Po lékařích jsou se svými platy nespokojeni také policisté a hasiči
Miroslav Grebeníček je novou autoritou pro Petra Uhla, lékaře kritizuje už i Mladá fronta a mezi kandidáty na předsedu ČSSD se konečně začínají ukazovat rozdíly.
Konečně je trochu zřetelnější, v čem se liší oba kandidáti na předsedu ČSSD. Hašek chce revidovat „sociální stát 20. století“ a nefinancovat ho za cenu zadlužování (člověk má skoro chuť říci: to to trvalo). Sobotka usiluje o radikální politiku vůči vládě (zatím ji dělají oba), ČSSD se má stát tvrdou opozicí jako „v Zemanových dobách“ (zřejmě měl na mysli „v Paroubkových dobách“, tak si taky pana Sobotku lépe pamatujeme, ale strach mu to nedovolil). Hašek naopak nechce, aby se strana stala „druhou KSČM“. Sobotka je proti sbližování s „Věcmi veřejnými“ (ke svržení vlády by stejně potřebovali ještě komunisty, také se zjevně bojí proradnosti a mocenských ambic Bártovy ministrany). V jiných věcech se ale shodují: odmítají „třetí cestu“ (jaksi z druhé strany, než kdysi Klaus, chtějí oslovit „střední třídy“ (člověk by řekl, že u nás jsou samé střední vrstvy) a to, co nynější vláda přijme, zase po paroubkovsku zruší (Paroubkovi se to nějak nepovedlo). Vypadá to chaoticky, ale do březnového kongresu se možná vyjasní.
Neklid ohledně platů se přenesl z lékařského prostředí mezi policisty a hasiče. První jsou nespokojeni se svými příjmy i se svým ministrem. Obojí mají smůlu: o jejich profese je zájem a v mnoha oborech nevyžaduje tak náročnou kvalifikaci jako medicina. Proto nejspíš ostrouhají. Mají ke své vlastní smůle, jak říká pan Chuchma, menší vyděračský, totiž pardon, tak to pan Chuchma neříká, nýbrž pouze v uvozovkách, potenciál. Čím větší drzost, tím větší naděje. A vláda může, až se omyje a očistí, začít ukazovat svaly. Opozice jí pomůže. Pan exministr a poslanec Bublan upozorňuje, že „hromadné hlasité odcházení (policistů, pozn. B. D.) by mohlo narazit na právní mantinely… mohlo by se na to pohlížet jako na porušení přísahy.“ To je dobré, a hromadné plánovité ochromení nemocniční péče v celé ČR není porušení přísahy. Samozřejmě, Hippokratova přísaha není v českém prostředí právní dokument. Hippokratova přísaha je v českém nemocničně léčebném prostředí šaškárna. Přísahat na něco, na co kašlu a budu kašlat, by se nemělo, je to porušení aktu, který naši předkové považovali ještě za něco posvátného. Jsem pro to, aby byla Hippokratova přísaha na lékařských fakultách jako zbytečná zakázána. Ti, kteří ji budou chtít zachovávat (a bude jich hodně) se objedou bez slavnostního ceremoniálu, ti, kteří jsou odhodláni na ni kašlat, budou uchráněni od zbytečného křivopřísežnictví.