ČSSD schovává Jiřího Paroubka jako nerudného dědečka před návštěvou
Lídr pražské ODS Bohuslav Svoboda vyčkává s uzavřením koaliční dohody na rozhodnutí soudu o stížnosti malých stran na průběh voleb, studenti nejspíš „maturitu nanečisto“ nebrali příliš vážně a Jiří Paroubek je stále méně viditelný.
Premiér Nečas je znepokojen výsledky „státních maturit“ na zkoušku (třetina účastníků propadla). K samotnému problému státních maturit se nechci vyjadřovat, nemám na něj „silný názor“, neměl jsem ani čas si zveřejněné části testů podrobně odzkoušet, na první pohled mi nepřipadaly moc těžké. Výsledky „zkušebních“ maturit by se ale neměly brát příliš vážně, obávám se, že moc vážně je nabrali ani „maturanti“, ne snad, že by je třetina chtěla sabotovat, ale věděli, že z toho se nestřílí a nijak zvlášť se jistě nepřipravovali (samozřejmě, připravit se na test je těžké, ale i tady snad příprava hraje nějakou roli).
Doc. Dr. Heger vzal příliš vážně svou roli ministra zdravotnictví ve vládě s vedoucí rolí ODS a najmenoval, jak bylo dříve zvykem, deset nových členů z třicetičlenné správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bylo mu však posléze povoleno jenom sedm, zbývající tři jmenuje vláda „ze zbývajících členů koalice“. Pan ministr, jak zjevno, bere svůj úřad příliš vážně. Ještě předtím neúplná rada zvolila za předsedu Marka Šnajdra, představitele „zbývajících členů koalice“, v tomto případě ODS (zastává to místo – a zastával místo náměstka ministra zdravotnictví - už nějakou dobu). Podobně si chtěl vyskakovat ministr zahraničí, když se nikoli snad za jeho zády, ale nad jeho hlavou domlouvali prezident s premiérem o českém postupu na summitu EU v Bruselu. Nakonec mu bylo vysvětleno (premiérem Nečasem, není jasné, zda jen tlumočil názor Nejvyššího, nebo svůj), že mu do toho nic není, a ministr to vysvětlení, jak se zdá, přijal. Tuto druhou věc, totiž jednání premiéra a prezidenta na Hradě bez Schwarzenberga, jsme v Událostech (23. října) nejen ihned zaregistrovali, ale dokonce předpověděli ministrovu reakci (jak se můžete přesvědčit v našem archivu). Toho, do čeho ministru zahraničí něco je a do čeho mu naopak nic není, se týká naše dnešní glosa.
Kolem našich silnic zbývá po komunálních a senátních volbách spousta billboardů. Některé, zřejmě z antipropagační dílny ČSSD (vedení strany zelených a v pozadí zlotřilý Kalousek coby dinosaurus) mi už dlouho pijí krev svou blbostí. Možná, že jsou tak pitomé schválně, kdysi mi nějaký odborník na reklamu vysvětloval, že reklama musí být stupidní, jinak si člověk zapamatuje story, ale zapomene, co story propaguje, s hanbou jsem si pak na své vlastní zkušenosti uvědomil, že to tak opravdu je. Jiný odborník na reklamu dnes v Lidových novinách upozorňuje, že čím zapadlejší billboard, tím déle na něm politik vydrží, protože reklama se přelepuje jen další reklamou a o zapadlé reklamní plochy není zájem. S hrůzou si představuji, až za deset let, pokud tu ještě budu a budu pohyblivý, což je krajně nepravděpodobné, narazím na nějaké opuštěné mýtince hluboko v lese na deset let starý billboard s Jiřím Paroubkem, nebo dokonce dvacet let starý billboard s Petrem Pithartem. Bude to strašidelné, jako když se v té Bradburyho povídce vynoří před majákem na pobřeží předpotopní ještěr.
Pražský lídr ODS Bohuslav Svoboda oznámil, že s uzavřením koalice počká až na rozhodnutí soudu o stížnosti malých stran. Vypadá to logicky a lze tak získat čas a napínat potenciální partnery. Jinak je nepochybné, že stížnost je oprávněná, ale že soud sotva rozhodne tak, aby se musely volby opakovat (ostatně se tak prý v Praze už párkrát volilo). Soud musí rozhodnout do dvaceti dnů.
Jiří Paroubek si rozhořčeně stěžuje, že „sociální demokraté přehlížejí jeho vliv a zkušenosti“. Prohlásil, že se k němu strana chová jako rodina, která „schovává nerudného dědečka před návštěvou“. Příměr není zcela přesný, dal by se vymyslet trefnější z oboru fauny a flóry, byl by však žalovatelný. Zároveň uvedl, že je mediálně stále nejviditelnější tváří ČSSD, i když už nemá žádnou adekvátní funkci, a převálcoval i lídra Sobotku. Stejně před volbami pan Paroubek válcoval, válcoval (např. Nečase), až doválcoval. Podle své vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že pan Paroubek je přesto podstatně, ale podstatně méně viditelný než byl před volbami do PS, a že mi to dělá moc dobře.
