O místo policejního prezidenta se už uchází jedenáct kandidátů. Sociální demokraté Bublan s Pecinou se ještě nerozhodli ohledně své účasti ve výběrové komisi, kladou si dvě podmínky: za prvé, nejprve se musí jednat o kandidátech zařazených do 11. tarifní třídy (Bílek, Čech, pokud bude znovu přijatý do služebního poměru), za druhé, nikdo nebude vybraného kandidáta zpochybňovat. Druhá podmínka je, nebo aspoň by měla být pro premiéra nepřijatelná jednak proto, že premiér má z koaliční smlouvy faktické právo veta, a za druhé proto, že premiérovo právo veta je z věcného hlediska správné – je třeba zaručit, že ministerstvo vnitra se nestane klackem, který bude používat jedna strana proti svým koaličním partnerům. Tady nejde o VV a ODS, byl by to neblahý precedens, v koaliční vládě musí být tak citlivé ministerstvo řízeno na základě konsensu koaličních stran. Naše situace je specifická, měli jsme tu šest let stav, kdy ODS byla významnou součástí vlády nebo se aspoň na jejím sestavení podílela, ale přitom existovalo faktické bezvládí, dané patovou politickou situací. To je živná půda pro politicky a morálně problematické jednání. Je ale nemyslitelné, aby si pod záminkou boje za ozdravení společnosti jedna strana probojovávala faktický mocenský monopol. Pokud si VV získají pro obsazení klíčových postů na ministerstvu vnitra (v policii) byť i jen podmíněnou podporu opozice, dostávají se do situace, kdy budou moci fakticky vydírat koaliční partnery a role opozice bude sice výhodnější než předtím, ale jen relativně: namočí se, a je otázka, zda užitek, který jim z toho poplyne, bude úměrný tomu namočení. Sobotkova opatrnost mi připadá politicky srozumitelná.
Podle agentury STEM je většina obyvatelstva u nás (66%) skeptická, pokud jde o úspěšnost boje proti korupci. Boj proti korupci je prý marný. Neřekl bych, že marný, ale asi nikdy neskončí konečným triumfem. Navíc je to jen jeden z mnoha problémů a u nás se účelově démonizuje. Výsledek průzkumu je mimo jiné srandovní: 76% lidí se prý domnívá, že se dá podplatit v zásadě každý (předpokládal bych, že mezi respondenty jsou tedy i tací, kteří jsou přesvědčeni, že oni sami jsou podplatitelní). Je zjevné, že pokud je to tak, je česká společnost k boji proti korupci nezpůsobilá. Zvlášť když v této situaci bude boj za korupci prohlášen za svatou celonárodní povinnost, budou utvořeny specielní protikorupční policejní týmy a specielní protikorupční tribunály a všechno to bude pod kontrolou jedné strany. Budeme tu mít jakousi malou českou obdobu jakobínského teroru.
Primářka Popáleninového centra Fakultní nemocnice v Ostravě Zdenka Crkvenjaš (lékařka, která zachránila život těžce popálené romské holčičce, oběti žhářského útoku ve Vítkově) se vyjádřila k protestní akci „Děkujeme odcházíme“: „Souhlasím s tím, že postavení lékaře v dnešní době v Česku ani jejich platové podmínky nejsou ideální. Nicméně nelíbí se mi jejich zvolená forma protestu. Zavání z toho trošku vydírání, už v tom, že odcházející lékaři nepřipouštějí žádný kompromis. V jejich požadavcích nejsou žádné možnosti pro vyjednávání. Kdyby tam například bylo, že chtějí, aby se platy začaly navyšovat během nějaké doby tak, jak to bude možné. Jejich požadavek je však striktní, chtějí to hned teď.“ Doporučovala by lékařům v současné době demonstrativní formu protestu, protože „se například státním zaměstnancům už tak s nízkými příjmy ukrojí deset procent a oni mají problém přežít od výplaty k výplatě. Kdežto ten lékař, který se rozhodl odejít, se svou výškou platu asi spíš většinu lidí naštve. Tato akce podle mého názoru hodně poškodí důvěru pacienta v lékaře. Složili jsme přece přísahu, takže jaké odcházení? Navíc je letošní rok pro zdravotnictví jedním z nejhorších za posledních pět let, tudíž požadavky odcházejících doktorů jsou nereálné.“ Paní doktorka má jasnou představu o morálce a taky kuráž. Bude to asi tím, že pochází z Bosny a má tedy na rozdíl od zpovykaných našinců zkušenost s tím, co znamená život v opravdu strašném maléru. Připadá mi zahanbující, když srovnám tato zcela jasná slova s tím, co napsal dnes do MfD prof. Pafko. Pan profesor předvedl celou paletu nemocničně lékařské demagogie: prý se mluví jen o platech, a ne o dalších dvanácti požadavcích. Jak by ne, když z nich zřetelně trčí jako absolutně nerealistický, a když někdo jedou začne vydírat, musí počítat s tím, že tohle každému padne do oka (navíc já osobně jsem přesvědčen, ať se pan profesor zlobí nebo ne, že z těch třinácti požadavků stojí platy, zdrženlivě řečeno, nikoli až na tom posledním místě). Každá stávka, pokračuje pan profesor, si bere jako rukojmí ostatní členy společnosti bez ohledu na jejich zdravotní stav. To je demagogie non plus ultra, v případě „odcházejících“ o vůbec žádnou stávku nejde, a stávka v německých automobilkách německé spotřebitele jenom nasměruje na výrobky jiných firem, poškodí management německých automobilek, proti nimž je namířen. Já se nemohu jet dát operovat do Německa nebo Francie, a to zase, ať se na mne pan profesor zlobí nebo ne, mj. i proto, že nemám např. jeho příjmy (tím nechci ani v nejmenším naznačit, že by si je nezasloužil, jen upozornit, jak vachrlatou argumentaci vede). Pan profesor tvrdí, že je dobře, že lékaři (jistě ne všichni) v rámci akce odejdou do zahraničí, něčemu se přiučí a až se vrátí, obohatí naše prostředí. Lékaři ale nechtějí odejít, chtějí hrozbou odchodu vydírat pacienty a donutit je k protivládním akcím, a to ne tak, že by je přesvědčili o správnosti svých požadavků, ale že jim naženou strach – nebude nás mít kdo léčit. To, že lékaři odcházejí za lepšími platy do ciziny, je normální, nenormální je sprostá a drzá nátlaková akce. Nad těmi, co odejdou sami a bez vydírání za lepším, nemá nikdo právo ohrnovat nos (je to projev svobody), ale bylo by iluzí myslet si, že pokud uspějí, se ještě někdy vrátí. Lidé jsou konzervativní a rozhodnou se podstupovat tak namáhavou věc jako je další přesídlení jen tenkrát, když to bude spojeno s nějakými výraznými výhodami – jenže to v případě těch, co odejdou na Západ, řekl bych, při návratu do ČR nikdy nebude. A že vyděračskou akci Děkujeme, odcházíme podpořilo „jedenáct odborných lékařských společností“ a „vědecká rada největší lékařské fakulty v naší zemi“ je podle mne jen smutným svědectvím o stavu těchto institucí. Ostatně drzost zůstane drzostí, i kdyby se za ni postavila celá zeměkoule.
„Paleobiolog“ z univerzity v Cambridge Simon Conway Morris se zabývá možným setkáním naší pozemské civilizace s mimozemskou (jsem skálopevně přesvědčen, že nám vůbec nic podobného nehrozí, civilizace trvá řádově pár tisíc let, i ta naše, nemá jen začátek, ale taky konec, třeba už je velmi blízko, v „dějinách“ vesmíru je to pouhé bliknutí, pokud něco jako rozumný život ve vesmíru existuje, je to od nás vzdáleno řádově miliony let a spolehlivě se mineme, ale tenhle názor je mé soukromé vyznání a nikomu ho nevnucuju). Varuje, že se musíme připravit na nejhorší, protože je velmi pravděpodobné, že inteligentní mimozemšťané budou přesně jako my a „naše nepříliš slavné dějiny nám dávají důvod k zamyšlení.“ To je uvažování politicky korektního univerzálního „pozemšťana“. Ve skutečnosti jsou naše dějiny slavné, protože se v nich v krutých sporech a krvavých zápasech až doposud vždy nakonec prosadilo to lepší a spravedlivější. A jsou pro nás (i pro nás Čechy) zdrojem poučení sice taky v tom špatném, ale především v tom dobrém. Vývoj je pozitivní (lidé jako pan Simon Cornway Morris jsou výjimkou potvrzující pravidlo), máme všechno potřebné k tomu, aby pozitivním ještě nějaký čas zůstal.
Pavel Kohout napsal do MfD zajímavý článek o zavádění tržního hospodářství v ČR. V moři hloupých řečí o spálené zemi, tržních komsomolcích, nedostatku právního rámce a privatizaci formou, že se zhasne, je příjemné si přečíst názor někoho, kdo ten proces nedémonizuje, ale v podstatě chválí. Nezdá se mi docela jen to, co píše o Klausově „bankovním socialismu“. Mám totiž od samého počátku silné podezření, že za ním byla snaha, aby si vláda udržela kontrolu nad ekonomickou sférou, a nástroje, jak ji dirigovat (tedy putinovská forma kapitalismu). Jistě, je to jednak pohodlné, jednak politicky výhodné pro danou vládní garnituru. Naštěstí se to nepovedlo.
Pan Jakub Horák napadá v LN kritiky akce Libora Michálka, Knížáka, Hájka a advokáta Sokola. Zvlášť spadeno má na Sokola, mluví o „rádoby sofistikovaných právnických plcích“ a pošklebuje se mu, že píše Richelie místo Richelieu. Jen by ještě bylo dobře, kdyby mu neříkal Jan, nýbrž Tomáš, jak se skutečně jmenuje. To je buď projev indolence, nebo omluvitelná záměna, podle toho, jak se autor staví k podobným chybám svých bližních (bližní je i ten, s nímž polemizuji).
http://bohumildolezal.lidovky.cz/
