Válka v justici: Kovářová obvinila ministra Pospíšila ze lží a šikany
Nejenom Radek John se potýká s nedůvěrou svých některých podřízených. K razantnímu kroku se dnes odhodlala i ředitelka Justiční akademie a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kolářová. Rezignovala na svoji funkci a sepsala důvody, proč končí. Obvinila současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z bojkotu její práce, nesmyslného řízení, šikany a tvrdí, že chtěl na ní podat vykonstruované trestní oznámení. Reflex.cz o tom informoval jako první. Po rozporech Pospíšila s nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou je tak Daniela Kovářová dalším vysoce postaveným člověkem v resortu, který svoje místo opouští.
Zde jsou sepsány důvody, kterými odůvodnila Kovářová svojí rezignaci na ředitelku Justiční akademie. Reflex.cz je přinesl exkluzivně jako první a v plném znění. A je to skutečně „výživné“ čtení.
„Jednání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila už dále nemíním snášet“
Ředitelka Justiční akademie a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová poukazuje na bossing ze strany Jiřího Pospíšila.
„Mám ráda otevřenou, férovou hru. Hra, kterou se mnou ministerstvo a Jiří Pospíšil hraje, je neprofesionální, pokrytecká a znemožňuje mi pracovat. A je příliš nedůstojná, aby ji hráli dospělí a vzdělaní lidé.“
Činnost v Justiční akademii
Když jsem v květnu 2008 převzala Justiční akademii, stanovila jsem si tyto cíle:
- vybudovat vzdělávací instituci otevřenou všem odborníkům z justice,
- fungující za pomocí moderních komunikačních prostředků,
- spolupracovat s právnickými subjekty, fakultami a sdruženími,
- instituci efektivně řídit, obzvláště za stávající ekonomické situace.
Tyto cíle se mi během 30 měsíců podařilo naplnit – Justiční akademie navázala partnerské vztahy s profesními komorami (Českou advokátní komorou, Notářskou komorou, Exekutorskou komorou, Komorou soudních tlumočníku a Komorou soudních znalců), Soudcovskou unií, Unií státních zástupců, Jednotou českých právníků, se zahraničními institucemi poskytujícími justiční vzdělávání (agenturou ERA a slovenskou Justiční akademií), s nimiž pořádáme konference a hojně navštěvované vzdělávací akce. Zavedla jsem moderní komunikační metody (automatizovaný systém ASJA pro přihlašování na semináře a interaktivní webové stránky), rozběhla vzdělávací e-learningový program, během necelých tří let jsem snížila počet zaměstnanců o třetinu a náklady instituce o 10%. V letošním roce dokonce Justiční akademie uspořila a ministerstvu jako výpomoc poskytla 4,5 milionů korun, navíc zopakovala svůj úspěch z předchozích let a získala švýcarských grant ve výši 1,5 milionu švýcarských franků na projekt vzdělávání středního justičního personálu, rok předtím finance z norských fondů.
Se současným stavem Justiční akademie jsem spokojena. Po změnách provedených letos v září v důsledku ekonomické situace je plně optimalizovaná a efektivní.
Důvody rezignace
Byl to právě Jiří Pospíšil, kdo mě do funkce ředitelky Justiční akademie v roce 2008 instaloval a vždy v minulosti byl mou činností spokojen, o čemž svědčí i odměny, které mi vyplácel. Nikdy mi nic nevytkl, naopak všechny mé kroky podporoval. Situace se však radiálně změnila v momentě, kdy jsem ho nahradila v úřadu ministra spravedlnosti. Ve vztahu k mému současnému působení došlo k zásadní změně od letošního července. Přestože mi při předání úřadu společně s panem premiérem tvrdil, že si přeje, abych nadále vedla Justiční akademii a podílela se na přípravě vzdělávacího systému pro soudce a státní zástupce, nebyl patrně schopen smířit se s tím, že navždy zůstanu jedním z ministrů spravedlnosti. Na jeho pokyn také se mnou Ministerstvo přestalo spolupracovat, naopak jeho chování vykazovalo a do současné doby vykazuje všechny rysy bossingu (šikany ze strany nadřízeného – a to dokonce podle odborné literatury dosahujícího čtvrtého stupně z pěti možných).
Pouze příkladmo uvádím jeho konkrétní projevy:
- ignorování komunikace (nulová reakce na materiály, návrhy či dotazy)
- bojkot akcí pořádaných Justiční akademií (včetně těch, na kterých byl vždy v minulosti přítomen reprezentant ministerstva či sám ministr – například slavnostní vyřazení absolventů studia vyšších soudních úředníků nebo oslavy 15. výročí založení Justiční školy)
- zákaz komunikovat s ředitelkou Justiční akademie platící pro úředníky ministerstva, zákaz zvedat mobilní telefony a scházet se mnou
- rezignace na metodické řízení organizace (do dnešního dne nezná Justiční akademie rozpočet na příští rok ani jakoukoli podrobnější informaci o obnovení výuky vyšších soudních úředníků)
- pomluvy a uvádění zkreslených a nepravdivých zpráv v médiích
- ukládání nesmyslných a nesplnitelných úkolů nebo úkolů, které jsou v pravomoci ministerstva, nikoli Justiční akademie (srovnávací analýzy zahraničního vzdělávání apod.)
- vysílání opakovaných kontrol instituce (přičemž žádná z dosud proběhlých kontrol nezjistila žádné závažnější pochybení)
- zadržování strategických informací (předtím, než jsem se stala ministryní spravedlnosti, byl ředitel Justiční akademie zván na porady s předsedy soudů a porady vedení ministerstva; od července nejen nejsem na tyto porady zvána a informována o jejich výstupech, a to ani v případech, kdy je jejich předmětem vzdělávání a úkoly ukládané Justiční akademii)
- nepovolování zahraničních služebních cest
- písemné výtky za údajně neplněné úkoly, které však Justiční akademii ve skutečnosti nebyly uloženy
- nevydání platového výměru a od letošního srpna zadržování části mzdy
- v neposlední řadě bezdůvodné, urychlené a ničím nevysvětlené odvolávání členů Rady Justiční akademie, kteří jsou obsahovými garanty vzdělávání, a jmenování nových členů bez projednání s předsedou Rady Justiční akademie či těmito členy (k čemuž došlo minulý pátek a týden před oznámeným slavnostním vánočním zasedáním stávající Rady)
Posledními kapkami bylo pro mě zjištění, že na mě vedení ministerstva údajně připravuje vykonstruované trestní oznámení a kompromitující materiály, a informace o rozhodnutí zrušit Justiční akademii jako sankční krok vůči mně. Za této situace nepovažuji za možné dále Justiční akademii řídit.
Co můžeme očekávat
Velmi mě mrzí, že Jiří Pospíšil není schopen otevřené komunikace. Jeho jednání a chování v posledních měsících je pro mě nepřijatelné, osočování malicherné a cesty, které volí, nejsou kroky hodné velkorysého vítěze a už vůbec ne galantního muže. Nemohu pracovat pro takového nadřízeného, nemohu pracovat pro někoho, kdo o mou práci nemá zájem a naopak jejímu dobrému výkonu brání.
Rozhodla jsem se proto rezignovat na funkci ředitelky Justiční akademie.
Abych nepoškodila vlastní organizaci, podávám rezignaci k 31. lednu 2011. Do této doby ministerstvo zajisté stihne vypsat výběrové řízení a jmenovat nového ředitele. Já zatím zpracuji výroční zprávu za rok 2010, a pokud by ministerstvo našlo vhodnou osobu, jsem připravena s ní spolupracovat a všechny potřebné informace předat, popř. odejít i kdykoli dříve. Současně také tímto podávám výpověď z pracovního poměru.
Věřím, že ministerstvo tento můj krok akceptuje a že jej nezneužije, byť z dosavadní zkušenosti zejména posledních měsíců nemohu vyloučit, že pan ministr začne tvrdit, že byl připraven mě sám odvolat. Koneckonců bossing, kterého se ministerstvo v posledních měsících dopouští, mu umožnilo přípravu takových materiálů, které by zajisté uměl využít k mé dehonestaci. Podobně věřím, že bude ministerstvo objektivní při hodnocení výsledků kontrol, které v posledních měsících na Justiční akademii poslalo, a že nebude zveličovat, nadsazovat či zkreslovat jejich výsledky.
I nadále považuji Justiční akademii za užitečnou instituci, která by se mohla dále rozvíjet a stát se postupně centrálním vzdělávacím zařízením celé justice. Koneckonců programové prohlášení vlády s úkoly pro ni počítá.
6. prosince 2010
JUDr. Daniela Kovářová,
ředitelka Justiční akademie a bývalá ministryně spravedlnosti
