Ne, to není příklad z písemky pro šesté třídy základních škol. To je zadání úlohy státní maturity z matematiky. Její podstatou je za x dosadit jedničku a dvojku a vypočítat y. Tedy dvě děleno jednou a dvě děleno dvěma. Kolik to asi je? Vědí to maturanti?

Ne, to není příklad z písemky pro šesté třídy základních škol. To je zadání úlohy státní maturity z matematiky. Její podstatou je za x dosadit jedničku a dvojku a vypočítat y. Tedy dvě děleno jednou a dvě děleno dvěma. Kolik to asi je? Vědí to maturanti? Zdroj: Stanislav Krupař

Vysoké školy nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit

Bohumil Doležal

O tom, jak se rozhodla Místopředsedkyně Věcí veřejných, také o tom, co chce novelizovat ODS či o tom, že vysoké školy nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit.

Vysoké školy prý zatím nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit. Přiznám se, že smyslu státních maturit příliš nerozumím. Už když jsem studoval na FF UK, bylo mi nepochopitelné, jak se někteří mí kolegové vůbec mohli dostat na vysokou školu, a zdálo se mi, že mezi úrovní výuky na „jedenáctiletkách“ (tak se říkalo tehdejší obdobě gymnázií) v Praze a na venkově musí být veliký rozdíl. Hranice ovšem nevedla ostře mezi Prahou a „venkovem“, například to, co jsem se naučil na střední škole z němčiny, bylo ve srovnání s tím, co uměli kolegové, dost mizerné (ačkoli jsem z Prahy) a musel jsem první rok tvrdě dohánět. Je zjištění podobných rozdílů smysl „státních maturit“ (aby se mohla následně úroveň vyrovnávat?) A pokud jde o přijímací zkoušky na vysoké školy: učil jsem po převratu deset let na Fakultě sociálních věd KU (obor politologie), a nedovedu si představit, k čemu by mohly být při přijímání státní maturity dobré. Už v přijímacích textech testech se zjišťovala úroveň znalosti posluchačů v historii a taky to, jak se orientují v současné politice. Výsledky nebyly irelevantní, ale taky ne stoprocentně spolehlivé, stávalo se (občas), že při ústním pohovoru se zjistilo, že je problém, jak adepta, který udělal nejlepší dojem, přijmout, a to kvůli špatnému výsledku testů. Ústní pohovor se mi proto zdá být nezastupitelný (jiná věc je, že ty nejlepší jsem nikdy na fakultě neviděl, FSV byla jejich druhou nebo třetí šancí, a když uspěli jinde, studovali tam).

 

 

Ministr (a místopředseda TOP09) Kalousek oznámil do rádia, že TOP09 napříště nebude bránit v projednávání kauzy Promopro na schůzi Poslanecké sněmovny. Vondrův problém je prý čistě věcí ODS a TOP09 při hlasování o programu schůze odejde. Tématu se týká naše dnešní glosa.


Místopředsedkyně Věcí veřejných Karolína Peake se rozhodla, že nebude kandidovat na funkci předsedkyně strany. Učinila tak poté, co se ukázalo, že má o jednu nominaci na funkci více než Vít Bárta (21 proti Bártovým 20). Vede John se 42 nominacemi a předseda se volí na internetu. Je těžké si nepředstavit, že tak paní Peake udělala proto, že volba „podle potřeb strany“ by se za této situace a v případě, že by kandidovala, zvládala jen velmi těžko.


Ústavní soud zrušil povinnost mobilních operátorů půl roku uchovávat všechny informace o telekomunikačním provozu (tj. o všech uskutečněných hovorech) a to v zájmu chránění soukromí účastníků. Zároveň ale trestní řád a zákon o policii stále opravňuje policii ty informace vyžadovat. Vyžadovat je tedy smějí, jenom se nedočkají.


Poslanec Huml tepe svou stranu, že přispěla k tomu, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání ve věci jakéhosi odborného posudku. Problém je, že při hlasování ve Sněmovně se on sám zdržel hlasování, což v tom případě je totéž, jako kdyby byl proti. Poslanec Huml je nebezpečný spojenec a Věcem veřejným ho docela přeju.


Titulek dnešního „otvíráku“ v LN zní: „Chtějí zrušit Benešovy dekrety. A mohou tady zůstat.“ (Týká se rozhodnutí Městského soudu v Praze ohledně toho, že Ministerstvo vnitra odmítlo registrovat občanské sdružení „Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, které založili tři čeští občané, soud důvody ministerstva neshledal relevantními a nařídil, aby se žádostí znovu zabývalo). Neznámý autor titulku (titulky se v novinách velmi často rodí jaksi samy od sebe) mne potěšil: Já taky chci zrušit Benešovy dekrety, a teď tu mám konečně černé na bílém, že mne nikdo nevyžene. Jiná věc je, že k takovému vyhnání chybí nějaký zákon, ale jsem přesvědčený, že spousta lidí u nás by v tomto případě žádný nepotřebovalo. Např. vyjádření pana Petra Hájka, prezidentova kancléře, je velmi výmluvné: „Úsilí o narušení územní celistvosti nelze zpochybňovat.“ Narušuji tedy územní celistvost. Dostatečným důkazem je, že to tvrdí sám prezidentův kancléř, a jistě by se v okolí Hradu našlo víc podobných. Ve zpravodajství o případu jsou věcné chyby, např. mluví se tam o „dalším dekretu“ (prezidenta Beneše, bd), který „omilostnil pachatele násilí na Němcích v době tak zvaného divokého odsunu“. Za prvé, nešlo o dekret, ale o zákon č. 115/1946 Sb. Za druhé, nešlo o amnestii, nýbrž o konstatování, že jednání, jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě (!) za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Čili: nepromíjejí se spáchané trestné činy, nýbrž se říká, že o trestné činy vůbec nešlo. K věci se vrátím rozsáhlejším článkem, považuji ji za velmi významnou.

 



ODS hodlá navrhnout novelizaci jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Podle úpravy by pozměňovací návrhy bylo možné předkládat jen jménem poslaneckého klubu. Zatím může pozměňovací návrh podat i jeden poslanec, čímž vzniká legislativní chaos. Návrh ODS je druhá krajnost, když se to vezme do důsledků, stačilo by, kdyby ve sněmovně seděl za každý klub jen jeden člověk, disponující počtem hlasů podle výsledků voleb. Koaliční partneři ODS navrhují, aby pozměňovací návrhy směly podávat jen skupiny 5 – 10 poslanců, což je daleko správnější, ČSSD je proti jakékoli reglementaci, bodejť by ne, je to opozice a osobní iniciativa bludných koaličních střel může přispět k dalšímu rozkladu koalice.



Odbory nezávislé i závislejší chystají rozsáhlou kampaň proti vládním reformám. Budou demonstrovat a „nevzdávají se ani myšlenky na stávku“. Zároveň prezentovali 80 billboardů, jimiž chtějí představit své vlastní reformní návrhy. Mezi nimi je mj. portrét velkého šéfa ČMKOS Zavadila, jak ukazuje prstem na pozorovatele a u toho je nápis: „Velkou důchodovou loupež zaplatíte!“ Billboard přímo volá po zdokonalení, nejdete ho zde. Pan Zavadil je člověk na svém místě, nevím proč mi připomíná jeho velkého předchůdce (v době, kdy se ČMKOS ještě jmenovala ROH) Antonína Zápotockého. Ten ovšem vypadal o něco dobromyslněji. Jedním z billboardů měl být též portrét Nečase a Kalouska jako dvou odpudivě ušatých a zubatých upírů, s nápisem „Vládní upíři Vám rádi pustí žilou“. Mluvčí ČMKOS prohlásila, že ten však nebyl schválen. Podivil jsem se útlocitnosti odborové schvalovací komise, podle podrobnější a přesnější informace ovšem zní, že nebyl schválen agenturou poskytující billboardy, údajně jim připadal neetický.

 

 

Včera bylo Apríla. Musím se přiznat, že mi vzhledem k povaze politických událostí v naší zemi dělá potíže poznat, co je apríl a co ne. Tak např. na Aktuálně.cz mne zaujal titulek „Drobil se vrátí do vlády“. Teprve dodatečně jsem zjistil, že aprílový text je jiný. A nebyl jsem sám. Podobně znejistěna se cítila např. paní místopředsedkyně PS Klasnová (VV).

 

Více na: http://www.bohumildolezal.lidovky.cz/