Předplatné
Václav Klaus

Václav Klaus • Zdroj: Tomáš Tesař

Klaus: Ministerstvo životního prostředí napáchalo velké škody

Bohumil Doležal

Václav Klaus by rád odlišil ochranu životní prostředí od boje s klimatem. Do boje o čelo ČSSD se vedle Haška a Sobotky nově přihlásil i Lubomír Zaorálek.

Hejtman Hašek popírá, že by chvála ministra Bárty na adresu jeho programového prohlášení byla předem tajně dohodnutá. Upřímně řečeno, považuji to za vyloučené, Haška to spíš poškodilo. Když opozičnímu politikovi dělá reklamu politik vládní koalice, nemůže to mít na jeho voliče a podporovatele jiný než negativní dopad, a u strany, která si pořád zachovala něco z paroubkovské útočnosti, to platí dvojnásob.

 

Václav Klaus navštívil ministerstvo životního prostředí. Je to podobné, jako když čert pronikne do kostela, v tomto případě už důkladně odsvěceného. Byl tam podle vlastních slov poprvé a po odsvěcovací proceduře se mu tam líbí: „Škody, které byly napáchány v této oblasti a v této budově, jsou větší než v jiných oblastech a jiných budovách“, zhodnotil rohatý minulost. Do budoucna chce odlišovat ochranu životního prostředí od boje s klimatem. Hezké, problém je v tom, že kníže pekel vede naopak válku proti klimatu, což je jen zrcadlový obraz nebo negativ téhož.

 

Předseda LOK Martin Engel se pro Právo vyjádřil na podporu lékařské iniciativy Děkujeme, odcházíme. Učinil tak způsobem, jejž nelze pominout. Věnujeme mu dnešní glosu.

 

Rovněž v Právu přinesl zástupce ředitele tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Martin Erva výčet případů, kdy byl v PS vyhlášen stav legislativní nouze. Jedná se o úctyhodných 38 položek, iniciativy přišly tu zleva, tu zprava. Je opravdu zvláštní, že si s tím dosud nikdo nedal takovou práci: vznikl falešný dojem, že se jedná o něco naprosto výjimečného a nebývalého, ten, jak vidno, není správný. Je tu jen jeden jediný problém: ten nynější, poslední případ je jediným, jehož smyslem (nikoli jediným, jistě) bylo vyfouknout rozhodování nově zvolenému Senátu, který by vládní reformu nepochybně s chutí a dostatečnou většinou vrátil do PS a pořádně zdržel.

 

 

Alexandr Mitrofanov píše rovněž v Právu o nadějích KDU–ČSL a SZ do budoucna. S KDU má nepochybně pravdu. Pokud jde o zelené, řekl bych, že jejich naděje dosáhnou maximálně limitu tří procent. Jejich úspěch v roce 2006 vyplýval z toho, že se na ně nabalili liberální, lehce anarchističtí intelektuálové havlovského okruhu a přitáhli k těm standardním třem procentům další navíc. Kvůli tomu ovšem vzniklo ve straně velké napětí, které vyvrcholilo jejím rozpadem. Hodně těch, co dali ty „hlasy navíc“ zeleným v roce 2010, volilo teď TOP 09 a je mi líto, ale na exhibicionisty typu pana Stropnického není u nás zvědavých ani tolik lidí, aby to vydalo na nohu od poslaneckého křesla.

 

Do čela ČSSD se hlásí nyní i Lubomír Zaorálek, člověk naprosto nekorektních způsobů, jehož názory zejména na zahraniční politiku jsou více než výstřední, směšné a pro ČR krajně nebezpečné. Expředseda Paroubek, jenž se vzhledem ke svému oslňujícímu volebnímu úspěchu v květnu cítí kompetentní posuzovat své potenciální nástupce, odsoudil Sobotku a Haška za to, že nemají rozpracovanou zahraniční politiku. Zaorálek je ztělesněná zahraniční politika, je to zahraničněpolitický upír a Paroubkovi by nepochybně vyhovoval. Ještě štěstí, že lidi zahraniční politika až tolik nezajímá.

Stanislav Balík je u nás první, kdo pořádně ocitoval to, co řekl papež při tiskovce na cestě do Španělska. S tím, co se u nás psalo v novinách, to nemá vůbec nic společného, hlavně proto, že Česká republika tam byla vyjmenována jen jako jedna ze zemí, které v poslední době navštívil (též vedle Velké Británie, již u nás kupodivu nezmínili). Čeští novináři z toho udělali něco na způsob, že papež Česko proklel. Mám jenom malou poznámku k tomu, co pan Balík říká na závěr o našich náboženských svátcích (není sám, něco podobného napsal v MfD Jaroslav Šebek). Myslím, že není moc na místě chlubit se tím, že máme hned tři náboženské státní svátky (Cyrila a Metoděje, Jana Husa a sv. Václava). Ve skutečnosti nemáme ani jeden, ty první dva jsou nacionalistické svátky, oslava slovanských věrozvěstů a bojovníka proti Římu (o tom, že Hus byl jako všichni církevní reformátoři hluboce nábožensky založený člověk, se nemluví. Hlavně že bojoval proti Římu.). Ten třetí se po sv. Václavovi vůbec nesmí jmenovat, je to „Den české státnosti“, jinak by nebyl v Parlamentu prošel. Nejdůležitější křesťanský svátek, Velký pátek, se ignoruje, místo toho světíme Velikonoční pondělí, kdy zajíci v podzemní manufaktuře malují vajíčka – viděl jsem to jako dítě v jedné ruské grotesce – a český lid mužského pohlaví maluje svým družkám zadnice speciálně upraveným nástrojem. Jistě, dá se namítnout, že to, které svátky uznává stát, není důležité. Ale typické to je, co si budeme namlouvat. Demonstrativní národní pouť do Vatikánu na tom nic nezmění, ostatně nejsme všichni katolíci.

 

 

CVVM zveřejnilo pozoruhodný průzkum ohledně postoje veřejnosti k politickým stranám. Plyne z něho, že politické strany jsou potřebné a že bez nich by nemohla být demokracie (55 % respondentů), ale že vstupem do politické strany nelze nic změnit ani ovlivnit (opak si myslí 42 %, to je velký pokrok, před pěti lety to bylo jen 29 %). Tedy: jsou důležité, ale v podstatě nejsou k ničemu. O vstupu do nich uvažuje devět procent lidí. Jsou něco jako církve. Patří ke slušné společnosti, ale nejsou k ničemu a nikdo by do nich nevstoupil. Dále: lidé jsou přesvědčeni, že legitimními důvody vstupovat do politické strany jsou „změnit situaci k lepšímu“ (94 %), „podílet se na plnění programu strany“ (91 %), „někam patřit“ (67 %), nelegitimními naopak získat kontakty (45 %), získat v budoucnu funkce a pozice (20 %), finanční zisk (15 %). (Asketický odpor k finančnímu zisku je komický, snad by bylo v pořádku, aby vstupem do strany člověk tratil.) Avšak lidé, ty kurvy, vstupují do strany ve snaze získat kontakty, získat výhodné pozice a funkce v budoucnu, získat finanční zisk (nad 50 % jsou i ostatní tři výše uvedené názory, ale ty, co jsem právě vyjmenoval, dominují). Neměli bychom být takoví maximalisté. Vstupovat do strany kvůli kontaktům, výhodným pozicím a funkcím v budoucnu či finančnímu zisku je obvyklé, jsme lidé hříšní, ale vysloveně špatné je to pouze tenkrát, když člověk vstupuje do strany jen kvůli tomu.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/

Doporučujeme

Články z jiných titulů