Miluj svého Ratha
Kdybych uměl změnit svou sexuální orientaci, určitě bych se zamiloval do Davida Ratha. Viděl jsem ho na Primě a přečetl si jeho blog a musím říct, že zraje jako – Rath.
V nedělní Partii na Primě středočeský hejtman seděl s poslancem ODS a šéfem rady VZP Markem Šnajdrem, jenž jistě není ztělesněním sympatií; ve státním zdravotnictví to zarputile zkouší už několik let a několik dalších to určitě ještě nevzdá. Natolik si zamiloval naše peníze a pohodlný život.
Vedle Ratha, který mu čtyřicet minut provrtával oko permanentně napřaženým ukazovákem a tituloval ho „pane bakaláři“, nicméně působil jako hotový primář Sova - snad jen s méně ušlechtilým pohledem. I proto už si vlastně ani nepamatuju, o co se ti dva tak zarputile přeli. Snad o Rathovu polygamii, sociálně demokratický hold českým ženám.
V pondělí jsem si pro změnu přečetl Rathův blog na serveru Aktuálně.cz. V něm se doktor rétoricky ptá, kde by ČSSD dnes byla bez Jiřího Paroubka, jeho padlého anděla. Možná ve Strakově akademii, napadne člověka. Nebo taky možná v soukromém harému, myslí-li Rath skromně jen sebe a používá k tomu majestátní plurál, historicky patřící k větším osobnostem. Bez Paroubka by totiž nikdy nebyl ministrem ani hejtmanem.
I „malý Paroubek“, jak Rath nezapomene připomenout Haškovu přezdívku, totiž pochopil, že někoho jako „velký Paroubek“ žádná normální společnost neskousne víckrát než jednou za sto let, a rychle se proto snaží na svého někdejšího učitele zapomenout. Jedno ale Rathovi nelze upřít: víceméně je stále stejně příšerný. Aspoň nějaká jistota.
