Rychetský

Rychetský Zdroj: Václav Teichmann

Přivítejte ústavní soudce - naše nové vládce

Petr Holec

Po rozhodnutí Ústavního soudu konečně vím, jak ulevit státní kase: zrušme rozmařilého prezidenta, vládu i Parlament a oddejme se do rukou moudrých ústavních soudců s Pavlem Rychetským v čele.

 

V pondělí jsme se totiž z Brna dozvěděli další soudně-politickou novinu: soud nařídil vládě, aby do konce roku znovu hlasovala o úsporném sociálním balíku; soudcům se nelíbí, že vloni prošel ve stavu legislativní nouze.

 

 

Stížnost podala ČSSD, jak jinak. Té samozřejmě nevadila legislativní nouze, ale obsah balíku, který rozmetal mnohamiliardovou populistickou korupci Jiřího Paroubka; stížností chtěla balík zrušit, nikoli napravit proces jeho přijetí. Nepřečtou-li si ve VV zase nějaký článek Václava Klause, takže budou platit dohody vládní koalice, nic se zřejmě nemění a vláda balík schválí znovu. Pokud se Kristýna Kočí špatně vyspí, bude zle. Jak moc zle, ví jen Vít Bárta.

 

Ale zpět k Ústavnímu soudu. Nijak mě nepřekvapuje, že si z něj politici dělají berlu, kdykoli kulhají - ostatně podívejte se na ně: většině z nich jedna nestačí. Horší je, že se tahle situace evidentně velmi zalíbila i soudcům, takže se vůbec nebrání tomu přehlasovávat kvůli účelovým stížnostem různých politiků Parlament.

 

 

Spíš naopak: do politického procesu jako by se zamilovali. Ne že by samozřejmě občas nebylo od věci potrápit politiky opilé mocí záludnými otázkami. Problém je, že třeba výslech Rychetského premiéra Nečase trochu připomínal procesy z padesátých let. Až jsem se bál, že se méně jistý premiér rozbrečí, ke všemu dozná a ještě v síni se oběsí na kravatě.

 

Pak bychom ale měli radši přepsat ústavu, bude to čistší. Nakonec podíváme-li se na náš Parlament, vidíme, že svého druhu legislativní nouzi trpí nějakých patnáct let. Proč v době prázdné státní kasy draze platit téměř tři sta lidí, jimž se nechce normálně pracovat? Znáte nějakého senátora? Víte, co dělá přes den? Vlastně to radši ani nechtějte vědět.

 

Svěřme se proto do rukou patnácti úctyhodných lidí, kteří místo stranických sekretariátů poslouchají pouze vlastní svědomí, něco jako Jiří Dienstbier mladší. Ostatně patnáct lidí se vždycky rozhodne racionálněji než dvě stě osmdesát jedna. Zkuste mít takhle početnou rodinu a taky se zblázníte! I v EU prý všechno šlo celkem dobře, dokud měla jen patnáct členů. Problém pouze je, kdo potom zvolí oněch patnáct soudců? Nečekám totiž, že by se třeba Rychetský chystal do voleb.