Věci veřejné: Chvála demokratické diktatury

 

„Na moje opakované prosby, aby se sešla interní porada, naprosto (Vít Bárta – pozn. autora) nereaguje, zcela samovolně určuje další směřování strany, aniž by se ptal na názory kohokoli z interního týmu,“ píše Klasnová v rezignačním dopise psaném svému manželovi vloni na podzim, o němž informovala MfD. „Dřív jsme si aspoň trochu hráli na nějakou demokracii a měla jsem aspoň trochu pocit, že jsem skutečně místopředsedkyní strany.“

 

Přítel má velmi malý penis. Má náš vztah budoucnost?

Život a styl

 

Kdo by to byl do Bárty řekl. Vystudovaný policajt s politicky méně korektním účesem a strašidelným hlasem vždycky působil jako ryzí demokrat, jemuž není nic cizejšího než diktátorství či sadistické mocenské sklony; dejte mu bič, a s chutí zbičuje sám sebe. Dokonce i post předsedy vlastní strany pustil Radku Johnovi, jenž se neexistující funkce chopil se stejným bezelstným nadšením, s jakým kdysi v TV moderoval honění zločinců. A teď tohle!

 

Divné dekorace lidského zevnějšku

Zprávy

Klasnová, jež nakonec na funkce ve straně nerezignovala, dopis ale nezpochybňuje, dále píše: „Upřímně mě mrzí, že ve VV funguje takováto totalita a myslím, že není dobře, že VB absolutně ignoruje názory a nápady ostatních lidí ve VV.“

 

Kevin Smith kašle na reklamu. A vychází mu to

Archív

Už začínám chápat, proč nejen Kristýna Kočí, jistá mladá blondýnka, jež chce být prezidentkou, bývá trochu nesvá, když má za stranu veřejně mluvit. Není totiž snadné vcítit se v jakémkoli okamžiku do myšlení vůdce a říct správnou věc. Například si můžete myslet, že jako strana souhlasíte s důchodovou reformou, jenže pak si dá Bárta jablko, přečte si článek prezidenta - a všechno je jinak. Ani se nedivím, že se z toho všeho ministr a další papírový místopředseda VV Josef Dobeš radši zhroutil. Je to, jako by vás Napoleon hnal naboso zimní Sibiří - jen bez baget a francouzského vína.

 

Kdo v roce 1968 skutečně pozval sovětská vojska?

Archív

 

Vlastně to vůbec není legrace. Diktátorsky řízené VV coby vládní strana jsou stejně strašidelné jako David Rath s cukajícím okem v křesle ministra vnitra: nikdy nevíte, co se stane přes noc. Podobně jako Bárta řídili své strany i Miroslav Sládek či Jiří Paroubek, a nikdy to neskončilo moc dobře. Tedy: skončilo. Jenže až po několikaleté agónii.