Vesecká a spol. vítězí: Už nejsou „justiční mafie“
Profesor Kohák pěje píseň lásky, ředitelé nemocnic mají navýšit platy lékařům a trestní oznámení na dr. Engela je nutno brát vážně.
Ministr Heger přikázal ředitelům nemocnic, které ministerstvo řídí (hlavně těm fakultním), aby okamžitě navýšili lékařům platy o 5 až 8 tisíc korun měsíčně. Navíc se zdá, že chce nechat stranou zdravotní sestry (myslí si, že „by do toho teď chvíli neměly zasahovat“; nechtěl ba snad pan ministr, aby do toho teď chvíli nezasahoval nikdo kromě Engela s Kubkem?). Je to nemístný a navíc zbytečný ústupek, vysílá tím jen signál slabosti, vydírající na to nepřistoupí a zároveň se budou cítit silní v kramflecích. Ministr je zároveň ochotný jednat, ale jen tehdy, když lékařské odbory vyzvou lékaře ve výpovědi, aby své výpovědi bezpodmínečně stáhli. Žádná výzva nestačí, je třeba, aby je fakticky stáhli, a to všichni. Poté, co se obojí stane, měly by odbory požádat členskou základnu nikoli o mandát k tomuto jednání, jak navrhuje člen představenstva Voleman, ale o důvěru všeobecně. Dnes má zasednout Bezpečnostní rada státu, vlastně ne, Věci veřejné si zjevně prosadily, že půjde jen o takové klábosení Rady s hejtmany, prezident Klaus tam nepřijde, co by tam taky pohledával. Podobná akce by se měla nejspíš pořádat U Pinkasů (vlastně teď už ne, teď už je to na něco podobného moc nóbl podnik).
V souvislosti s aférou ohledně sledování exstarostky Šorfové zuří na radnici Prahy 11 boj mezi něčím, co mám chuť nazvat severní a jižní sekcí (je to narážka na jeden americký film).
Zastupitel Štěpánek (SZ) požaduje, aby pan ministr Bárta dokázal, že všechno (sledovačky) dělal na objednávku radnice, a pak se musí poroučet radnice. Nebo se mu to nepodaří dokázat, a pak se musí poroučet on. To je přesný popis situace.
Poté, co Polsko za prezidenta Kaczyńského vzdorovalo, zúčastnilo se nyní opět schůzky tzv. Výmarského trojúhelníku (spolu s Francií a SRN). Nebyl jsem příznivcem zesnulého prezidenta (ostatně proč, byl to polský prezident, ne náš), ale v jeho odporu jsem ho chápal. Trojúhelník má být totiž nástrojem pro paktování francouzských a německých mnichovanů s Ruskem a Poláci jim mají dělat alibi a paraván v téhle podezřelé politice. Až je nebudou potřebovat, prodají je buď Medvěděvovi nebo Putinovi (podle toho, kdo z nich bude zrovna sedět v Kremlu).
V poslanecké sněmovně zuří nyní ideový zápas o tom, zda je třeba zvýšit penze obětem komunismu a snížit je příslušníkům StB. První se mělo stát už dávno, to druhé je mi fuk, respektive považoval bych za logické, kdyby ti z nich, co patří za mříže, se tam dostali, a u těch druhých jsme se smířili s tím, že lidská spravedlnost, na rozdíl od té Boží, je nedokonalá. Co mne ale nesmírně irituje, je, že se tenhle spor vášnivě rozehrává zrovna dnes, kdy se v konfliktu vlády s nemocničními lékaři jedná o podstatu a budoucnost naší demokracie. Na tom, jak tento spor dopadne, záleží. Otázka penzí estébáků je naprosto podružná a nezajímavá věc.
Petr Kamberský se dnes ve svém „Chlívečku“ vrací k nemocničně lékařskému revolučnímu hnutí. Omluvil se za nepřesnost ve svém sloupku (a ještě taky za věci, za které se až tak omlouvat nemusel), teď by se měl omluvit prof. Lata, který na něho včera ve čtenářském dopise zaútočil, ale on to neudělá, univerzitní profesoři se omlouvat nemusejí a řekl bych, že to ani neumějí, tedy aspoň někteří. Dopisu pana prof. Laty je věnována naše dnešní glosa. To ostatní, co pan Kamberský píše, je čistočistá pravda, problém mám jen se závěrem: jediná naděje prý je, „že ministr zdravotnictví cukne, přidá do základních platů místo do prémií, poté cuknou odboráři“. To je zjevně linie listu. Naděje to není vůbec žádná, naopak z toho dýchá hluboká beznaděj. Naděje by byla, kdyby pan ministr „odborářům“ slušně řečeno nakašlal. Naděje to je, připouštím, minimální.
Advokáta Kolju Kubíčka, upřímně řečeno, jak se moderně říká, „nemusím“. Nicméně jeho trestní oznámení na dr. Engela je nutné brát vážně. Oznámení se týká trestného činu vydírání, jehož se dopouští ten, kdo „se snaží hrozit takovou těžkou újmou s cílem dosáhnout vyšších finančních příjmů pro sebe nebo jiného“. Dr. Engel podle Kubíčka „společně s dalšími spolupachateli utvrzoval veřejnost a ministra zdravotnictví v tom, že hromadným odchodem lékařů ze zdravotnických zařízení vznikne v České republice vážná porucha v poskytování zdravotnických služeb, a současně dále požadoval navýšení finančního plnění lékařům v zaměstnaneckém poměru o částku nejméně dvě miliardy korun ročně… Jednání Martina Engela a spolupachatelů je extrémně vážným porušením zákonem chráněných zájmů na integritě a svobodě dotčených osob a navíc zvášť zavrženíhodným jednáním, neboť za účelem vymožení finančního plnění je vyhrožováno újmou na zdraví velkého množství občanů České republiky. Použité heslo doprovázející skutkové jednání pachatele, „náš odchod – vaše smrt“ jednoznačně dokládá zmíněný zavrženíhodný úmysl.“ Dr. Kubíček je ovšem realista a domnívá se, že k uklidnění situace by stačilo předběžné zadržení pachatele. Já bych skoro řekl, že by stačila tzv. „dvojitá osmačtyřicítka“ (pár jsem si jich za totáče užil, když je tam člověk pořád sám, je to docela záhul), bohužel, dnešní zákony to už na tak dlouhou dobu neumožňují. Zajímalo by mne, jak by to pan doktor absolvoval, v řadách bojovníků za lepší příští v osmdesátých letech ho nepamatuji, možná, že se o lepší příští angažoval tak říkajíc na druhé straně barikády. Věk na obojí už měl, v roce 1989 mu bylo 35 let, byl tedy již plnoletý.
Dr. a spol. vyhráli občanskoprávní spor o výroky dr. Benešové, která je pojmenovala „justiční mafií“. Rozhodnutí pražského vrchního soudu je konečné a správné, neboť soud neměl rozhodovat o tom, zda bylo jednání žalujících právně O.K., nebo ne, ale zda je pojmenování „justiční mafie“ sprosťáctví, nebo ne. Nechápu jen, proč toto zjištění soudům trvalo tak dlouho. Zřejmě to nějak souvisí se stavem politické kultury v Česku.
