Islám: Politická korektnost běsní
Po nedávném mediálním sabatu rozpoutaném islámskými teroristy tradičně maskovanými humanitární nadací a bezduchými houfy, jejichž naivitu a de facto špinavou práci si už dávno pochvaloval velekněz demagogie i státního terorismu, jistý Uljanov z Kremlu, jsme opět svědky výhřezů hlouposti v podobě politické korektnosti. Od včerejška ohlupuje lidi neformální souručenství politicky korektních, povrchních „žurnalistů“ titulky, v nichž je ve všech pádech skloňováno slovo extremismus.
Z hlediska zdravého rozumu je neuvěřitelné, že média píší a ve zprávách mluví o posílení extremistů v nizozemských volbách a nemají na mysli naše nové spoluobčany s transparenty, na nichž vyhrožují, že pravý holocaust teprve přijde a s naší zkaženou demokracií zatočí, až jich bude (rozuměj v Evropě) víc. Jestliže je Wilders extremista, tak jeden z posledních skutečně e v r o p s k ý c h politiků, Winston Churchill, by podle nich musel být učiněným satanášem, jehož ostatky by měly být exhumovány a rozmetány nad Temží.
Tento politický velikán toho o islámu věděl násobně více než všichni dnešní mudrlanti dohromady. „U jednotlivých muslimů se sice mohou projevovat skvělé vlastnosti – vliv náboženství však přesto ochromuje společenský vývoj těch, kdo je vyznávají. Na světě neexistuje žádná mohutnější zpátečnická síla. Mohamedánství není ani zdaleka na vymření, naopak se projevuje jako bojovná víra získávající nové a nové stoupence. Už se rozšířila po celé střední Africe a na každém kroku za sebou zanechává nebojácné válečníky, a nebýt toho, že křesťanství je chráněno silnými zbraněmi vědy, proti níž marně bojovalo, civilizace moderní Evropy by možná padla stejným způsobem, jakým se kdysi zhroutila civilizace starého Říma.“
Vzpomeňme, že Churchill byl skutečně obviňován z extremismu a ještě v polovině 30. let 20. století jej intelektuálové a mnozí hodní, leč nebystří politici obviňovali z válečného štváčství. A jak to dopadlo, ví každý z nás. Kdyby jeho osamělý hlas byl vyslyšen, třeba by druhá světová válka nevypukla nebo měla výrazně méně obětí. Jak tragické bude, když začneme Wilderse uctívat třeba za třicet let?
„Moderní lidé jsou slabí v důsledku špatné výchovy a malé vzdělanosti. Nad skutky starověku ohrnují nos nebo je mají za neuskutečnitelný přežitek ...,“ stěžoval si v 16. století Niccolò Machiavelli. O tempora! O mores! Kéž by Evropané dnes měli moudrost a statečnost starověkých Římanů a prozíravost i zdravý rozum Churchillův.
