přistoupit na marxismus v negativu. Existují určité zásady a ideje, na nichž stojí moderní liberální demokracie a na nichž se ještě donedávna shodli konzervativci se sociálními demokraty. K nim patří ne snad jako první ze všech, ale rovné s těmi ostatními právo jedince vlastnit a jeho svoboda podnikat. Omezovat je je totéž jako např. omezovat svobodu slova.