Vlastenectví v Česku: Na svou vlast je hrdá jen polovina obyvatel
Rath Paroubka hravě nahradí, ministr spravedlnosti chce změkčit nehubkový zákon a z Paroubkova odchodu se lidé radují méně, než z odchodu pana Topolánka.
Ministr spravedlnosti chce změkčit tzv. náhubkový zákon. Novináři by měli mít v budoucnu možnost zveřejňovat informace z trestních řízení, pokud se týkají korupce politiků nebo jiných státních funkcionářů. Má jít i o záznamy odposlechů bez ohledu na to, zda budou použita u soudu, pokud z nich vyplývá, že se veřejný funkcionář dopustil trestné činnosti. To je naprosto nehorázné, jediný, kdo má právo rozhodnout, zda se funkcionář dopustil trestné činnosti, je soud. A pokud jde o veřejný zájem: ochrana osobnosti je skutečná a má přednost před vždy sporným veřejným zájmem. Co je veřejný zájem, se často pozná až dlouho poté, co se inkriminovaná věc odehrála. Používání všech odposlechů pořízených policí a vynesených do médií by mělo být nadále trestné a okořeněné mastnými pokutami. Ochrana soukromí občana je důležitější než pseudospravedlnost nasimulovaná v mediálním lynči.
Podle průzkumu agentury Median pro MfD mělo 44,8 % lidí radost z odchodu Mirka Topolánka z vedení ODS, kdežto z odchodu Jiřího Paroubka z vedení ČSSD jen 35,2%. Jak by ne, když MfD se na rozvinutí skandálu, kvůli němuž musel Topolánek odejít, činně podílela. V té souvislosti se musím přiznat, že z odchodu Mirka Topolánka jsem měl radost pramalou (představoval jsem si, co asi bude ODS bez Topolánka dělat, a je to přesně to, co teď dělá – od pražské koalice po kapitulaci před politickým vydíráním VV). Naopak z odchodu Paroubka jsem měl radost, která se procenty nedá vyjádřit, jen jsem nějak nevěřil, že by se v ČSSD našel nějaký lepší lídr (že se najde někdo méně sprostý, v to jsem doufal; marně, MUDr. Rath chybějícího Paroubka hravě zastane).
