Odcházející lékaři už se zdaleka netěší dřívější popularitě
Bájný kočkopes v ODS už zase vystrkuje růžky, premiéru Nečasovi se nelíbí návrh ministra Johna a o Maďary si dnes leckdo pucuje boty.
Ministr vnitra John navrhuje v „malých obcích“ přímou volnu starosty, který by mohl být také voliči zase odvolán. Tento návrh nepochybně výrazně zvýší chaos na nejnižším stupni samosprávy a vytvoří vhodné podmínky pro manipulaci (osoba přímo volená a přímo odvolávaná má malý prostor pro prosazování nutných, ale nepopulárních rozhodnutí). Není taky přesně určeno, co jsou malé obce (zdá se, že ty do 1500 obyvatel, to není zase až tak málo, kolik jich v Česku je?).
Bývalý břeclavský starosta Dymo Piškula vydal údajně v době svého úřadování na náklad svého úřadu knížku vlastních veršů pod pseudonymem David D. Kamenný. Knížka vyšla v nákladu 2000 exemplářů (což je hodně) a rozdávala se při slavnostních příležitostech. Podle ukázky, zveřejněné v Právu, je její úroveň otřesná. Lze litovat jenom toho, že ji nevydal pod svým pravým jménem, pak by na ní bylo aspoň něco originálního. Exstarosta je obětí své kulturní vášně, měl by být posuzován shovívavěji, než kdyby byl peníze vložené do vydání knihy použil k nějakým hmotařským účelům (víno, ženy), omezil se tak říkajíc na zpěv.
Předseda ČLK Kubek se postavil v rozhovoru pro Právo za akci Děkujeme, odcházíme způsobem, který podle mého názoru přesahuje všechny meze, a to jménem orgánu, jemuž stojí v čele. Cituji: „Česká lékařská komora je v této souvislosti… povinna varovat všechny své členy – lékaře před riziky, kterým by se vystavili v případě své účasti na poskytování zdravotní péče v rozporu s pracovními předpisy a pravidly lékařské vědy, v nemocnicích, které nebudou disponovat dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Veškerou právní odpovědnost za případná odborná pochybení, ke kterým by došlo, by totiž nesli tito lékaři, kteří by se třeba v dobré víře snažili zdravotnictví „zachraňovat“.“ To je zastřené vyhrožování těm, kteří se nezúčastní vyděračské akce „Děkujeme, odcházíme“.
V MfD píší (v nepodepsaném článku vedle textu Kateřiny Koubové, oba se týkají opatření nové maďarské vlády“), že „nejvíce lidí s maďarskými kořeny žije na rumunském území“. Jakýchpak „lidí s maďarskými kořeny“, Maďarů. Je zajímavé, co spontánního benešovství je zakořeněno v docela mladých lidech, kteří dnes píší o maďarských záležitostech. Citovaná formulace je drzost až na půdu.
Maďarský ministr zahraničí Martonyi se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by v Bruselu vznesli výhrady k povinnosti vyváženého zpravodajství, formulované ve sporném mediálním zákoně, maďarská vláda je zohlední. To je skutečně jádro problematičnosti toho zákona – vyvážené zpravodajství vzniká v konkurenci svobodných médií, přičemž ukládat tu povinnost jednomu každému médiu je atentát na svobodu projevu - zákon by se ale musel nejspíš dost důkladně předělat. Pak ale nechápu, proč takovou problematickou a provokativní normu přijímali. V Bruselu by se ale měli taky zlobit sami na sebe, je to jen přenesení pitomé zásady „politické korektnosti“ na národní půdu. Podobně požadavky, aby určitá část programů byla maďarská, je jen „doplnění“ zásady rovněž bruselské provenience, že určitá část pořadů členské země by měla být evropská (vyrobená v Evropě).
V LN vyšly dva velmi zajímavé články k současné (snad již končící) hospodářské krizi, od velvyslance v Izraeli Pojara a od Petra Koubského. Zejména k druhému bych ovšem rád připojil poznámku, je jistě pravda, že skutečné překonání krize vyžaduje nějakou motivaci. U nás taková motivace chybí, např. vzdělání samo o sobě jí nedá. V minulosti měla česká společnost dvě dosti mohutné motivace: vlastenectví (dnes se tomu říká šmahem opovržlivě nacionalismus, ale vlastenectví samo o sobě je pozitivní věc, je to vědomí odpovědnosti, kterým jsme spjati se společenstvím, do něhož jsme se narodili a do něhož patříme) a spolu celým naším civilizačním okruhem křesťanskou víru. Dnes společnost v podstatě na obojí rezignovala a náhrady nemá žádné.
http://bohumildolezal.lidovky.cz/
