Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: Tomáš Tesař

Klause se zřejmě nezbavíme

Jan Jandourek

Ti, kdo nemají rádi Václava Klause, už radostně odpočítávali dny a hodiny do jeho odchodu z politiky. Jeho stupňující se řádění na Hradě, které se dalo v druhém prezidentském období očekávat, je naplňovalo spíše radostí. A teď se zdá, že hrozba nepomine.

V normální zemi je post hlavy státu vrcholem politické kariéry, i kdyby ta funkce zase tak mnoho neznamenala, jako je to třeba v Německu nebo ve Švýcarsku. Moc a prestiž jsou dvě různé věci. Pak má prezident odejít do důchodu, napsat paměti, založit knihovnu, jezdit po konferencích a čas od času pronést něco moudrého. Tohle umí prezidenti v Americe, přitom u nich je ztráta moci o to větší, oč více jí předtím měli. Dochází i k tomu, že prezident, kterým mnozí pohrdali, je nakonec ceněn více jako exprezident, což se stalo třeba Jamesi Carterovi. Ale my možná budeme mít českou výjimku.

 

 

Nezdá se, že by se Václav Klaus chystal do důchodu. Jeho zasahování do politiky, budí dojem, že jeho působení je pravým opakem toho, co sliboval. Chtěl být prý prezidentem aktivním, ne aktivistickým, což byl takový dodatečný kopanec Václavu Havlovi. Jenomže za poslední roky se prezident proměnil v ukázkového aktivistu, doslova by se dalo říci hyperaktivistu. Ne že by to byla nuda. Klaus je inteligentní, jednoznačný politický talent, o dvě hlavy vyšší než trpaslíci kolem (taky se o to postaral, aby byl obklopen trpaslíky, čím blíže k němu, tím bizarnějšimi), je vždy o dva kroky napřed. Počátkem devadesátých let měl zásluhu o přechod k jakžtakž normálnímu kapitalismu. Stálo to dost peněz, ale to všude ve Střední Evropě. Rozdělil Československo, po kterém dnes pes neštěkne. Ale pak už to šlo jenom dolů. Sami jeho stoupenci zapomínají při vzpomínkách na zlaté časy, proč musel odejít. Protože prohrával volby, zatímco proklínaný Topolánek je vyhrával. Možná by vyhrál i tyhle, kdyby ho kvůli nesmyslné zámince neodstřelili a tuhle koalici by řídil lépe. Totiž aspoň tak, že by ji vůbec nějak řídil. Ale Klaus dovedl své vítězné dílo likvidace každé pravicové vlády, kterou nevede on, k vítěznému konci. Přiznejme si, že spolupráce takzvaných pravicových medií, ke Klausovi pozoruhodně úslužných, tak stojí za řeč.

 

 

Až se teď Klausovi podaří zlikvidovat i Nečase a paní Němcová bude osamocena pokračovat ve své depresivní pouti českou politikou, bude tu náhle vakuum, které by měl na pravici někdo vyplnit, třeba nějaký schopný muž. Co takhle Václav Klaus? Mohl by naskočit do onoho vozu bez řidiče, kterému se pořád ještě ze zvyku říká ODS, nebo založí ODS(n), novou ódéesku, skutečně pravou a pravicovou, rozuměj sociálně demokratickou s pravicovými řečmi a sklony k tvoření nekonečně dlouhých velkých koalic. Těch pět šest procent by možná slepil, nemusel by dopadnout jako Zeman a pak bez něj nic nepůjde. Klaus sežene hlasy a sežene i peníze. Peníze na inzeráty nepotřebuje, ten otevře pusu a je ho všude plno. Možná to bude jinak, svět je nevypočitatelný a za tři roky nebude po Klausovi ani památky. Ale na to bych nevsadil. Kdo kromě něj budí dojem, že je ještě v politice vidět? Vlastně už jen Kalousek a Bárta. S kým z těch dvou by to asi Klaus dal dohromady? Třeba s tím, kdo poslední dobou dochází za ním cosi konzultovat na Hrad.